Gurdžijev: Pokrok neexistuje, lidé jsou stejní

To v nás samozřejmě zanechalo obvzlášt' silný dojem, protože to bylo řečeno v roce 1916, kdy poslední projev "civilizace" v podobě války, jakou svět dosud nespatřil, neustále narůstal a mohutněl a vtahoval do sebe další a další miliony lidí.

Kdyby se skutečně sešlo dostatečné množství lidí, kteří by chtěli zabránit válkám, začali by nejdříve ze všeho válkou proti těm, kteří s nimi nesouhlasí. A ještě jistější je, že by vyhlásili válku i lidem, kteří sice také chtějí konec válek, ale jiným způsobem.

Vzpomněl jsem si, že jen pár dní před tímto rozhovorem jsem na Litejné třídě viděl dva ohromné náklad'áky, na kterých byly až do výšky prvních pater okolních domů naloženy nové, ještě nenatřené dřevěné berle. Ty náklad'áky na mě z nějakého důvodu silně zapůsobily. Ty hory z berel na místo nohou, které ještě nebyly utrženy, působily jako výjimečně cynický výsměch všemu, čím lidé sami sebe obelhávají. Bezděky jsem si představil, že podobné vozy určitě jezdí také po Berlíně, Paříži, Londýně, Vídni, Římě a Konstantinopoli. Výsledkem bylo, že ta města, která jsem téměř všechna dobře znal a která jsem měl rád právě proto, že byla tak odlišná a že se vzájemně doplňovala a vytvářela působivé protiklady, ted' byla nepřátelská jak vůči mně, tak vůči sobě navzájem, oddělená novou zdí nenávistí a zločinu.

Řekl jsem ostatním na našem setkání o těch náklad'ácích a o tom, na co jsem myslel.

"A co byste čekal?" řekl Gurdžijev. "Lidé jsou stroje. Stroje musí být slepé a nevědomé, jinak být neumí, a všechny jejich činy musí odpovídat jejich povaze. Všechno se děje. Nikdo nic nedělá. 'Pokrok' a 'civilizace' v pravém slova smyslu mohou nastat jen jako výsledek vědomého úsilí. Nemohou nastat jako výsledek nevědomých mechanických činů. A jaké vědomé úsilí by mohlo být ve strojích? Je-li jeden stroj nevědomý, pak je i sto strojů nevědomých, a stejně tak i tisíc strojů či sto tisíc či milion. A nevědomá činnost milionu strojů musí nutně vést ke zkáze a k vyhubení. Veškeré zlo spočívá právě v nevědomých a bezděčných projevech. Zatím si ještě nedovedete představit ani pochopit, k čemu všemu toto zlo vede. Ale přijde čas, kdy pochopíte."

Georgij Ivanovič Gurdžijev (13. ledna 1866 – 29. října 1949) v knize Hledání zázračného – Zlomky neznámého učení od P. D. Uspenského (ich forma)