ovlivňování

Účinek polarizace zvláště výstižně ilustruje uvedený příklad sousedů, kteří ostatní štvou. Bez ohledu na to, jak běžně se s tímto jevem setkáváme, se daná otázka bezprostředně váže k oblasti metafyziky. Problém představují někteří lidé, již ostatním brání v poklidném žití. Ale proč?! Proč se vždy a všude najdou nějací zlí strýčkové a tety, kteří nedopřejí klid těm dobrým? Co to vlastně znamená? Že jsou lidé rozděleni do dvou táborů? Jenže pokud uspořádáte anketu – „Do jakého tábora patříte?" – jen málo odvážných přizná, že k těm špatným. Vaši sousedé jsou většinou normální lidé jako vy. Onen dojem vzniká kvůli existenci rovnovážných sil, jež jsou nasměrovány k nepříjemnostem, přičemž jejich směr se řídí celkem darebáckým heslem: vše, co se vám
nelíbí, bude s vámi. […]

Pokud se člověk touží naučit ovládat realitu, je přinejmenším nutné, aby pochopil mechanizmus jejího vytváření. Každý jedinec zcela bezprostředně modeluje vrstvu svého světa. Většinou ovšem netuší, že se to děje. Každý z nás usiluje o to, prosadit si svou. A tak se na svět snažíme aplikovat nekomplikovaný princip: musím přece jet tam, kam právě mířím! Jenže svět se z nějakého důvodu odmítá přizpůsobit. Ba co víc, zatímco se otáčíme jedním směrem, cosi nás odnáší na úplně opačnou stranu. Měli bychom se vážně zamyslet nad tím, jestliže se re alita chová takto neadekvátně, zřejmě je třeba zvolit jiný přístup. Třeba podléhá nějakým docela jiným zákonům. Ovšem člověk se nechce zastavovat a rozhlížet se, a tak i nadále umíněně kráčí po své dráze. […]

Diapozitivy působí dvojím způsobem. Na jednu stranu zkreslují představy člověka o jeho místě na světě a o vztahu jeho okolí k němu, na druhou stranu zkreslují jeho představy o vnějším světě. U každého z nás se prosazuje zejména tendence vidět kvality vlastního diapozitivu ve všech lidech, již nás obklopují. Člověku se například některé jeho vrozené vlastnosti nelíbí, a tak se je snaží schovat co nejdále, aby je sám neměl na očích. Jenže nepěkný diapozitiv zamaskovat nelze, ten sedí v hlavě a koná svou práci. Dotyčnou osobu pak postihuje iluze, že ostatní přemýšlejí a postupují taktéž jako ona. Jestliže se jí tedy na sobě některé vlastnosti nelíbí, má tendenci vidět totéž u ostatních neboli navěšovat na ně své projekce. […]

Člověk nedokáže vnímat okolní svět dokonale objektivně. Jeho percepce se podobá aktu, kdy do videoprojektoru vkládáte diapozitiv a díváte se na snímek. Obyčejné běžné světlo prochází filmem a transformuje se na obrázek na plátně. Vnímání funguje jako plátno, světlo představuje okolní svět a diapozitiv náš světonázor, tedy model našeho chápání tohoto světa. […]