Matky spíš vezmou chlapcům panenku než dcerám autíčko

“Matky a otcové mají v otázkách charakteristik, zájmů, budoucích rolí a chování chlapců a děvčat různá očekávání. A to už ode dne jejich narození,” říká autorka studie Joyce J. Endendijk z univerzity v Utrechtu.

“U chlapců například rodiče očekávají, že budou atletičtější. A budou mít větší zájem o sport, než dívky. Také očekávají, že dívky budou v matematice horší, než chlapci. Dále očekávají, že chlapce budou zajímat chlapecké hračky. A také aktivity jako jsou auta, nářadí a fotbal. U dívek očekávají zájem o dívčí hračky. A zároveň aktivity jako jsou panenky, dětské kuchyňky a hra na panáka.”

“Důsledkem těchto očekávání lidé reagují negativně na chlapce a dívky, kteří tato očekávání narušují. Abychom lépe porozuměli tomu, proč rodiče reagují negativně na pro nich nepřípustné chování dětí, přichystali jsme tuto studii.”

Matky sledovaly narušující scény

Výzkumníci s použitím funkční magnetické rezonance (fMRI) prozkoumali mozkovou aktivitu 23 matek. Promítali jim obrázky dětí narušujících jejich očekávání. Účastnice sledovaly fotografie dětských tváří, které byly náhodně párovány se stereotypními chlapeckými a dívčími hračkami.

Účastnice zároveň na počítači podstoupily samostatný úkol za účelem vyhodnocení jejich stereotypů o dětských hračkách.

Když účastnice sledovaly obrázky dětí párované s hračkami narušujícími jejich očekávání, sledovali výzkumníci zvýšenou neurální aktivitu v přední a střední části mozku. Zvýšenou aktivitu vědci zaznamenali i v oblasti mozku mezi spánkovým a temenním lalokem. Obzvláště když sledovaly obrázky chlapců, hrajících si s panenkami.

Matky s více rovnostářským pohledem na upřednostňování chlapeckých a dívčích hraček však vykazovaly mnohem menší neurální odezvu.

Naše zjištění tak upozorňují na několik nevědomých procesů. Mohou být základem negativní odezvy rodičů na chování dětí narušujících jejich očekávání. Tyto procesy byly nejvýraznější, když matky sledovaly obrázky chlapců, kteří se chovali způsobem, jenž narušoval matčina očekávání. Tedy co by měli chlapci dělat a co nikoliv,” řekla Endendijk webu PsyPost.

Tato zjištění jsou v souladu s jinou studií, která zjistila, že otcové a matky lépe přijímají neobvyklé chování u děvčat, než u chlapců.

Mnozí rodiče podvědomě potírají osobnost svých dětí

“Prvním vysvětlením pro matčinu negativní odezvu na dítě, které narušuje její očekávání je, že matky mohou na chlapce nahlížet jako na členy standardní sociální kategorie. Místo aby v nich viděly unikátní jednotlivce,” vysvětluje Endendijk.

“Za druhé očekávají konflikt. Když chování dítěte neodpovídá vzorcům sociálního očekávání rodičů ohledně dívčího a chlapeckého chování. Přesto se snaží tento stereotyp v sobě podvědomě potlačit.”

“Za třetí, matky mají větší potíže vytvořit si pojem o cílech a záměrech dětí narušujících jejich očekávání, co se týče chování.”

Avšak jako každý jiný výzkum, i tato studie má jistá omezení.

“Zkoumali jsme matky s dětmi v širokém věkovém rozmezí. To mohlo ovlivnit naše výsledky. Děti ve věku mezi 2 a 6 lety procházejí několika stádii osobnostního rozvoje. Zároveň vzhledem k našemu malému vzorku nemůžeme prozkoumat rozdíly mezi matkami, které mají syny, matkami, které mají dcery a matkami, které mají děti obou pohlaví,” říká Endendijk.

“V budoucím výzkumu bychom mohli prozkoumat, zda odezva matek na chlapce a dívky narušující jejich očekávání závisí na pohlaví nebo na samotném chování jejich vlastního dítěte.”

“A také jsme zkoumali pouze matky. I když z předchozího výzkumu víme, že matky a otcové se ve svém rodičovství a chování vůči chlapcům a dívkám liší. Budoucí studie by se mohla zaměřit na přímé porovnání mezi mozkovou odezvou matek a otců na stimuly u dětí, týkající se rozdělení na mužské a ženské role,” říká Endendijk.

“Dalším důležitým směrem budoucího výzkumu je prozkoumání toho, zda se mozková odezva rodičů na výše zmíněné stimuly u dětí promítá do chování, péče a výchovy rodičů u jejich vlastních synů a dcer.” (zdroj: psypost.org)