Soucitný člověk je ten,který soucítí jak s lidmi, tak se všemi živými i neživými bytostmi.Pokud jsme všichni jedna bytost,zdroj-stvořitel,tak jsou všichni a všechno naší součástí a nestačí mít tak soucit jen k lidem.Tak to vnímám Já.A mám blízko jak k lidem,tak ke zvířatům i stromům a rostlinám.Tito všichni jsou živí a cítí bolest,A kdoví jak je to s nerosty,tolik věcí ještě nevíme a ani nevidíme,přitom tento svět je tak krásný a jen čeká až se mu otevřeme i my 🙂

Co je definováno jako nalezení soucitu? Dle mého mínění je soucitní člověk ten, kterému není lhostejné utrpení druhé osoby. Naopak se mu snaží pomáhat, myslí na něho a hledá např. bezdomovci ubytování nebo mu přivolá profesionální pomoc, nebo pomůže babičce s nákupem, nebo finančně přispívá na děti nebo tak něco. Nebo se celoživotně stará o nemocného člena rodiny.

V článku se nepíše o přenesení lidí, ale duší, což není totéž. Každý svým vědomím tvoříme svou vlastní realitu, která je ovšem zároveň společná kolektivní realitě, kterou zažíváme. Jelikož Země roste a zvedá svou frekvenci, solární záblesk tento nezlomný fakt znásobí. Její budoucí obyvatelé se budou muset tomuto jasnému faktu přizpůsobit. V opačném případě nebude Země pro ně planetou vhodnou k existenci.

Proto je nalezení soucitu se všemi živými bytostmi, tedy i Zemí, hlavní smyslem lidského života na této planetě. A duše těch, kteří tuto životní zkoušku nesloží, budou proto přeneseny na jinou planetu podobnou Zemi, kde budou toto základní učivo opakovat tak dlouho, dokud neuspějí.

Existuje zde jistý paradox, který mnozí vyznavači esoteriky popírají či ignorují – nalezení soucitu nijak nesouvisí s duchovní vyspělostí. Je pouze výhodou, nikoliv podmínkou.