Jak vzniká pokřivené vnímání vlastní reality 1

Člověk nedokáže vnímat okolní svět dokonale objektivně. Jeho percepce se podobá aktu, kdy do videoprojektoru vkládáte diapozitiv a díváte se na snímek. Obyčejné běžné světlo prochází filmem a transformuje se na obrázek na plátně. Vnímání funguje jako plátno, světlo představuje okolní svět a diapozitiv náš světonázor, tedy model našeho chápání tohoto světa.

KOTVIČNÍK FORTE 100 tob. extrakt 90% saponinů
VÝPRODEJ: 50% SLEVA: MACA peruánská BIO 100 g za 75 Kč

Představa každého člověka o sobě a okolním světě se často pohybuje daleko od pravdy, přičemž ono překroucení navozují naše diapozitivy. Jestliže si například neodpustíte starosti s některými vlastními nedostatky, určitě kvůli nim zakoušíte pocity méněcennosti – vždyť se zdá, že jisté záležitosti se na vás nelíbí ani druhým. Ve chvíli, kdy se setkáváte s lidmi, zasouváte do projektoru diapozitiv komplexu méněcennosti a vše vidíte zkresleně.

Řekněme, že ve zmiňovaném okamžiku znejistíte kvůli stylu, v jakém jste se oblekli. Navíc vám připadá, že se po vás ostatní ohlížejí a provázejí vás posměšnými až pohrdavými pohledy. Ovšem ti, kdo se vyskytují ve vaší blízkosti, takové myšlenky v hlavě vůbec nepřetřásají. Obdobné nápady existují pouze ve vaší hlavě v podobě diapozitivu, jenž zobrazuje skutečnost. Jakýkoli jedinec se zpravidla na devadesát procent zabývá myšlenkami o vlastní osobě – stejně jako vy sami. Dokonce i když se dostavíte k pohovoru o zaměstnání, buďte si jisti, že sám tazatel je spíše pohroužen do toho, jak by nejlépe sehrál svou roli.

Diapozitivy vnášejí do vašich představ zkreslení toho, co si o vás myslí ostatní lidé. Diapozitiv je pokřivený obraz skutečnosti. Ukazuje, co se hlavou honí nám, ale ne ostatním. Nemusíte například svůj vzhled považovat za dostatečně atraktivní. Pokud se tím nijak moc netrápíte, k překroucení nedojde, takže vše zůstane tak, jak má být. Dokonce ovšem nejde ani o to, co si o svém vzhledu myslíte, nýbrž o to, jaký vliv uplatňuje takový diapozitiv na váš život. Jestliže vás vlastní vzhled znepokojuje, vytvoříte si v hlavě diapozitiv typu „nejsem hezká/hezký“ a skrz něj pozorujete okolní svět jako přes filtr. Jde o diapozitiv, protože je zafixován jen a pouze ve vašich myšlenkách.

Jisté právo na to, aby váš vzhled hodnotili, a tedy mu přidávali na významu, mají pouze potenciální partneři. To se týká jen nepatrného procenta lidí, kdežto ostatním lidem do toho, jak vypadáte, nic není. Nevěříte? Zeptejte se tedy nejvyššího arbitra neboli sebe sama: do jaké míry vás trápí vzhled osob, jež nevstupují do okruhu vašich potenciálních partnerů či soupeřů? Takto položenou otázkou – zda vám konkrétní člověk připadá atraktivní, nebo ne – jste se s největší pravděpodobností nezabývali a zřejmě vás vůbec nenapadla. Totéž si myslí (nebo spíše nemyslí) ostatní o vás. Můžete si být jisti, že tvrdím pravdu – a to i v případě, že se snad považujete za šeredné stvoření. Ošklivost vybízí k povšimnutí jediné v okamžiku prvního setkání, zatímco později už jí nikdo pozornost nevěnuje, jako by tvořila obvyklé prostředí dekorace.

Předpokládejme tedy, že jste si do hlavy vložili diapozitiv vypovídající o tom, jak neatraktivní se jeví váš vzhled. Cokoli k vám následně proudí od ostatních lidí – ať už jsou to pohledy, gesta, mimika či slova – to vše vnímáte skrz svůj diapozitiv. Co vidíte? Přívětivý úsměv se zkroutí v úsměšek. Něčí veselý smích se zvrhne ve škodolibou zábavu na váš účet. Nějací lidé si špitají – pomlouvají vás. Kdosi vám věnuje letmý pohled a vám probleskne, že se na vás podívali křivě. Někdo se z bolestí života zaškaredil – bože, co si to o vás pomyslel! Kompliment v jakékoli podobě se samozřejmě změní ve výsměch, byť by myšlenky těchto osob byly ryzí a nic podobného neobsahovaly. Trable plodí jen a pouze vaše hlava – váš vlastní diapozitiv.

V souladu s takovými a jim podobnými myšlenkami se bude utvářet i chování, které způsobí, že se skutečně stanete neatraktivními. Rukama začnete provádět nepřirozené pohyby, jako byste je neměli kam založit. Tvář se pokřiví napjatou grimasou, rozumné myšlenky se jedna za druhou vytratí do neznáma, zato se nedílné moci ujme komplex méněcennosti. Výsledek se dostaví v podobě diapozitivu, jenž se usídlil ve vaší představivosti, a tím dosáhl skutečné realizace.

Bude pokračováno:-)

z knihy Ovlivňování reality II: Šum ranních hvězd od Vadima Zelanda, vydané nakladatelstvím Eugenika v roce 2006

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*