Obézní lidé jsou skrytou obětí tabákového průmyslu

Když jsem byl v roce 1993 v Kanadě a USA, byl jsem překvapen – všude byli obézní lidé. Vidět tam štíhlou holku v tehdejší době bylo stejně vzácné, jako vidět obézní holku u nás v Československu. Byla to rarita, kterou jsem si fotil, abych ji ukázal známým. Od té doby se vše změnilo. V Čechách je dnes zrovna tolik obézních lidí, jako tenkrát v Americe. Na vině není tedy bílý chleba, jak jsem si tenkrát myslel.

Kdo chce být obézní?

Znáte někoho, kdo si přeje být tlustý? Poznal jsem jenom jednoho člověka, který si přál být tlustý. Když byl kluk, chodil bos a v roztrhaných kalhotách, jedl jen jednou denně a pracoval s rodiči na farmách při sklizni úrody. Tehdy si přál být tlustý a bohatý. Tloušťka pro něj byla synonymem hojnosti, sytosti a štěstí. Randy si splnil svůj sen – dnes je tlustý a bohatý. Ovšem dnes mu obezita vadí a pracuje na tom, aby se své nadváhy zbavil.

Ve středověku byli hubení chudí lidé a tloušťka byla spojována s bohatstvím. V časech feudalismu si proto chudí lidé přáli být tlustí. Mnozí z toho vyvozují, že dnes jsme obézní, protože se máme příliš dobře. Doba se však velmi změnila. Dnes je obezita doménou lidí na nejnižším ekonomickém žebříčku (tedy alespoň v průmyslově rozvinutých zemích).

Bohatí a úspěšní lidé se většinou snaží být štíhlí, protože chtějí být zdrávi, žít dlouho a pořádně si své bohatství užít! Mimochodem – víte, že majitelé tabákových firem nekouří? Proč asi?

Fitness centra by se kdysi neuživila

A hlavně – já neznám nikoho, kdo by si přál být tlustý – bez ohledu na jeho finanční poměry! Nikdo nechce mít ani nadváhu! Znáte okolo sebe nějaké lidi, kteří se snaží, chodí do fitness cvičit, drží diety, jedí nízkotučné výrobky, chodí na odstraňování tuku? A přes všechnu snahu jsou stále obézní, mají velká břicha, velké zadky, nebo tlusté nohy? Jak to, že před 20ti lety tyto problémy u nás nikdo nemusel řešit?

Není to tak dlouho, co fitness centra neexistovala. Tehdy by se neuživila. Dnes jich je jako máku. Když se však rozhlédneme kolem sebe, je vidět, že to vůbec nepomáhá. Děje se zde něco, co jen málokomu dochází. Máme tu doslova epidemii obezity, která narůstá do kolosálních rozměrů. V roce 2012 poprvé v historii lidstva zemřelo víc lidí v důsledku obezity, než kolik jich zemřelo v důsledku hladu! A bude hůř.

Proč se to dnes lidem řešit nedaří? Odpověď najdeme tam, kde bychom ji nečekali – v ekonomice!

Oligarchové nás chtějí mít obézní, a proto jíme odpadky

Vznikl zde mocný potravinářský průmysl, jehož akcionáři mají zájem vydělat na nás co nejvíce peněz. Jsou dvě cesty, jak více vydělávat: 1) levněji vyrobit 2) více prodat

Levná výroba došla tak daleko, že řada potravin, které jíme, se už pouze tváří jako potraviny (příkladem jsou masové párky bez masa). Vyrábí se umělé, mrtvé potraviny, plné náhražek a výplní, které se chemicky upraví a parfémují tak, aby vůbec měly chuť a vůni toho, za co se vydávají.

Jíme odpadky. Kdyby lidé viděli, jak a z čeho se vyrábí tyto „potraviny“, nikdy by je nedali do pusy a někteří by dokonce zvraceli i z toho, co snědli před půl rokem…

Mimochodem – víte, jak vznikla nemoc šílených krav? Kafilérie, které mají zodpovědnost za likvidaci uhynulých zvířat, zpracovávají těla těchto zvířat na „krmnou moučku“, se kterou pak velkoproducenti levně krmili krávy. Z krav tak výrobci potravin udělali masožravce a dokonce i kanibaly, což vedlo ke vzniku té strašné nemoci. A pro zlevnění krmení dobytka dávali krávám do krmiva i sušený slepičí trus…

Informace o tom postupně pronikají na veřejnost díky internetu (například pořad „Peklo na talíři“), některým zvídavým novinářům (časopis dTest) a také díky knihám. Příklad „nastavování“ jídla výplněmi najdeme třeba i v knize „Doba jedová“ profesorky A. Strunecké, v kapitole Aféra melamin.

Chemie se přidává do potravin kvůli závislosti stejně jako u cigaret

Děje se tu však ještě něco horšího. Aby tyto společnosti více prodaly, přeměnily řadu potravin v návykové látky. Všimli jste si, jak se mění chuť některých pochutin? Jak silně voní a jakou mají pronikavou chuť (například některé čokolády)? A ty zářivé barvy! Chemické parfémy a příchutě jsou už tak silné, že vybičovávají naše chuťové buňky až k „chuťovému orgasmu“.

Do potravin i pochutin se přidává řada chemických látek jako glutamát sodný, rafinovaný cukr, bílá mouka a droždí (najdete je i v potravinách, kde dříve nikdy nebyly). A to změní trávicí pochody v našem těle tak, že vznikne návykovost. Takže přímo fyzicky toužíme po dalším a dalším soustu, dokud nejsme nacpáni k prasknutí.

Pokud máte otazníky okolo droždí: dříve se při pečení chleba nepoužívalo droždí, ale kvásek.

Obézní lidé jsou jako laboratorní krysy

Existuje vědecký obor, zkoumající, jak vytvořit drogovou závislost. Kupodivu neslouží drogovým dealerům, ale potravinářským gigantům! Michael Moss, autor literatury faktu, ověšený mnoha oceněními, ve své knize „Sůl, cukr, tuk, aneb Jak nás velcí potravinoví giganti učí závislosti“ o tom píše: „Nadnárodní společnosti používají vyšetření magnetickou rezonancí (MRI) ke zkoumání, jak na naše smysly působí potraviny. Například, jak použít cukr, aby ,rozsvítil‘ mozek stejným způsobem jako kokain.“

Moss po tříletém pátrání, jak funguje věda o návykové, nezdravé stravě, ve své knize odhalil, že cílem těchto společností je dosáhnout u konzumentů „vrcholu blaha“. Což zákazníka nutí vracet se stále znovu a znovu a chtít stále víc a víc. Chemici přišli na to, že nejjednodušeji a nejlevněji toho lze dosáhnout narušením chemické struktury cukru, tuku a soli, změnou jejich složení. Chemici v Nestlé například přeměňují rozložení a tvar kulovitých částic tuku, aby ovlivnil „pocit v ústech“. A vyvolal maximální chuťový zážitek, který nám nedovolí přestat jíst. Už jste to někdy zažili?

Vědci ve firmě Cargill zase drtí sůl na tak jemný prášek, že naše chuťové pohárky jsou zasaženy tvrdě a rychle a brambůrky a křupky jsou prostě neodolatelné.

Zajímavé je, že přesně o této věci psal světoznámý ekonom, profesor Paul Zane Pilzer, již v roce 2000! Pilzer ve své knize „Příští bilion“ doslova uvádí, že „obézní lidé jsou zkoumáni jako laboratorní krysy…“

Můžeme být obézní a přesto trpět podvýživou

V důsledku toho se přidává další aspekt – trpíme podvýživou. Prosím? To je snad vtip, ne? To se týká dětí v Africe nebo v Bangladéši, ale tady? Ne, to není vtip. My sice máme plná břicha a přibíráme na váze, avšak nemáme skoro žádné živiny! Do mozku nám chodí stále signály: „potřebuji více živin“, a tak se cpeme zas a znovu, avšak stále máme nedostatek živin.

Máme hlad, který nedokážeme ukojit. Ten podporuje také vliv umělého sladidla Aspartamu, který se dnes také přidává téměř do všech potravin a nápojů. Kromě toho, že způsobuje asi 16 těžkých nemocí včetně cukrovky, poškození mozku a rakoviny, vyvolává nadměrné přejídání. Objevil to profesor neuropatologie a psychiatrie John Olney.

A ještě do toho vstupuje reklama. Propaguje stále větší spotřebu: „Dejte si trojitý hamburger s extra velkou porcí hranolek a limonády!“ Jestliže již mám vypěstovaný návyk, zvýšení mé konzumace o 100 % je snadné a stojí v reklamě pouze 10% toho, co by stálo získání nového zákazníka.

Cílem je tedy zvyšovat spotřebu u již kupujících zákazníků. Reklama je zaměřena na lov našich zdivočelých chuťových buněk…

V optimálním případě přebytek této hmoty, kterou nazýváme „potraviny“, projde naším tělem do záchodu. Ve většině případů však začne náš organismus to jídlo ukládat – a my začneme „kynout“. V každém případě pak tato nepřirozená strava, které chybí vitamíny, minerály, enzymy a další potřebné látky, změní fungování našeho trávicího systému, což přináší vážné důsledky.

Za vším stojí tabákové společnosti

Kdo jsou ty firmy, které si s námi pohrávají? Světoznámý ekonom, profesor Paul Zane Pilzer, bývalý ekonomický poradce amerických prezidentů, to zkoumal a uvádí, že v pozadí toho všeho jsou tabákové společnosti. Ony jsou specialisty na vytváření návyků. Když jim byla zakázána tato činnost s tabákem, přesunuly se do potravinářského průmyslu. Potichu a nenápadně skoupily potravinářské společnosti a dnes se nám – a hlavně našim dětem – snaží vytvořit návyky závislosti na chemicky upravené potraviny. A nejhorší na tom je, že toto mohou dělat naprosto beztrestně.

Tak se stáváme obézními proti své vůli! A ještě něco. Všimli jste si, že obézní lidé v historii byli obézní souměrně? Dnešní lidé jsou však obézní nesouměrně. Někdo má veliký zadek, jiný tlusté nohy, někdo veliké břicho, jiný vypadá jak hruška atd. Čím to je? Už jste jeli na horské dráze? To je zážitek! Vystoupáte na vrchol, pak se svět okolo vás rozmázne jak padáte do hlubin, a vzápětí letíte prudce do výšky, abyste se zase propadli do hlubin…

Vztah vzniku obezity a cukrovky

Přesně totéž se děje ve vašem těle, když sníte dávku jednoduchého cukru (sladkou limonádu, zmrzlinu, tyčinku Mars, Tatranku atd.). V krvi vyletí prudce nahoru cukr (hyperglykemie). Tělo zachraňuje situaci dávkou inzulínu, a protože je to tak rychlé, předávkuje ho.

Řítíte se dolů a za chvíli bliká výstražné světlo, protože je cukru nedostatek (hypoglykemie). Tělo tedy vypustí do žil rezervní cukr z jater. Protože je to tak rychlé, opět to nedokáže odhadnout a uvolní ho moc a situace se opakuje – inzulín, cukr, inzulín, cukr…

Hladina cukru tak lítá jako na horské dráze z jednoho extrému do druhého. Organismus je vystaven extrémnímu zatížení. Tělo v rychlosti ukládá zpracovaný cukr v podobě tuku na nejbližší možné místo – a to i cukr odčerpaný z jater, který obvykle slouží jako zásobárna pro případ nouze.

Výsledkem je nervozita, bolesti hlavy. Při opakované vysoké hladině inzulínu se navíc otupují receptory na inzulín v buněčné stěně (vpouštějí cukr do buněk). Inzulín pak přestává účinkovat a hrozí vznik cukrovky. Pokud konzumujeme komplexní cukr (škrob, vláknina, celozrnná mouka), tak se to neděje. Přirozená strava (u necivilizovaných lidí) obsahuje 90% komplexních cukrů. Naše – nepřirozená strava – obsahuje 80-90% jednoduchých cukrů!

Proč diety nepomáhají?

Nyní již trochu chápete proč tloustneme. Proč však nefungují diety? Udělejme si exkurzi.

V našem trávicím traktu máme různé bakterie – „dobré“ i „špatné“. Potřebujeme oba druhy, potřebujme však, aby byly v rovnováze. Hlavním krmivem pro špatné bakterie (kvasinky) je rafinovaný cukr, droždí a rafinovaná (bílá) mouka.

Protože tato strava v našem jídelníčku převládá (zkuste dnes najít výrobky bez těchto přísad! – jsou tam dávány úmyslně), špatné bakterie se přemnoží a doslova zdivočí! Přitom vytvářejí látky, které v nás vyvolávají drogovou závislost.

Způsobují, že doslova žadoníme o další bílou mouku, cukr a další věci. Stalo se vám (jako mně), že jste večer chodili po bytě a v zoufalé touze po něčem sladkém jste vymetali ledničku, špajz? A když jste nic nenašli, jeli jste nakonec na nonstop benzínku něco sladkého si koupit? To je přímo fyzická závislost!

Důsledkem je opět překyselení organismu. Naproti tomu dobré bakterie trpí hlady, živoří a nemohou vykonávat svoji trávicí funkci. Tím je narušeno vstřebávání živin (my navíc tyto bakterie účinně hubíme pomocí antibiotik!).

Jídlo v nás jen hnije

Jídlo pak není dobře zpracované, začne hnít a rozkládat se, rozmnožují se plísně, které produkují jedy – mykotoxiny, které zamořují a ničí naše tělo.

Jedy blokují funkce těla. Poslední výzkumy ukazují, že toxiny jsou schopné blokovat všechny funkce těla! Překyselený a jedy zamořený organismus pak není schopen odbourávat tuky. Dokáže je ukládat, avšak ne odbourávat. Víte, co to znamená ve světle minulé kapitoly? V dálce již na vás mává rakovina!!!

úryvek z knihy Tomáše Kašpara Nespěchejte do rakve, kterou můžete zakoupit v eshopu Energie života