Kosmické odhalení: Elektrické Slunce (1)

DW: Jsem tu opět s Corey Goodem, informátorem, který se rozhodl zveřejnit své zkušenosti a odhalit pozoruhodný příběh vojensko-průmyslového komplexu, který kolonizuje naši sluneční soustavu a udržuje velmi úzké vztahy s množstvím mimozemských bytostmi. Corey, vítej zpátky v naší show.

CG: Děkuji.

DW: Začneme se základní otázkou. Co je vlastně hvězda?

CG: Hvězda rozhodně není tím, co nás učili ve škole. Tedy obrovská koule hořících plynů někde ve vesmíru.

DW: Je ti jasné, že jsi tímto výrokem uštědřil všem skeptikům pomyslnou facku. Určitě budou říkat, že jsi blázen, že je to přece vědecky dokázáno.

CG: Není to vědecky dokázáno, je to pouze vědecká teorie.

DW: Stejně ale jsme za pomocí vhodné techniky schopni vidět, že něco ze slunce tryská, což by znamenalo, že slunce obsahuje vodík. Takže z něj odlétávají atomy vodíku, kyslíku a jiných prvků.

CG: Rozumím. Když jsem byl přiřazen do služby na výzkumnému plavidlu, organizovaly se expedice ke slunci, přičemž se do slunečních skvrn vysílaly sondy.

DW: Tak se hned zeptám, jak dostaneš sondu do slunce bez toho, aby celá shořela?

CG: Zajistíš, aby ji chránilo energetické pole.

DW: Což musí být pole velmi silné hustoty, které vytváří kolem sondy štít, když ji chrání před zničením.

CG: Správně. Jedná se zároveň o pole, které chrání sondu před zhroucením gravitace. Co se ukázalo z telemetrie sond, které se vrátily zpátky, bylo ohromující. Slunce je elektrické. Lidé, kteří razí teorii o modelu vesmíru jako o elektro-plazmatickém modelu (například Nassim Haramein – poznámka amber), mají pravdu.

DW: Nicméně tento model vylučuje možnost torzních polí.

CG: Ano, to je pravda. Je nutné určité informace skloubit. Samozřejmě, že to zahrnuje torzní pole a nejen to, také hvězdy, planety, galaxii. Bylo mi ukázáno, že celý náš vesmír je jedno gigantické torzní pole.

DW: Proč si k vyslání sond vybrali sluneční skvrny a ne jiné místo?

CG: Telemetrie ze středu naší hvězdy, tedy Slunce, kterému říkají Sol, ukázala, že má velmi malé jádro a že se skládá z hořčíku, sodíku a dalších prvků. Všechny si je nepamatuji, ale jednalo se převážně o prvky. Rovněž se ukázalo, že vnější skořápka se skládá z podobného materiálu, ale působila spíš jako anoda a katoda. Takže to bylo elektrické, podobně jako u žárovky. A sluneční skvrny směřovaly jako vírová vlákna do středu slunce a proudily do té nejhustší části centra hvězdy.

DW: Podobně jako elektrické nebo energetické tornádo?

CG: Přesně tak. Drobné malinké spirálky tornáda, které se překrývají, krouží kolem sebe, křižují se a směřují k malému jádru, kde se setkávají.

DW: To mi dává smysl. Často, když se díváme na sluneční skvrny, ve skutečnosti vidíme jakési prstencové výbuchy, trubice energie. Nazývají se solární výběžky. A ty říkáš, že se to neděje pouze na povrchu, ale že tyto víry putují až do samého jádra.

CG: Ano, přímo do jádra a jsou rovněž, což závisí na sluneční aktivitě, někdy hvězdnými branami, které využívají různé mimozemské skupiny k cestování tam a zpět ze sluneční soustavy. Uvnitř slunce se nachází jedna široká, otevřená, prázdná oblast. A mimo ní existuje další, velmi velká oblast, která hoří a je roztavená. Zjistilo se, že v této oblasti je Slunce mnohem teplejší než uvnitř.

DW: Ano, jedná se o tak zvanou koronu, která se nachází nad povrchem slunce a je mnohem teplejší. A všeobecně se to považuje za vědeckou záhadu. Model elektrického vesmíru s tím počítá a považuje slunce za energetický generátor.

CG: Slunce nabíjí určité vlny, které do něj naráží. To způsobuje, že povrch Slunce je tak aktivní. A Slunce je rovněž napájeno něčím, co už jsem popisoval jako kosmickou síť, která vzájemně propojuje všechny hvězdy prostřednictvím elektromagnetických vláken. Takže pokud se něco přihodí hvězdě v jedné sluneční soustavě, ovlivní to zpětnou vazbou i hvězdu v naší sluneční soustavě.

DW: Ve své třetí knize píšu o výzkumníkovi jménem Joe Parr. Měl k dispozici vrtuli, na jejíž koncích umístil malé pyramidky, o velikosti jen pár centimetrů. A nechal to celé rotovat skrze sérii protikladných magnetů. Experiment prováděl v druhé polovině prosince, kdy se Slunce, Země a pás Orionu kříží, jakoby se jednalo o nějakou bránu. Pyramidy z vrtule se úplně transmutovaly z této fyzické reality. Vystřelily z centrifugy proti zdi jako náboje a vlastně se zapustily do zdi, aniž by v ní zanechaly viditelnou díru. Takže Parr přišel s teorií, že existuje určitý druh energetického kanálu, který působí na podstatu hmoty, když naše Země překračuje tento paprsek mezi Sluncem a pásem Orionu, což se děje jednou ročně na oběžné dráze. Myslíš si, že je možné, aby plazmatické paprsky mohly takto působit na hmotu? Mohlo by to změnit její podstatu?

CG. Rozhodně. Odpovídá to modelu hyperdimenzionální matematiky, která nám byla předána, abychom ji mohli používat k vypočítání portálového cestování. Všechny hvězdy, planety a galaxie mají mezi sebou vzájemný vztah, takže jsi schopen tyto věci vypočítat. Proto se mohou stát ony podivné věci, o kterých si mluvil v rámci Parrova experimentu.

Bude pokračováno.

zdroj: www.spherebeingalliance.com

překlad: Lenkita

Videoseriál Kosmické odhalení s českými titulky můžete sledovat na portálu www.matrix-2001.cz