Vědci prokázali předtuchu řízeným experimentem

V laboratořích Institutu noetických věd (IONS) v Severní Kalifornii přistupuje psycholog Dean Radin k lidskému prožívání s otevřenou myslí a experimentální neústupností. V sérii pokusů, které Radin popisuje jako „presentiment,“ vyzývá účastníky, aby se snažili zahlédnout budoucnost a vcítit se do ní.

V tiché, elektromagneticky odstíněné místnosti, sedí účastníci, jimž Radin nejprve změří fyziologické funkce. Za použití elektrod na jejich rukou zkoumá jejich autonomní nervový systém. Tento zvědavý vědec následně testuje, jak účastníci pokusu reagují na emocionální a neutrální obrázky, jež se v náhodném pořadí střídají na počítačovém monitoru. Mezi jednotlivými obrázky monitor vždy na chvíli ztmavne.

Jak by se dalo čekat, když se účastníci dívají na emocionální obrázek, jejich fyziologie vykazuje více vzrušení, než když sledují neutrální obrázek. To je standardní věda. Zajímavější však pro Radina a jeho kolegy bylo, co se dělo s fyziologií účastníků ještě předtím, než se obrázek vůbec objevil. Podle Radina jejich fyziologie vlastně vykazovala předzvěst emocionálního stimulu už pět sekund před tím, než se zobrazily emocionální obrázky. Tato fascinující zjištění našla podporu v mnoha laboratořích napříč Spojenými Státy i v Evropě.

Například na opačném konci Spojených států provádí Daryl Bem vlastní sérii pokusů. V nedávno uveřejněném článku publikovaném v časopisech Journal of Personality a Social Psychology informuje Bem, prominentní sociální psycholog z Cornell University, o devíti pokusech s více než tisícem účastníků. Hlavním cílem Bemova výzkumu bylo navrhnout přepovídající experiment tak, aby byl tak jednoduchý a průhledný, jak je to jen možné, což umožní ostatním zopakovat jeho výsledky.

V těchto studiích zkoumá Bem „zpětný posun času“, kdy je sekvence příčiny a následku ve standardním psychologickém experimentu převrácená. Ve své nejnovější práci Bem podává statisticky významný důkaz prekognice u osmi z devíti pokusů. V jedné studii například Bem používá konvenční psychologické paradigma zvané „priming.“ V těchto studiích je účastníkům promítnut obrázek tak rychle, že jej na vědomé úrovni vůbec nezaznamenají. Později účastníci obvykle upřednostňují tento obrázek před ostatními kontrolními. Bem ve svém experimentu změnil obvyklé pořadí událostí a pozoroval, že účastníci vlastně preferovali určité obrázky ještě před tím, než byli vystaveni primingu.

Výsledky těchto experimentů samozřejmě nezůstaly bez kritiky. Někteří hledači pravdy se táží, zda práce na téma předtucha může být vůbec publikována v prestižním vědeckém časopise. Jiní argumentují, že výsledky zkrátka nemohou být správné, neboť implikují, že ustálený model kauzality není správný nebo úplný. Podle Neila Levyho, který v příspěvku svého blogu z 16. listopadu 2010 obhajuje uzavřené myšlení: „Obhájit Bemovy výsledky by si vyžádalo tak obrovský zvrat našeho vědeckého pohledu na svět, že bychom raději měli zůstat velmi skeptičtí.“

Jak se vyrovnáme s výsledky Radinovy a Bemovy práce? Budeme je ignorovat jen proto, že jsou výzvou pro naše dominantní paradigma? Argumenty vůči údajům pokusů mohou být správné. Ale možná také ne. Není to tak dlouho, kdy vědci věřili, že Země je středem vesmíru a pronásledovali ty, kteří tvrdili opak. Teorie o mikroorganismech jako původcích nemocí byla považována za kacířskou a nyní je standardní teorií medicíny. Malá předtucha by mohla ukázat, jak moc se skeptici mýlí.

zdroj: www.spiritualityhealth.com

překlad: Honzoid