
Klasická forma nesnášenlivosti je spojena s nenávistí. Bytostně se nedokážeme ztotožnit s projevem, postoji, názory, životním stylem, vyznáním, inteligencí jiného člověka a tak jej s velmi negativistickým podtextem nesnášíme. Činíme tak, přestože naši svobodu nijak neomezuje, respektive strach z jejího okleštění je neodůvodněný, ba dokonce záměrně a zcela uměle přiživovaný někým jiným.
Byli bychom raději, kdyby subjekt, který nesnášíme, vůbec neexistoval a tak nám svou existencí neotravoval naši mysl. V extrémním případě by měl konečně dostat rozum a měl by se začít chovat jinak. Rozumějme podle nás. Ve skutečnosti je takový projev pouze příznakem naší vnitřní touhy diktovat a měnit svět podle našeho pohledu na realitu.
Na druhou stranu se za nesnášenlivost často mylně považuje kritický pohled na jednání jiného člověka, jehož názory a postoje naopak vedou k omezování svobody, ať už naší či někoho jiného.
Typickým příkladem je kuřák, který si zapálí cigaretu na vlakovém nástupišti, přestože má nad sebou cedulku Kouření zakázáno. Když jej nekuřák slušně požádá, aby cigaretu uhasil, dostane se mu spílání, co si to vůbec dovoluje mu cokoliv říkat. Nekuřák je podle tohoto kuřáka nesnášenlivý vůči jeho svobodné vůli zapálit si, kde on bude chtít. Skutečnost, že hájení své svobody obtěžovat jiné svým kouřem je projevem ignoranství a neohleduplnosti, mu již ale nedochází.
Takže abychom si to sesumírovali, nesnášenlivost určitě je emotivně negativní postoj vůči člověku či skupině lidí, kteří nás či někoho jiného na svobodě nijak neomezují, ale naopak my chceme omezit je.
Na druhou stranu nesnášenlivost určitě není kritický postoj vůči člověku či skupině lidí, kteří nás či někoho jiného na svobodě naopak omezují či chtějí omezit, ať už sami či prostřednictvím někoho jiného.
Děkuji za pozornost.
Buďte první kdo přidá komentář