Klíčem k vyléčení každé nemoci je projevení dané emoce ven. Pokud k tomu nedospějeme, dochází k degeneraci daného orgánu. Takže stručně řečeno, nemoc je nepřítomnost emoce.

A proto nám k vyléčení nikdo nepomůže, ani kdybychom měli k dispozici špičkový lékařský tým, jaký má prezident.

Jsme v tom úplně sami, každý a každá, tedy všichni lidé na Zemi, která připomíná mraveniště. Může ho kdykoliv a kdokoliv větší rozbořit. Stejně jako Vogoni obětovali naši Zemi stavbě intergalaktické dálnice.

Jenže oni nemají žádné emoce, dokonce i jejich básně dokáží mučit člověka mnohonásobně víc než fyzické týrání.

Je jim to úplně jedno, protože jsme pro ně naprosto bezvýznamní. Stejně jako pro většinu z nás zvířata, když je pojídáme, i když hlady neumíráme, protože můžeme – z pocitu vlastní arogantní nadřazenosti. Ničíme přírodu, která nám nepatří jen proto, že můžeme, protože se egocentricky domníváme, že my vládneme jí a nikoliv ona nám. Jak bychom mohli, když jsme její součástí?

A pak se divíme, že si pořád stále na něco hrajeme a říkáme tomu utrpení.

Co jsme ale vůbec utrpěli?

Dobrá a špatná otázka v jednom.

Nedá se na ni odpovědět tak, aniž bychom se nikoho nedotkli. Ba přesně naopak. Odpověď v jednom se dotýká úplně každého z nás.

Jsi tady, protože musíš, abys chtěl, pak mohl a nakonec směl.

Jsi tady, protože musíš, abys chtěla, pak mohla a nakonec směla.

A co vlastně?

Být.

To je vrchol samotného bytí, nedotýkat se vůbec nikoho.

Jste na to připraveni?

Na absolutní samotu?

Tak prosím užívejte života, protože to je levým a pravým smyslem skutečného bytí.

NEUBLIŽUJ.

Jenže cesta ke skutečnému bytí je nekonečně dlouhá.

Brání nám v tom vlastní ego.

Ti největší arogantní egoisté se vždy vidí skvěle. Aby ne, když se nevidí a neslyší jako by byli v tom druhém.

Nemají soucit, nemají empatii a proto požírají mrtvoly zbytečně zabitých zvířat, přestože hlady neumírají, ale oni mohou, protože si tak dokazují vlastní nadřazenost.

Jenže svobodná vůle nespočívá ve svobodě jednání, ale ve svobodě rozhodování. S vědomím jeho důsledků.

A proto egoisté musí požírat maso, aby neviděli a neslyšeli, tedy neznali důsledky svých činů, tedy vlastní karmu.

Ano, jsou slepí.

Jsou slepí duchovním zrakem.

Jsou to duchovní děti.

A jako takové je musíme brát.

Pomáhejme jim radou k jejich růstu.

Protože jedině tak můžeme vyrůst v dospělou civilizaci, která se stane právoplatným členem vesmírného společenství.