Edgar Cayce: Reinkarnace je šancí, ne trestem

Předpokládejme, že byste měli přístup ke všem svým předešlým životům a jednoho dne, z nějakého důvodu, by se vám vynořilo v paměti, že jste byli největším zločincem v celé historii! Jak byste naložili s touto hrůzou? Jak byste naložili se strachem, ve kterém by mohla být vaše duše, kdybyste se museli znovu narodit aspoň milionkrát, abyste odčinili v hořkém pokání těžkosti, které jste způsobili svým bližním v tom jednom životě? Jaká naděje by vám zbývala v pozdní lítosti? Ve skutečnosti však takováto situace nemůže nastat, a to z jednoduchého důvodu: celková rovnováha karmického zákona akce a reakce by byla narušena.

Monoatomické prvky.
VÝPRODEJ: 50% SLEVA: MACA peruánská BIO 100 g za 75 Kč

Tento zákon však pracuje plynně a nemůže dojít k jeho narušení. Žádné duši se nedostane poznání o svých vlastních minulých tíživých chybách. At' už duše dluží jiným duším cokoli, nikdy nebude povolána k tomu, aby učinila kompenzaci, dokud nebude na takové úrovni, kdy by mohla učinit případnou kompenzaci možnou a praktickou. Takže prozatím zapomeňme na hloupý koncept toho, že "karma" je jakési brutální a nesmyslné potrestání, které se na nás, bezvýznamné hříšníky, valí svou vlastní vahou.

"Protože Bůh nevystavuje žádnou duši takové zkoušce, ve které by nebyla schopná obstát," řekl Edgar Cayce.  A musel mnohokrát oprostit mysl zmatených a beznadějných lidí, kteří za ním přišli žádat o pomoc, od temných doktrín fatalismu a původního hříchu. "Většina jednotlivců v přítomnosti špatně interpretuje podmínky karmy," řekl. "Každá duše nebo bytost by měla dostat patřičný koncept o tom, co to osud je. Osud je uvnitř, týká se otázky víry, je to dar tvořivých sil. Karmický vliv je v tomto případě vliv vzdoru proti osudu."

"Bytost klade důraz na karmu," odpověděl jednomu ze svých tazatelů. "Když žiješ podle zákona, musíš soudit podle zákona." "Nemyslím to ani kriticky, ani sarkasticky," odpověděl jinému, "ale co bys měl vědět je, že jde o boží zákon a ten je dokonalý – nejde o lidský koncept. Zákon jako takový bude naplňen. Uděláš to ty, nebo necháš někoho jiného, aby to udělal …? Kdo hledá, najde. Kdo klepe na dveře, tomu budou otevřeny. Jedná se o nesporné, neměnné zákony."

A zde analyzuje hlouběji: "Karma je reakcí, kterou můžeme srovnat s reakcí uvnitř těla, do kterého vpravíme sousto potravy. Sousto se stane částí těla, dostane se do každé buňky a ovlivní zdraví jak těla, tak i mysli. Podobně je tomu i s duší, když vstoupí do těla, aby zakusila pobyt na Zemi. Myšlenky osoby spolu s činy, které vyplývají z těchto myšlenek, ukazují na svou podstatu, a tou je duše. Tyto myšlenky a činy mají svůj původ v myšlenkách a činech v jejich pozadí, a tak dále, až k okamžiku, kdy se duše zrodila.

Když duše vstupuje do nového těla, otevírají se dveře příležitosti, aby si vybudovala osud. Všechno, čeho doposud duše dosáhla, jak to špatné, tak to dobré, je obsaženo v této příležitosti. Vždycky existuje možnost vykoupení, ale není možné se vyhnout zodpovědnostem, které duše přijala. Tímto se život stává cestou postupného rozvoje, přípravou na očištění duše, i když to někdy může být obtížná cesta kvůli tělesnému vědomí a fyzickému tělu.

Když přijdou nějaké pozitivní změny, někteří lidé řeknou, že to je štěstí. Ale to není štěstí. Je to výsledek toho, jak duše naložila s příležitostí pro  vykoupení."

A zde Edgar Cayce jednoduchými slovy prezentuje zákon boží milosti, jenž je nadřazen vykoupení: "Karma je spíše nedostatečné žití podle toho, co víme, jak bychom měli žít. Jakož i tobě bude odpuštěno, i Ty odpust' druhým. To je způsob, jak se vyrovnat s karmou."

Ve výkladech můžeme narazit na případy lidí, jejichž karmický hřích byl v jejich odhodlání pohroužit se do své staré viny a hanby namísto toho, aby vyvinuli nějaké pozitivní úsilí, aby vše urovnali tím, že by jim "druzí odpustili".

Jistě, nikdo nemůže být nucen, a to ani samotným Bohem, ani jiným člověkem, aby si odpustil nebo komukoli jinému, dokud se ten který člověk sám nerozhodne tak učinit. Má volbu zůstat ve svém vyvoleném očistci tak dlouho, jak si jen přeje. Ale dokud se člověk nepozvedne k dostatečně osvícenému pohledu či chápání, kdy si bude schopen pomoci sám, co získá tím, že se bude ptát: "Proč si nepamatuji?" Není vhodnější říci: "Jsem rád, že si nepamatuji!" – i když to znamená, že je mu odepřeno si užívat poznatků z těch životů, ve kterých byl ministrujícím andělem pro ostatní duše a zemřel všemi milován, oslavován a respektován?

Všechno dobré, co kdy duše vykonala, s ní permanentně zůstává. Duše nikdy nemůže odčinit to dobré, co kdy udělala. Později v této knize zjistíme, co to znamená v souvislosti s aplikací zákona boží milosti, který mírní účinky zákona příčiny a následku anebo je zcela zastavuje.

z knihy Edgar Cayce – O reinkarnaci

Více o největším jasnovidci dvacátého století najdete na http://www.databazeknih.cz/zivotopis/edgar-cayce-10624

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*