
Budeme potřebovat:
- 4 hrnky tvrdších hub
- 4 cibule
- 1/2 jemně nastrouhaného celeru
- 1 snítka celerové natě nebo libečku
- 2 lžíce oleje
- 3 hrnky zeleninového vývaru nebo vody
- špetka kmínu
- 1 bobkový list
- 2 lžíce sušeného sójového mléka (ovesného nebo kukuřičného)
- 3 až 4 lžíce maizeny nebo hrašky
- 1 lžíce umeocta (2 až 3 lžíce šťávy z kysaného zelí)
- 1 lžíce misa
Postup:
Cibuli pokrájíme na kostičky a osmahneme v kastrolu na oleji. Když začne růžovět a vonět, přidáme koření, pokrájené houby a celer, podlijeme vývarem ze zeleniny nebo vodou a zvolna dusíme 10 minut.
Přilijeme potřebné množství tekutiny, omáčku zahustíme buď maizenou anebo hraškou rozmíchanou v trošce vody a krátce povaříme. Přichutíme umeoctem nebo šťávou z kysaného zelí a po odstavení z ohně v micháme rozpuštěné mléko a miso v trošce omáčky.
Příloha:
- knedlíky
- zelenina vařená některým ze způsobů přípravy bez tuku (např. obloha z mrkve a pórku, nakrájených na velké kusy a uvařených v páře)
- kysané zelí
Podle receptu z knihy Makrobiotická kuchařka od Ivy Chourové, vydané v roce 2003 vydavatelstvím Vyšehrad
Vaření, a podle receptu, není pro mně. Měl bych ale pár poznámek k makrobiotice.
Jsem běžný přijímatel informací ze současných zdrojů. Za posledních víc než dvacet let jsem se snad nesetkal s pojmem makrobiotika. Vyšla z módy, nebo je překonaná. Podle mně je to škoda, že se alespoň základní poznatky nedostávají mezi lidi. Ve společnosti se i tímto způsobem pěstuje nevědomost, aby byl člověk zavlečen do systému takzvané lékařské starostlivosti, která funguje na principu průmyslové výroby. Plné čekárny. Doktor – mechanik má pár minut na předmět (degradace člověka na
předmět, výrobek). A neváhá použít skalel a vzít člověku to, co mu dal bůh. Jak montér, na pásu před něho přistane další. Každý sám pro sebe je jedinečný. V tomhle průmyslu je jen někdo.
Makrobiotika je alternatíva. Bylo by vhodné pro každého poznat základní principy fungování energií ve vlastním těle i navenek k světu. Známé jin – jang. Kromě stravy jde i o faktory jako činnost člověka, podnebí a jiné.
Do mého povědomí se makrobiotika dostala v roce 1981 přednáškou absolventky studií tohto oboru na univerzitě v Ženevě. Ona samotná se uzdravila z běžně neléčitelných problémů. Příklady ozdravení jsou v literatuře. Každý může vyvinout náležité úsilí podle své potřeby. Není třeba se zavřít do kláštera, ale je možné v běžném životě korigovat svoje i stravovací návyky a zkvalitnit svůj život a být i odolnějším k masírování nesmysly. (např. margaríny-máslo, sádlo, doporučování hodně proteínů, hodně vitamínů, a brambory taky nejsou úplně ok) Makrobiotika je výš než vegetariánství, veganství. Je komplexnější. Samozřejmě, dnes máme možnost čerpat poznatky ze všech historických spoločností světa a dnešní vědy. Máme svou hlavu a pocity.
Protagonisty svého času byli: Jarmila Průchová – Makrobiotika zázrak či liek? (v slov. vyd.1990)
Michio Kushi – Přírodní léčení makrobiotikou. (1992)
Josef Jonáš – Krížovka života.(z českého orig. 1990)- o jin-jang
Oplatí se o tom něco vědět. A posunout dál.