​​Ale co to ta mysl vlastně je? Definovat ji je značně nelehký úkol. Mysl je sídlem vědomí, podstatou našeho bytí. Bez něj člověka nelze smysluplně považovat za živého. Takže co to vlastně je a kde to je?

Vědci se tradičně snažili mysl definovat jako výsledek mozkové aktivity: Podle klasického argumentu je mozek fyzická a mysl je vědomým produktem v něm aktivovaných neuronů. Začíná se však objevovat stále více důkazů, že mysl není omezena fyzickou schránkou našeho mozku. Ten bezpochyby hraje důležitou roli, ale podle definice prezentované profesorem psychiatrie z lékařské fakulty Californské univerzity v Los Angles, Danem Siegelem, není naši mysl možné omezit pouze na vnitřní prostor naší lebky.

Cesta do srdce lidského bytí

S touto definicí přišel před více než dvaceti lety na setkání, kterého se účastnilo 40 vědců z různých oborů, od neurologů přes fyziky a sociology až po antropology. Cílem bylo pochopit mysl, aby bylo možné najít společný základ a najít odpověď pro ty, kteří s touto víceoborovou otázkou zápasili.

Po dlouhé diskuzi došli k závěru, že klíčovou komponentou mysli je: „nově vznikající a samoorganizující se proces – jak v nás, tak i mezi námi – který reguluje tok informací na obou těchto frontách“. Není to sice chytlavé, ale zato je to zajímavé a má to smysluplné implikace.

Na této definici ihned člověka šokuje to, že připouští možnost konceptu mysli rozléhající se mimo naše fyzické schránky. Jinými slovy naše mysl není jen naše vnímání a zkušenosti, ale jsou to ony samotné zkušenosti. Siegel tvrdí, že je nemožné odlišit náš subjektivní pohled na svět od toho, jak s ním přicházíme do styku.

„Uvědomil jsem si, že kdyby po mně někdo chtěl, ať definuji pobřeží, a zároveň trval na tom, že je to buď ta vodní nebo písečná část, musel bych říct, že je to obojí“, řekl Siegel. „Naše chápání pobřeží není možné omezit pouze na to, že je to buď to nebo ono. Potom mě začalo napadat, že naše mysl je možná úplně stejná – zahrnuje některé vnitřní a některé vnější procesy. Duševní život je pro antropologa či sociologa hluboce společenskou záležitostí. Vaše myšlenky, pocity, vzpomínky, pozornost, prožitky v tomto subjektivním světě, to vše je součástí mysli.“

Definice již byla od té doby podpořena výzkumy v různých oborech, ale z velké části byla původní myšlenka dílem matematiků. Siegem si uvědomil, že mysl splňuje matematickou definici komplexního systému, protože je otevřená (může ovlivňovat i jiné věci, než sebe), chaotická (jednoduše řečeno je vesměs náhodně distribuovaná) a nelineární (malý vstupní podnět může vést k velkému, těžce předvídatelnému následku).

Komplexní systémy v matice jsou sebeorganizující a Siegel má za to, že právě to je základem duševního zdraví. Když opět nahlédneme do matematiky, optimální samoorganizace by měla být: flexibilní, adaptivní, soudržná, nabitá a stabilní. To znamená, že bez optimální sebeorganizace příchází chaos nebo ztuhlost – což by podle Siegela odpovídalo řadě příznaků duševních chorob.

A jako poslední sebeorganizace vyžaduje propojení odlišných myšlenek, čili jde v zásadě o integraci. O integraci Siegel tvrdí, že v mozku i ve společnosti tvoří základ zdravé mysli. Říká, že svou knihu napsal právě teď proto, že ve společnosti je svědkem tolika utrpení a věří, že to je z části utvářeno tím, jak vnímáme svou vlastní mysl. Zmiňuje se o výzkumu v Namibii, kde lidé svůj pocit štěstí připusují pocitu sounáležitosti.

Když se na oplátku Siegela zeptali, zda patří do Ameriky, jeho odpověď byla méně optimistická: „Přemýšlel jsem nad tím, jak jsme všichni izolovaní, a jak moc máme pocit nedostatku spojení,“ říká. „V naší moderní společnosti existuje přesvědčení, že mysl je aktivitou mozku, což by nutně znamenalo, že naše já – pocházející z mysli – je něčím odděleným, co nikde nepatří.“ Ale my všichni jsme součástí životů ostatních. Mysl není jen výsledkem činnosti mozku. Pokud si uvědomíme, že se jedná o proces vztahů, dojde u nás ke změně v našem pocitu sounáležitosti.“

Jinými slovy: naše izolace může plynout už jen z toho, že svou mysl vnímáme jako produkt mozku, a nikoliv vztahů. A pokud chceme se vzájemných vztahů těžit o něco více, stačí jen otevřít naše mysli. (zdroj: qz.com)

REKLAMA

Monoatomické zlato rozšiřuje vědomí

MONOATOMICKÉ ZLATO AKTIVUJE DNA Již spící prorok Edgar Cayce hovořil o léčivém použití zlaté vibrační energie jako o léčbě koordinací impulzů v nervovém systému. Doktor Richard Gerber, autor knihy „Vibrační medicína“, říká, že monatomické zlato je produktem, vhodným pro jednotlivce, kteří se chtějí rozvíjet směrem k vyššímu vědomí, samoléčení a jsou na cestě duchovní transformace.  OBJEDNEJTE SI ORMUS  monoatomické zlato POŠTOVNÉ nad 1500 Kč ZDARMA, DÁRKY: nad 2000 korun MACA BIO 100 g, nad 2500 Kč Brahmi extrakt 20%, nad 3000 Kč Kotvičník extrakt 90% 20 g