Tito vědomí hráči jasně vnímají, když se chýlí ke konci jedna úroveň a blíží se začátek nové. V minulosti tomu bylo vždy ukřižování smyšlené postavy, která ztělesňovala, tedy symbolizovala nový začátek. Ať už to byl Ježíš Kristus, Mithra, Krišna, Horus, které všechny spojuje stejný příběh o jejich narození, životě, smrti na kříži a znovuvzkříšení, byl to jen symbol, nehledě na skutečnost, zda někdy došlo i k fyzickému ukřižování avatara z masa a kostí.

Skutečný význam symbolu je ovšem pochopitelný jen pro vědomé hráče. Pro ostatní je to další forma ovládání, protože jej vzhledem k absenci svobodné vůle potřebují.

Věc se má navíc tak, že žádný z vědomých hráčů se nebude obětovat, pokud k tomu pro ně neexistuje účel. Nikoliv pro ně samotné, ale obecně. Ve smyslu urychlení vývoje lidstva. Obětovat se tak mohou vždy jen ti, kteří vědí, pro co. Když nemají pro co, jejich oběť by byla zcela zbytečná.

Jakákoliv sebevražda je zbytečná

Proto sebevražda bez vědomého sebeobětování je nejen zbytečná, ale zároveň je potrestána za porušení pravidel pro nevědomé, kteří z vlastní vůle skrečovali přidělenou roli.

Sebevražda se trestá vrácením na úplný začátek celé hry, nikoliv na úroveň vědomí, které dotyční dosáhli.

Spadnou až na úplné dno. Recyklují se jako součást kolektivního vědomí, tedy ztratí svou původní individualitu. Už se znovu nenarodí. Jejich sdílené vzpomínky budou patřit všem jako výstraha.

Zvláštní sorta

Existují lidé, kteří jsou si vědomi, že hrají hru, ale zároveň ji nehrají s cílem postoupit do vyšší úrovně, ale zůstat v té, která jim umožňuje v tomto světě vytvářet hierarchii, v níž vyšší úrovně řídí nižší.

Kacířskou otázkou, která se trestá z úrovně pána vrcholu pyramidy, je, zda je možné existovat bez ní. Tedy bez hierarchie.

Hypotéza zní: Třeba ano, ale v tom případě bude nutné se obrátit na jiné tvůrce s tím, aby vytvořili hru novou, která bude hierarchii postrádat. Třeba takovou, kde bude možné zažívat nikdy nekončící bezpodmínečnou lásku. Všichni se v ní budou milovat, protože nebudou mít žádné podmínky.

Další hypotéza zní, že většina lidí na světě by takový svět odmítla, protože jim vyhovuje ten náš, plný bídy a utrpení. Pokud vás taková hra baví, prosím, hrajte dál.

Pokud ne, existuje možnost ji opustit, přestože to není vůbec jednoduché. Nejde o vás samotné, ale o systém, tvořený samotným lidstvem, jehož jste součástí. Každá jeho součást je důležitá. Proto když se najednou rozhodne jej opustit příliš mnoho jedinců a jedinkyň, nebude se mu to líbit. Bude jim v tom bránit. Kým? Vašim nejbližším okolím, tedy rodinou, přáteli, spolupracovníky, známými, tedy těmi, kteří si svou roli neuvědomují.

Nenápadně se do nich naimplantuje program, který začne s nimi manipulovat proti vám. Proto pokud chcete opustit systém, nikdy o tom nevykládejte, přitahujete jen pozornost těchto neustále vyhledávajících manipulativních programů.

Rada zní: Pracujte jako agenti. Pracujte pro systém a zároveň proti němu (integrace polarit). Jen tak nebudete odhaleni.

Proč dochází k náhlým změnám reality

Naše vědomí dlí v mnoha paralelních realitách najednou. Občas se na okamžik mezi sebou prohodí, což ve všech realitách vyvolává zmatek. Otázkou je, zda-li hněvovztek, který je příčinou tohoto prohozu, je záměrný či nikoliv. Zda-li jsme to stále my anebo někdo jiný. Seznamte se se svým stínem. Kontrolorem manipulace systému. Není živý. Je to jen program, který můžete vymazat. Pokud budete chtít.

Jak?

Cestou seberozvoje. Jak duše, tak osobnosti, tedy avatara. Pracujete pro systém a proti němu zároveň. Integrujete obě polarity.

Teorie vývoje oktáv pro vědomé skladatele

Polarity se ovšem s růstem frekvence vědomí mohou měnit. Jelikož stále zůstáváme v tomto světě, i když se frekvence našeho vědomí může zvyšovat, je žádoucí umět hrát i všechny nižší tóny a zároveň se připravovat na tóny vyšší.

Každý tón i půltón v každé oktávě charakterizuje určitou frekvenci s adekvátní kvalitou. V případě naprosto vědomé tvorby, nikoliv částečné či zcela intuitivní, tak můžeme skládat harmonie podle myšlenky, kterou chceme vyjádřit v podobě, která je analogická uspořádání úrovní vědomí, či dimenzí chcete-li. Jelikož se oktávy vyvíjejí podle stále totožného principu, proto platí: Jak nahoře, tak dole. Jsou principem veškerého tvoření.

1 světlo

2 rovnováha mezi světlem a tmou

3 dosažení plné hladiny tmy – pád do hmoty – učení se soucitu

4 dosažení plné hladiny soucitu v podobě uvědomění, že nemůžeme pomoci všem

5 rovnováha mezi soucitem a moudrostí

6 dosažení plné hladiny moudrosti v podobě uvědomění si „vím, že nic nevím“:

(znovu)zrození duše

7 rovnováha mezi moudrostí a bytím

8 dosažení plné hladiny bytí v podobě uvědomění, co když je to vše iluze

9 rovnováha mezi bytím a nebytím

10 definitivní konec bytí, tedy plné uvědomění si iluze

11 nebytí v absolutnu, tedy v nulovém bodě, ve fyzickém světě jej charakterizuje absolutní nula

12 nebytí v absolutní nule vyvolává tlak – příprava na restart

13 (znovu)zrození ducha – oživující jiskra – vstup do nové iluze

gcat