Psi, kočky a krvavý byznys nadnárodních firem

Ano. Chování domácích zvířátek již není, co bývalo – svět se mění, vše v něm nabývá obludných rozměrů. A denodenní přísun masa těmto nenasytným tvorům již dosahuje alarmujících množství – pouze samotné kočky v USA sežerou ročně 2 480 000 tun ryb, kvůli nimž musí obří rybářské lodě brázdit oceány a chytat v nich vše živé do smrtonosných sítí. Miliardy kusů slepic, krocanů a jiné drůbeže jsou ve velkých halách továrně pěstovány, zpracovávány, aby, semlety do masové konzervy, mohly nakrmit tuhle armádu hladovců.

A přísun čerstvé krve je nelehké udržet. Už jen například proto, že světová zemědělská a živočišná produkce má své meze, anebo proto, že ani na skoro miliardu lidí na zemi se nedostává dost jídla. Jatka na celém světě jedou na plné obrátky, aby dodaly miliardy mrtvých kusů. Poptávka po nich se ale očekává zdvojnásobit do roku 2050. Kde se to vezme? Už nyní pastviny pro dobytek zabírají něco mezi čtvrtinou a třetinou veškeré země na planetě. 70% deštných pralesů Amazonie muselo být vykáceno, aby na nich mohly být pastviny pro krávy.

Denodenně jsou šrotovány miliardy kusů zvěře a pěchovány do konzerv pro přibližně 300 000 000 psů a podobný počet koček. Za toto žrádlo v USA zaplatí američané ročně asi 50 miliard dolarů, přičemž porazí 10 miliard kusů chovného zvířectva, které je nuceno prožívat hrůzyplný život v zajetí s jedinou vyhídkou na krutou smrt a následné masové zpracování do formy krmiva. Přitom k poskytnutí potravy hladovějícím lidem (většinou z Afriky a rozvojových zemí) by podle odhadů ročně stačilo 30 miliard dolarů.

V České republice jsou na 10 milonů obyvatel 3 miliony psů a koček. Není to příliš? I u nás sežerou za rok 80 000 tun krmiva za 2 miliardy Kč. A protože to nejsou žádní vegetariáni, musí to být krmivo ze zabitých jiných tvorů, kteří pro ně musí umírat. Potravu si však neloví sami – podáváme jim ji na talíři. Vytvořili jsme pro ně zrůdný kolos, mašinérii velkochovů, jatek a továren, sofistikovanou ekonomiku smrti…

Dříve bývalo psovitých a kočkovitých zvířat v přírodě malé množství, které regulovalo stav zvěře tím, že občas nějakou ulovilo, aby jejich množství nepřekročilo hranice dané ekosystémem. Dnes se sami, ve společenství lidí, stali přemnoženými a mimo kontrolu přirozeného ekosystému spotřebovávají nesmírná množství zvířat, která kvůli nim (a pro lidskou potřebu) se musí intezivním chovem v továrních halách umělým způsobem pěstovat.

Proč se 40% produkce obilnin využívá ke zkrmování dobytka pro maso, místo aby jím bylo nakrmeno 11% podvyživené populace, je další otázka. Když by se spočítalo, kolik dáváme domácím mazlíčkům, možná bychom zjistili, že je to více, než by potřebovali lidé, kteří umírají hlady. Asi nepřekvapí, že ve vyspělých evropských zemích dávají na zvířecí žrádlo měsíčně více, než má miliarda nejchudších na celé živobytí. Takových statistických faktů by se našla celá řada.

Vyvstává zde tedy etický, ekologický i morální problém. Jedině ekonomika z této skutečnosti prosperuje – společnosti jako Nestlé, Procter and Gamble, Mars, Colgate-Palmolive – ty zažívají rozkvět. Byznys kvete, peníze se hrnou. Ale co všichni ti živí tvorové, kteří cítí, odsouzeni ke kruté smrti v koncentračních táborech chovných farem, aby nasytili miliony masožravých bestií? Kam až lidé budou ochotni zajít? Půjdou vskutku "přes mrtvoly", aby nasytili svůj krvavý apetit a a svých zvířecích mazlíčků? Nezachází to již příliš daleko?

Ladislav Zelinka,

spiritualista, spisovatel a vizionář. Zabývá se změnami ve světě, duchovními souvislostmi a zdravým životem v souladu s přírodou.