Vědci: „Nemožný“ bezpalivový motor funguje

Řada nezávislých laboratoří potvrdila, že bezpalivový motor, který popírá fyzikální zákony, opravdu funguje. Výzkumníci si však stále nejsou jisti jak. Nicméně již bylo dokázáno, že revoluční motor EmDrive, který by mohl přepravit kosmonauty na Mars už za 10 týdnů, vytváří tah odrážením mikrovln v uzavřené komoře a je poháněn pouze sluneční energií.

KOTVIČNÍK FORTE 100 tob. extrakt 90% saponinů
VÝPRODEJ: 50% SLEVA: MACA peruánská BIO 100 g za 75 Kč

Koncept poprvé navrhl před 16 lety výzkumník Roger Shawyer. Od roku 2000 se čtyřem nezávislým výzkumným ústavům, včetně jednoho, který patří pod Národní úřad pro letectví a kosmonautiku, podařilo tento motor sestavit.

A nyní Dr. Mike McCulloch z Plymouth University přišel s prohlášením, že přišel na to, jak tento pohon funguje a své vysvětlení staví na nové teorii setrvačnosti, která popisuje odolnost masivních předmětů na změny v pohybu a zrychlení.

Podle doktora McCullocha lze setrvačnost vysvětlit jevem, který v obecné teorii relativity předpověděl Einstein a který se nazývá „Unruhovo záření“. Podle tohoto jevu by v případě zrychlení ve vakuu obsahoval prázdný prostor částice plynu o teplotě úměrné zrychlení, což by znamenalo, že vesmír v podstatě ohřívá zrychlující se předměty.

Doktor McCulloch tvrdí, že setrvačnost lze definovat jako tlak vyvíjený Unruhovým zářením na zrychlující se těleso. Na velikosti záleží, a proto pokud jde o malá zrychlení, jako v případě EmDrive, jsou vlnové délky Unruhova záření větší. Při extrémně nízkém zrychlení jsou vlnové délky jednoduše příliš velké na to, aby se vměstnaly do pozorovatelného vesmíru. Když se tak stane, může setrvačnost dosahovat jen určitých celých hodnot vlnového záření, a proto skáče od jedné hodnoty ke druhé. Jinými slovy setrvačnost musí při malých zrychleních kvantovat.

Výzkumníci objevili, že při extrémně nízkém zrychlení dochází k neočekávaným skokovým změnám hodnoty setrvačnosti. Tento jev již dříve pozorovali vědci při průletu kosmických lodí nad Zemí a způsobil, že se pohybovaly mnohem rychleji, než vědci vypočítali.

Pokud bychom zmenšili velikost povolených vlnových délek v Unruhově záření, mohlo by se jednat o stejný jev jako v případě EmDrive.

Ilustrace z dosud nepublikované studie o EmDrive.

Doktor McCulloch tvrdí, že pokud mají fotony setrvačnou hmotnost, musí při jejich odrazu docházet k setrvačnosti. Unruhovo záření je však v tomto případě malé. Tak malé, že reaguje se svým nejbližším prostředím – v případě EmDrive s komolým kuželem.

Podle MIT umožňuje kužel Unruhovo záření určité velikosti na větším konci kuželu, zatímco na menším konci kuželu umožňuje pouze záření o menší vlnové délce. To znamená, že setrvačnost fotonů se uvnitř komory musí při jejich odrážení tam a zpět měnit. A aby zachovaly hybnost, musí vytvářet tah.

McCulloch tvrdí, že některé důkazy, například z posledních pokusů NASA, naznačují, že přesně tohle se děje.

Dalším cílem je vyzkoušet EmDrive ve větším měřítku a pokud bude fungovat, mohl by převážet cestující a vybavení na měsíc za pouhé čtyři hodiny nebo na červenou planetu za deset týdnů. Pokud to bude fungovat, bude EmDrive opravdu převratný, protože lidstvu umožní cestovat za hranice naší sluneční soustavy. Se současnou technologií by například cesta k Alfa Centauri trvala desítky tisíc let. S motorem EmDrive by tato cesta trvala pouze 100 let.

zdrojový článek: www.amazinguniverse.net

zdroje: www.wired.co.uk www.ibtimes.co.uk www.arxiv.org www.technologyreview.com

překlad: Siw

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*