Příklady myšlenkových paradoxů:

1) „Já mám zvířata a přírodu strašně rád, neubližuji nikomu a ničemu pro potěšení. Zabití prasátka není pro mé potěšení, pojídání masa určitě ano.“

2) „Já ve zdravotnictví nepodnikám. Já jsem dal peníze do fondu, který kupuje nemocnice od soukromých lékařů. Proč by můj fond nemohl kupovat nemocnice?“

3) Tarotové karty mi mockrát pomohly:

– efektivně vyjednávat (začít se ptát, jaké jsou motivy protistrany a o co jde ve skutečnosti mně, je většinou dobrý krok k řešení konfliktu)

– dobře nakoupit (rozhodování, zejména o dražších věcech, mi většinou dlouho trvá, tak jsem si s kartami vytvořila algoritmus, jak to urychlit)

– říkat ne (než na něco řeknu ano, podívám se na to v souvislostech, navíc díky kartám odmítám s konkrétními argumenty)

Jednu věc ale s tarotem nedělám: nevěštím budoucnost.

Nutný vědomý protiklad vyššího charakteru

Vědomý protiklad má zcela jiný kvalitativní rozměr. Spojuje v sobě rozpor ve věci samotné, která by však bez této vnitřní protichůdné polarity nemohla v tomto světě existovat. Ačkoliv by se mohlo na první pohled zdát, že jednorázovým vyřešením bychom mohli odstranit mnohé problémy světa, není to možné, protože bychom tímto zároveň odstranili možnost vývoje, které však my lidé potřebujeme, protože vývoj je základní hybnou sílou vesmíru, díky níž má náš život smysl.

Příklady:

1) Nemocní rozhodně netouží jít do nemocnice, ale přesto ji potřebují, protože sami nevědí, jak se své ne-moci zbavit. Ne-mocnice, jak už samotný název napovídá, jim ale nemůže pomoci, naopak je bude v jejich nemoci pokud možno udržovat, protože je potřebuje, aby i nadále mohla existovat.

2) Živočichové potřebují buď rostlinnou anebo živočišnou stravu, aby přežili. Rostliny ale nepotřebují rostlinnou ani živočišnou stravu ke svému přežití. Je tedy na vrcholu potravinového řetězce ten, který se nemůže obejít bez těch, kteří se obejdou bez něj? Anebo je na vrcholu potravinového řetězce ve skutečnosti ten, který je naprosto soběstačný, což paradoxně na této Zemi je ona samotná?

Ano, míra vědomí stoupá se soběstačností a klesá se závislostí. A stejně tak není soucitu bez moudrosti a není moudrosti bez soucitu, jak říká jedno staré přísloví. A z vyšší úrovně vědomí je pak nutná rovnováha mezi soucitem a moudrostí, jelikož obojí jsou opačnou stranou téže mince.

Ale zpátky k závislosti. Je pravdou, že jsme všichni více či méně závislí, minimálně na vzduchu. Míra vděčnosti nás činí vůči této závislosti imunnější, protože ji máme zcela pod kontrolou nikoliv ve smyslu ovládání, ale v podobě moci sami nad sebou, kdy si uvědomujeme, že jsme závislí. Na vyšší moci.

Pokud tuto skutečnost popíráme, nezbývá nám nic jiného, než být ne-mocným.

Jelikož je většina lidstva neschopna sebekontroly, proto musí existovat státy, nemocnice a církve k udržování vnější kontroly.

Pokud se tak děje cestou pokrytectví, postihne ne-moc i ty, kteří státy, nemocnice a církve ovládají.

georg