Koloidní zlato léčí rakovinu, artritidu i neurologické nemoci

Ve studii publikované v roce 1997 v časopise Journal of Nutritional and Environmental Medicine, lékaři Guy E. Abraham a Peter B. Himmel prozkoumali, jak koloidní zlato může pomoci při léčbě pacientů s revmatoidní artritidou.

Zlato se používá k léčbě revmatoidní artritidy již po mnoho let. Obvykle se roztok vstřikuje do kloubů pacienta. Výzkumníci zjistili, že pacienti podstupující léčbu koloidním zlatem zaznamenali snížení bolesti oproti pacientům, užívajících placebo.

Koloidní zlato léčí rakovinu

National Cancer Institute, součást National Institutes of Health, nedávno dokončil studii fáze 1 o použití koloidního zlata k léčbě pacientů s pokročilými tzv. solidními nádory.

Během studie pacienti dostávali intravenózně koloidní zlato. Někteří pacienti absolvovali pravidelnou léčbu po dobu tří týdnů, zatímco jiní dostávali stále rostoucí dávky po dobu tří týdnů. Studie zjistila, že koloidní zlato může pomoci stabilizovat růst nádorů u některých pacientů nebo zabránit vzniku nádorů nových.

Zlato léčí nervový třes

Používání koloidního zlata může pomoci zlepšit neurologická onemocnění u některých pacientů podle výzkumného centra Meridian Institute Health and Rejuvenation Research Center.

Institut zaznamenal případ ženy, trpící s esenciálním třesem, což je neurologická porucha, vyvolávající poruchu hybnosti. Příznaky nemoci ustoupily, když užívala zlato. A naopak se vrátily, když jej užívat přestala.

Monoatomické zlato versus koloidní zlato

Koloidní zlato bohužel při výrobě neprochází dostatečnou redukcí. Tudíž nanočástice jsou stále příliš velké, aby je lidské tělo mohlo využít až na buněčné úrovni.

Pro dosažení maximálního zdravotního účinku je nutné molekulární strukturu zlata rozložit ještě dále. Jenže proces výroby koloidního zlata toho není schopen. Jediným způsobem, jak toho lze dosáhnout, je proces, kterým se vyrábí monoatomické zlato. Prostřednictvím velmi jemných nuancí alchymistické vědy je možné zlato redukovat až do monoatomického stavu.

Částice, které tvoří monoatomické zlato, jsou tak malé, že jsou téměř beztížné. V tomto stavu by bylo téměř nemožné jej konzumovat, aby tělo pocítilo jeho účinky.

Ale když jej vložíme do plniva, které je chemicky inertní, lidské tělo může tento monoatomický prvek zpracovat na buněčné úrovni. Má se za to, že když zlato vstoupí do buňky, teprve pal přináší mnoho dalších benefitů, které koloidní zlato ze své podstaty nemůže nikdy poskytnout.