Dvě cvičení, které razantně sníží váš stres

První z nich je stejně jednoduché jako účinné. Zhluboka se nadechněte.

Druhé cvičení slouží k tomu, abyste stres přetavili ve vzrušení.

Jedná se o radu založenou na nové studii, která vyjde v Journal of Marketing Research.

Výzkumníci z Duke, Stanford a Erasmus University v Rotterdamu provedli sérii experimentů, v nichž zkoumali „konflikt cílů“.

Konflikt cílů je dojem, že sledování jednoho cíle – třeba zvládání pracovních úkolů – je v rozporu s dosažením ostatních – například mít čas na své blízké. Tyto vnitřní konflikty vedou k úzkosti a pocitu, že není dostatek času na vše.

Zároveň se tím scvrkává naše vnímání času.

„Vnímání vícero konfliktů cílů – jak těch spojených s časovými požadavky, tak i všech ostatních – vede ke zvýšení hladiny stresu a úzkosti a lidé se pak cítí časově omezenější,“ píší autoři.

Výzkumníci navíc přišli na to, že stres a úzkost se dále zhoršují, když máme za to, že se cíle vzájemně vylučují: že abychom byli úspěšní, musíme například obětovat lásku nebo rodinu.

Stačí však pouze začít pomalu dýchat nebo nahlédnout na svůj stres a úzkost vyvolané konfliktem cílů jako na vzrušení a získáte schopnost rozšířit své vnímání času a prostoru tak, abyste si své cíle byli schopni utřídit dle priority a zvládli jich dosáhnout.

„Když se konflikt cílů zdál být velký, obě opatření pomohla účastníkům pokusu cítit se stejně jako při malém konfliktů cílů,“ říkají autoři.

Existuje pro to několik důvodů.

Není pravděpodobné, že každý úkol musí být okamžitě splněn a pomalé dýchání zklidňuje odezvu typu „bojuj nebo uteč“ a vědomě vytváří prostor pro jasnou perspektivu.

Snižování stresu všude, kde to lze, má své výhody, ale pokud to možné není, může mít posun perspektivy stejný účinek.

Pokud na svou úzkost nahlédnete jako na vzrušení, soustředíte stejnou energii vysokého vybuzení, ale přesměrujete ji z negativních, vyčerpávajících emocí do pozitivních, nabíjejících.

V jednom z experimentů měli účastníci třikrát po sobě opakovat „Jsem vzrušený“ a věřit tomu. Účastníci, kteří vnímali velký konflikt cílů, ihned získali pocit, jako by měli více času.

Přijmout a přehodnotit svůj stres a úzkost, namísto abychom se je snažili eliminovat nebo se jim vyhnout, je stejná rada, která se vyskytuje i v dalších studiích zaměřených na stres.

„Účastníci, kteří se naučili vnímat svou stresovou odezvu jako povzbuzení k vyššímu výkonu, byli opravdu mnohem méně stresovaní, úzkostní a sebevědomější,“ vysvětluje stanfordský psycholog Kelly McGonigalová v přednášce Ted talk o nejnovějších výzkumech stresu, která již zaznamenala přes 7 milionů zhlédnutí.

„Nejzajímavější však je, že fyzická stresová odezva se také zlepšila,“ říká.

„Protože při typické stresové odezvě se zvýší tepová frekvence a cévy se takto stáhnou,“ ukazuje.

„A proto se někdy chronický stres spojuje s kardiovaskulárními chorobami. Opravdu není zdravé být neustále vystresovaný.“

„Když však účastníci studie pohlíželi na svou stresovou odezvu jako na prospěšného pomocníka, jejich cévy zůstaly uvolněné. Srdce jim sice stále tlouklo zrychleně, nicméně takový kardiovaskulární profil je už mnohem zdravější.“

„Vlastně to vypadá dost podobně, jako když zažíváme radost a odhodlání.“

McGonigalová, stejně jako další autoři této nové studie, proto doporučuje považovat stres za přítele a nahlížet na něj jako na způsob, kterým nám tělo pomáhá vyrovnat se s výzvami.

„A když na něj pohlížíte takto,“ říká McGonigalová, „tělo vám uvěří a vaše stresová odezva bude zdravější.“ (zdroj: www.smh.com.au)