Ovlivňování reality: Přitahování nechtěného (1)

Výsledkem takové tvůrčí činnosti je vrstva světa, kde nic není tak, jak to dotyčný chtěl. Naopak spousta věcí se děje přesně tak, jak si to nepřeje. Ta realita je nějaká podivná, vrtošivá a nepřístupná. Nezřídka pak lidé získávají pocit, že svět se tak chová schválně. Jako by nějaká nevysvětlitelná síla nepříjemnosti přitahovala. Nebezpečí se naplňují, nejhorší očekávání se uskutečňují. Záležitosti, k nimž právě nechováme náklonnost a jichž se chceme vyvarovat, nás neodbytně pronásledují.

Proč?

V úvodním kurzu transurfingu jsme již hovořili o tom, proč dostáváte to, co nechcete, a navíc nespoutanou měrou v případě, že k inkriminované záležitosti pociťujete nechuť. Pokud něco z celého srdce nenávidíte nebo se něčeho bojíte, buďte si jisti, že vám to vnější záměr vše v nadbytku zařídí. Energie myšlenek, které zplodila jednota duše a rozumu, potenciální možnosti ztělesňuje ve skutečnosti. Jinými slovy, sektor prostoru variant odpovídající parametrům myšlenkového vyzařování se materializuje, pokud se pocity duše shodují s myšlenkami rozumu.

To však není jediná příčina realizace negativních očekávání. Normu obecně představuje život bez problémů. Vše plyne dobře a snadno, pokud se člověk pohybuje podle proudění variant a nenarušuje rovnováhu. Příroda nerada plýtvá energií nadarmo a nemá zapotřebí strojit úklady. Nežádoucí podmínky a události nastávají jako důsledek toho, že nadbytečné potenciály vnášejí zkreslení do energetického obrazu okolí, a vztahy závislosti situaci ještě prohlubují.

Nadbytečné potenciály vznikají, jestliže nějakým vlastnostem přisuzujeme příliš velký význam. Vztahy závislosti se mezi lidmi formují, jakmile se dotyční navzájem začínají srovnávat, staví se do opozice a kladou podmínky typu, pokud ty takhle, tak já tak.

Nadbytečný potenciál sám o sobě ještě není tak hrozný, pokud zkreslené hodnocení existuje také samo o sobě a nenabízí se mu možnost přirovnání. Jakmile se však uměle navýšené hodnocení jednoho objektu dostane ke srovnání s jiným objektem, dochází k polarizaci, a ta vytváří rovnovážné síly, jež usilují o odstranění vzniklé polarizace a jejich působení bývá většinou namířeno proti jejímu původci.

Pro příklad uvedu několik neškodných potenciálů: miluji tě, mám se rád, nenávidím tě, nesnáším sám sebe, jsem dobrý, ty jsi špatný. Vzhledem k tomu, že uvedená hodnocení se nezakládají na srovnání ani na opačném tvrzení, musí si vystačit sama.

A nyní vyjmenuji příklady potenciálů, které jsou vystavěny na vztazích závislosti: mám tě rád za podmínky, že ty mě máš ráda; mám se ráda, protože jsem z vás nejvyšší; jsi špatný, poněvadž já jsem lepší; jsem dobrý, protože ty jsi špatný; připadáš mi odporný, jelikož nejsi jako já.

Rozdíl mezi první a druhou skupinou je propastný. Hodnocení založená na srovnání produkují polarizaci, načež rovnovážné síly tuto nestejnorodost odstraňují cestou střetu protikladů. Přesně tak se navzájem přitahují opačné magnetické póly.

Právě proto vstupují nepříjemnosti do života tak neodbytně a jakoby úmyslně: nezřídka se například stává, že v manželství se sejdou osobnosti naprosto neslučitelné, jakoby za trest, a v každém kolektivu se najde někdo, kdo vás bude něčím dopalovat. Murphyho zákony či naschvály jsou téže povahy, a tak se sousedé záškodníci stali běžnou neoddělitelnou součástí všech soužití.

Bude pokračováno.

z knihy Ovlivňování reality IV: Úprava skutečnosti od Vadima Zelanda, vydané v roce 2006 vydavatelstvím Eugenika