Kosmické odhalení: Elektrické Slunce (3)

DW: Už je to téměř sto let, co novozélandský fyzik Ernest Rutheford odpaloval elektrony skrze zlatou fólii. Některé jí prošly a některé se v ní zachytily, což ho přimělo prohlásit, že elektrony musí být částice. Celé se to nazývá Rutherfordův model atomu. Smáli se tomuto modelu v Tajném vesmírném programu? Nemysleli si, že jsou lidi hloupí, když si myslí, že částice jsou pevné?

CG: No samozřejmě, protože rovněž víme, že vědomí ovlivňuje výsledek každého experimentu. Pokud si vezmeme někoho, kdo si už předem představuje, že vše je vlnou a začnou provádět experimenty, pak nastane situace, kdy všechny výsledky experimentu budou vlnou.

DW: Myslím si, že kdybychom zaangažovali Roberta Moona, dostali bychom geometrický model atomu, což by znamenalo, že veškerá hmota je vibrací. Tak a máme vyřešeno.

CG: Všechno je skutečně vibrací, jak už jsem řekl dříve – světlo, všechno kolem nás. Existují různé úrovně vibrací. A dokonce i naše vědomí a obzvláště pak naše hromadné vědomí může změnit podstatu vibrace hmoty a realitu kolem nás.

DW: Jacob z Tajného vesmírného programu mimo jiné prohlásil, že důvodem, proč ti, co chtěli komunikovat s duchy, tak zírali do křišťálové koule nebo zrcadla jen proto, že na existenci duchů nevěřili. Samozřejmě je neuvidíme hned přímo před námi. Nicméně můžeme měnit pravidla, pokud je spatříme v zrcadle nebo v kouli. Normálně říkají, že jde beztak jen o pouhý stín nebo tak.

CG: A jsme zpátky u "Žádná lžíce není.“ (z filmu Matrix film, kdy Neo šel navštívit vědmu a byl v pokoji s nadanými dětmi. Jeden malý kluk mu ukazoval, jak ohýbat lžící).

DW: Takže je to pravda? Setkal si se tím také, co jsem slyšel od jednoho informátora, že jedním z největších tajemství, které nám je tajeno, je fakt, že realita, tak jak ji známe, je vlastně společná tvorba generovaná naším vědomím?

CG: Ano, je to tím největším tajemstvím, které nám mělo zůstat utajeno. A také se snažili jakékoli náznaky odtajnění potlačit. Existuje mnoho vědeckých experimentů, které tento fakt dokazují. A oni (negativní kabalisté) tyto vědecké informace jednoduše potlačili, jako informace o elektrickém a plazmatickém vesmíru nebo to, jak velký vliv má naše vědomí na realitu.

DW: Hodně dávno, někdy v roce 1933, jeden vědec jménem Otto Hilgenberg definoval velmi podmanivý model Země, podle něhož se Země rozšiřuje. Pokud byste podle něj vyjmuli všechna moře a všechny oceány, tak by se Země scvrkla na polovinu své původní velikosti. A všechny kontinenty by do sebe zapadly. Byli tu další vědci, kteří přišli s dokonce bližšími detaily. Existuje ale video, které výstižně ukazuje, jak to vypadá, když odejmete oceány a zmenšíte Zemi. Co to dělá s naší vědou v konfrontaci s myšlenkou, že se Země roztahuje?

CG: Obrací se vše vzhůru nohama. Pokud se planeta rozpíná zevnitř, tak se bude dít opak toho, co mainstreamová věda tvrdí, že se děje.

DW: Tak to by potom ale znamenalo, že hmota vzniká nepřetržitě z ničeho, že? Země sama o sobě roste, chová se jako živá bytost.

CG: Přesně. A samozřejmě, že ustavičně rovněž akumuluje extrémní množství vesmírného prachu a nečistot. To rovněž přidává na hustotě planety.

Hilgenberg dospěl k závěru, že zpočátku měla Země menší průměr, byla bez oceánů, a že kontinenty tvořily jednotnou zemskou kůru, pokrývající celý povrch planety. Hilgenbergova idea spočívala v tom, že Země následně expandovala, což mělo za následek rozštěpení zemské kůry do kontinentů a vytvoření oceánských pánví. Zbytek svého života strávil působivým vytvářením modelů glóbů (viz video) a přednášením o tomto tématu. Hilgenberg postuloval svůj objev několik desetiletí před tím, než kosmické lodě ukázaly, že planety naší sluneční soustavy mají na rozdíl od Země jednotnou zemskou kůru. I když to nemohl vědět, Hilgenberg měl tak úctyhodný pronikavý vhled, když definoval teorii bez porovnání se vzhledem jiných planet.

DW: Pokud se podíváme ještě jednou na Martineauův model sluneční soustavy, pak uvidíme, že jak se planeta pohybuje, tak jí po celé orbitě obklopuje gigantický geometrický vzor. A ten se pohybuje totožně, jak planeta rotuje kolem své osy. A je dost pravděpodobné, když se tu bavíme o tvorbě hvězdných bran mezi planetami, že tyto geometrie mají rovněž elektrický náboj. Když se uzly srovnají, získáme tak plazmové vlákno.

CG: Vzal jsi mi to přímo z pusy. Ano, nazývají se uzly – Země má energickou mřížku.

Jak se Země otáčí, v závislosti na jejím vztahu ke Slunci a jeho chování, tak se díky určitým horninám, krystalům a kovům pod povrchem Země vytvářejí uzly. Přirozené hvězdné brány se objevují právě poblíž těchto uzlů – a sice buď na povrchu Země, těsně pod povrchem anebo v horních vrstvách atmosféry. Nezvaní mimozemští návštěvníci se zaměřují právě na tyto oblasti, kde se otevírají přírodní Stargates. A kupodivu mnoho z nich se objevuje v pásu mezi rovnoběžkami třicet tři a třicet šest stupňů severní šířky. V této oblasti je proto mnohem častější výskyt pozorování UFO než jiných částech Země.

DW: Do většiny svých vyprávění zahrnuji Ivana T. Sandersona, který je stojí za průzkumem Bermudského trojúhelníku. Ačkoliv Charles Berlitz napsal knihu s názvem Bermudský trojúhelník, čímž tuto oblast představil široké veřejnosti, ve skutečnosti vlastně vycházel jen z informací, čerpaných právě ze Sandersonova výzkumu.

Sanderson objevil 10 bodů na planetě Zemi, kde se ztrácely všechny lodě, které se tam nacházely na moři, a stejně tak všechna letadla ve stejných oblastech na nebi. Tento objev se publikoval již v roce 1971. O rok později Rusové přišli na to, že když k těmto bodům přičteme severní a jižní pól, dostaneme dvacetistěn. Jedná se o dokonalou posvátnou geometrii na Zemi. A následující badatelé zase přišli na to, že se do Země dá vnořit dvanáctistěn s perfektní přesností. Když dáš tyto dva tvary dohromady a táhneš linie okolo Země, tak ti ukáží, kde se nacházejí kontinenty.

CG: Měli kouli, která představovala Zemi, a do ní vkládali tělesa různých tvarů v místech, kde rohy jednotlivých těles protínají sféru pod úhlem 19 stupňů, a sice v různých místech zemské rotace kolem slunce a také v různých obdobích slunečního cyklu.

DW: Je tohle ten druh technologie, kterou využívali Němci za druhé světové války? Myslím tím, jak jsme se bavili dříve, že snad měli k dispozici kouli, kterou by využívali k přemisťování tanků a podobně?

CG: Ne. Oni používali holografické zobrazení.

DW: Když se tu bavíme o geometrii a mřížce, co si myslíš, proč mizí letouny a lodě v místech zmiňovaných uzlů?

CG: Prostě se nachází ve špatném čase na špatném místě. V momentě, kdy kosmická síť aktivuje určitou uzlovou oblast a tyto letouny či lodě se právě v tu chvíli nachází na těchto aktivovaných přírodních portálech, stane se, že zmizí, tedy respektive se přemístí. Je to velmi bizarní. Záleží na tom, kde se nachází a mohou se tedy přenést buď v čase nebo prostoru. Takže se mohou dostat na jiné místo na Zemi, sluneční soustavy, galaxie nebo ještě dál.

DW: Mě to dává smysl, protože vím od svých informátorů o existenci modelu času, který se nazývá vrstvený čas. Máme tendenci se dívat na čas jako na něco, co se natahuje. Ale budeme-li vnímat sluneční soustavou z pohledu geometrie, potom každý geometrický vzor zapadá do dalšího, takže ve skutečnosti jsou na sebe naskládané jako slupky cibule. Nejsou oddělené v čase. Celá geometrie se tak skládá dohromady. Je to jako mnohonásobný čtyřstěn, který se uzamkne v určitých bodech.

CG: Geometrie je používaná ve všech různých tajných operacích a v tajném vesmírném programu rovněž. Geometrie je absolutně všude.

DW: Takže pokud je minulost uzavřena v jedné geometrii, naše současnost v jiné, a tyto dvě formy se do sebe uzamknou, mohli bychom dostat portál, který Tě pošle rovnou skrz různé roviny geometrie, které my vnímáme jako oddělená místa v čase. Ale ony se ve skutečnosti všechny nachází v určitém místě. Nejedná se o místo jako takové, je to něco, co bych nazval absolutním prostorem.

CG: Jeden fyzik řekl, že pokoušíme-li se přijít na uzly, geometrii, sluneční cyklus, jedenáctiletý sluneční cyklus, aktivitu Slunce, sluneční skvrny, vzplanutí a pozici v naší sluneční soustavě, je to, jako bychom si hráli s gigantickou Rubikovou kostkou a chtěli ji co nejrychleji dát dohromady.

DW: Rád bych se tě zeptal na možná trochu divnou otázku. Jakoby celý náš rozhovor nebyl už tak dost divný:-) Všechny ty geometrické formy, ať už zvenčí nebo zevnitř, tedy budoucnost a minulost, jsou tyto geometrie skutečné? Krom té, ve které se nacházíme? Chci říct, existují vůbec ještě nějaké další geometrie? Nebo je jen jedna skutečná?

CG: Všechny jsou skutečné a všechny se dějí najednou. Protože čas je pouhá iluze. Neexistuje počátek, střed ani konec tak, jak my vnímáme čas.

DW: Ale když se něco stane v naší historii, píšeme o tom knihy…

CG: To je tím, jak zakoušíme čas se svou trojrozměrnou myslí. Čas se děje všechen najednou. A je velice náročné se o tom bavit, myslím tím přenést to vhodnými slovy. Je náročné vysvětlit lidem, že čas není lineární, když ho tak vnímají, že čas je jen iluze a že je to naše vědomí, které způsobuje, že zažíváme čas lineárním způsobem.

DW: Je náročné se tomu přizpůsobit.

CG: Ano je velmi náročné se snažit lidem něco vysvětlovat…

DW: Když mluvíme o čase, náš čas se ve skutečnosti nachýlil ke konci této epizody. A na příště připravujeme něco, o co jste si už dlouho říkali a tím bude hvězdná brána v našich mozcích, šišinka mozková a třetí oko. Budeme se o tom bavit, protože je nutné, abychom o tom všichni věděli. Jsem váš hostitel David Wilcock a děkuji vám za pozornost.

Konec.

zdroj: www.spherebeingalliance.com

překlad: Lenkita

Videoseriál Kosmické odhalení s českými titulky můžete sledovat na portálu www.matrix-2001.cz