V roce 1884 vydal asistent profesora filozofie na Harvardu William James svou esej „Co jsou emoce?“, ve které položil základy teorie založené na vlastním sebepozorování a všeobecných znalostech fyziologie. Dospěl k závěru, že zdroj emocí je čistě tělesný, to znamená, že mají původ v těle, a nikoliv kognitivní, pocházející z mysli, a že pravděpodobně neexistuje žádné mozkové centrum pro vyjádření emocí. Vnímáme události a máme tělesné pocity. Vnímání události zčeří naše vzpomínky a představy a naše fyzické pocity označíme jako jednu nebo druhou emoci.

Nicméně James byl přesvědčen, že ve skutečnosti žádný takový subjekt, jako jsou emoce, neexistuje. Existuje prostě vnímání a tělesná reakce. Bezprostřední senzorické a motorické odezvy, které se vyskytují v reakci na vnímání – bušení srdce, stažený žaludek, napjaté svaly, zpocené dlaně – jsou emoce. A emoce jsou pociťovány po celém těle jako pocity, „přičemž každý kousek přispívá svou pulsací pocitů, tlumených nebo pronikavých, příjemných, bolestivých nebo nepříjemných, k smyslu osobnosti, kterou každý z nás najisto nese s sebou.“ Emoce se skládají z organických změn v těle, svalových a niterných, a nejsou prvotními pocity vyvolanými přímo, ale sekundárními, nepřímo vyvolanými činností těla.

Stejně jako mnoho přitažlivých salonních teorií, Jamesova se zhroutila pod tíhou reálných dat, v tomto případě laboratorních pokusů se zvířaty, které provedl Jamesův student Walter Cannon, experimentální fyziolog a autor Wisdom of the Body (Moudrost těla, Pragma, 2014). Cannon v roce 1927 vysvětlil činnost sympatického vegetativního nervového systému. Jeden nerv, zvaný vagus (bloudivý nerv), vystupuje ze zadní části mozku otvorem ve spodní části lebky (foramen magnum), pak se rozvětvuje a přechází do svazků nervových buněk neboli ganglií, podél obou stran míchy se pak rozvětvuje do mnoha orgánů včetně zřítelnice oka, slinné žlázy, srdce, průdušek plic, žaludku, střeva, močového měchýře, pohlavních orgánů a nadledvinek (které vylučují hormon adrenalin).

Když Cannon pomocí elektrod implantovaných do hypotalamu ve spodní části mozku těsně nad hypofýzou stimuloval tento vagus, demonstroval fyziologické změny ve všech těchto orgánech, shodné s tím, co tělo vyžadovalo v nouzové situaci, kdy zdroje musely být rychle, efektivně a automaticky řízené, bez jakéhokoliv časového zpoždění. Výsledkem této stimulace hypotalamu například bylo, že krev z vnitřních trávících orgánů byla rychle přesměrována do svalů pro reakci „bojuj, nebo uteč“ – trávení může počkat, až nouzový stav pomine – a zvýšená tvorba adrenalinu stimulovala srdce a způsobila, že játra uvolnila dodatečné dávky cukru pro okamžitou energii.

Z Cannonova hlediska byla Jamesova teorie tělesných emocí zcela vedle. Cannon dokázal přesně změřit, jak dlouho to trvalo od okamžiku, kdy hypotalamus dostal elektrický šok, až po okamžik, kdy se objevily tělesné změny v průtoku krve, trávení a srdečním tepu jako výsledek tohoto šoku. A jeho závěr byl, že tyto změny jsou prostě příliš pomalé, aby byly příčinou emocí, jsou spíše efektem. Také umělé vyvolávání tělesných změn, které byly typické pro silné emoce, jako je použití elektrického proudu k vyvolání silných střevních kontrakcí podobných těm, které se objeví v prvním okamžiku paniky, nevyprodukují další známky této emoce.

Kromě toho Cannon poukázal na to, že zvířata, jejichž bloudivý nerv byl odstraněn, a pravděpodobně u nich nebyly možné sympatické tělesné změny, se stále zdánlivě chovala emocionálně, pokud se ocitla v ohrožující situaci. Podle Cannona byl hypotalamus sídlem emocí, které se do těla šířily prostřednictvím nervového propojení hypotalamu se zadní částí mozku, nebo mozkovým kmenem, nebo prostřednictvím sekretů hypofýzy.

Zatímco Eugene Taylor čekal na můj názor na poněkud tajuplnou zasvěcenou debatu Jamese a Cannona, najednou jsem dostala nápad: „Obojí! Není to buď-anebo. Ve skutečnosti je to současný proces, obousměrná ulice,“ vyhrkla jsem. Právě jsem si uvědomila, že řešení debaty, jejíž počátky sahají sto let zpátky, je klíčem k pochopení moderního hlavolamu: Jak je možné, že emoce transformují tělo, a to buď tím, že vyvolají onemocnění, nebo ho vyléčí, zachovávají zdraví, nebo ho ohrožují?

To mi také pomohlo pochopit nedávnou přednášku o biologické zpětné vazbě, což je technika používání monitorovacích zařízení pro měření různých tělesných funkcí (například srdeční frekvence nebo krevního průtoku), jako kroku ke kontrolování těchto funkcí. Biologická zpětná vazba umožní obyčejným lidem (tedy nejen jogínům a meditujícím) dosáhnout stavu hluboké relaxace, kdy mohou vědomě kontrolovat fyziologické procesy, o kterých se předtím předpokládalo, že jsou autonomní a nedají se ovlivnit úmyslným zásahem.

Například, někdo si může zvýšit teplotu ruky o pět až deset stupňů často na první pokus. Lékař Mayo Clinic Elmer Green, který byl průkopníkem biofeedbacku při léčbě onemocnění, řekl: „Každá změna ve fyziologickém stavu je doprovázena odpovídající změnou duševního emocionálního stavu, vědomou či nevědomou, a naopak, každá změna v duševním emocionálním stavu, vědomá nebo nevědomá, je doprovázena odpovídajícími změnami ve fyziologickém stavu.“ Taylorova otázka mě přivedla k jinému chápání smyslu našich objevů o umístění peptidů a jejich receptorů, a teorií, které jsme zformulovali o těchto molekulách emocí.

z knihy Molekuly emocí od Candace B. Pert, vydané nakladatelstvím Anag

REKLAMA

Monoatomické zlato rozšiřuje vědomí

MONOATOMICKÉ ZLATO AKTIVUJE DNA Již spící prorok Edgar Cayce hovořil o léčivém použití zlaté vibrační energie jako o léčbě koordinací impulzů v nervovém systému. Doktor Richard Gerber, autor knihy „Vibrační medicína“, říká, že monatomické zlato je produktem, vhodným pro jednotlivce, kteří se chtějí rozvíjet směrem k vyššímu vědomí, samoléčení a jsou na cestě duchovní transformace.  OBJEDNEJTE SI ORMUS  monoatomické zlato POŠTOVNÉ nad 1500 Kč ZDARMA, DÁRKY: nad 2000 korun MACA BIO 100 g, nad 2500 Kč Brahmi extrakt 20%, nad 3000 Kč Kotvičník extrakt 90% 20 g