Lidská játra – anatomický popis a funkce orgánu

Játra (hepar) jsou největší žlázou trávicího systému a celého těla. Váží 1300 - 1700 gramů. Játra jsou uložena v pravé brániční klenbě, ke které jsou připevněna prostřednictvím vazivového pouzdra obalujícího jaterní hmotu. Na zevní, přední ploše jsou játra zřetelně rozdělena na pravý a levý lalok. Vnitřní, zadní a dolní plocha jater je rýhami ve tvaru písmene H členěna na čtvercový lalok a lalok dolní duté žíly. V pravé rýze je uložen žlučový měchýř (vesica fellea), obvykle svým dnem přesahující přední okraj jater. Příčný zářez, tzv. jaterní porta (brána), obsahuje útvary vstupující a vystupující z jater. Jsou to především jaterní žlučovody odvádějící žluč z jater, jaterní tepna zásobující kyslíkem jaterní buňky a vrátnicová žíla (vena portae) přivadějící krev z nepárových orgánů břišní dutiny, především ze stěny střeva.

KOTVIČNÍK FORTE 100 tob. extrakt 90% saponinů
VÝPRODEJ: 50% SLEVA: MACA peruánská BIO 100 g za 75 Kč

Žilní krev, bohatá na vstřebané látky ze žaludku, tenkého a tlustého střeva a přiváděná do jater portální žílou, protéká mezi jaterními buňkami a je z jater odváděná do dolní duté žíly. Podle jména vrátnicové žíly se tomuto průtoku krve játry říká portální oběh. Portální jaterní oběh představuje metabolickou cirkulaci jater.

Společně s větvemi vrátnicové žíly probíhají v játrech větší žlučovody, větve jaterní tepny a mízní vlásečnice. 

Základní stavební jednotkou jater je jaterní lalůček, který má tvar nepravidelného mnohostěnu o velikosti 1-2,5 mm. Lalůček se skládá z trámců jaterních buněk. Trámec je tvořen dvěma řadami těsně k sobě přiložených jaterních buněk, které jsou velmi metabolicky aktivní.

Větve vrátnicové žíly probíhají mezi lalůčky a mezi trámci. Uprostřed lalůčků se lalůčkové žíly spojují do centrálních žil, kterými krev odtéká do jaterních žil ústících do dolní duté žíly. Tento způsob uspořádání krevního řečiště jater zajišt'uje, že na ohromné ploše stěn krevních vlásečnic (větví vrátnicové žíly) a buněk trámců dochází ke kontaktu krve a cytoplazmatických membrán jaterních buněk.

Jaterní buňky mají – vzhledem ke svému seřazení v trámcích – dva póly. Krev protékající mezi jaterními trámci "omývá" v každém trámci pouze ten pól buňky, který je přivrácený k vlásečnici. Tvoří tzv. krevní pól jaterní buňky. 

Na protilehlém konci jaterní začínají ve štěrbinách uvnitř trámců jaterní žlučovody. Tyto póly buňky jsou žlučovodnými póly jaterních buněk.

Žlučovody tedy začínají jako mezibuněčné štěrbiny, ve kterých stěnu tvoří přímo membrány jaterních buněk. Teprve v prostorech mezi jaterními lalůčky mají žlučovody vlastní, epitelem vystlanou stěnu. Žlučovody sledující větvení portální žíly se spojují do stále větších vývodů, které pak vytvářejí pravý a levý jaterní žlučovod. 

Jaterní buňky pracují jako žlázové, zevně sekretorické buňky produkující sekret – žluč do žlučovodů. Tvorba žluče je pouze jednou z jaterních funkcí. Jaterní buňky zasahují prakticky do všech metabolických dějů v těle: přeměňují cukry na glykogen, rozkládají aminokyseliny a tvoří i nové bílkoviny. V játrech se také ukládají tuky a cukry a je zde i zásoba některých vitamínů. Jaterní buňky se podílejí na tvorbě látek zabezpečujících srážení krve a játra také zneškodňují (detoxikují) škodlivé nebo jedovaté látky (alkohol, amoniak aj.). Velké cévní řečiště jater představuje i krevní nádrž, zadržující určité rezervní množství krve.

Pro trávicí pochody v tenkém střevě je nezbytná žluč. Žluč se tvoří v jaterních buňkách nepřetržitě. Její denní množství kolísá mezi 800-1000 ml. Žluč je hustá žlutozelnená kapalina, skládající se z vody a hlenu, žlučových barviv, solí žlučových kyselin a některých minerálních látek.

Žlučová barviva se tvoří v jaterních buňkách z červeného krevního barviva (hemoglobinu), které se uvolňuje ze zanikajících červených krvinek ve slezině. Žlučová barviva – červený bilirubin a zelený biliverdin jsou odpadové produkty toxické pro organismus.

Podmiňují barvu žluči, se kterou jsou vylučovány do dvanáctníku. Žlučová barviva se ve střevě rozkládájí a podmiňují i barvu stolice. (Bez jejich přítomnosti je stolice světlé, bělavé barvy.) Část rozpadlých žlučových barviv je vylučována také močí.

Soli žlučových kyselin jsou nejdůležitější součástí žluči. Soli rozptylují (emulgují) tuky na drobné kapénky, které teprve v emulgované formě může efektivně štěpit pankreatická a střevní lipáza. Bez žluči, např. při uzávěru žlučových cest žlučovými kameny, se 80% tuků neštěpí a tuk, ale i v tucích rozpustné vitaminy opuštějí trávicí trubici v nezužitkovaném stavu.

Žluč odtéká do duodena žlučovými cestami. Popsané žlučovody mají uvnitř jater stěnu tvořenou přímo membránami jaterních buněk, a jde tedy vlastně o štěrbiny uvnitř jaterních trámců. Tvoří první úsek tzv. vnitrojaterních žlučových cest.

Mimojaterní žlučové cesty začínají spojením pravého a levého jaterního žlučovodu (ductus hepaticus dexter et sinister). Žlučovody vystupují z pravého a levého jaterního laloku a po jejich spojení vzniká společný jaterní vývod.

Ke společnému jaternímu vývodu se po krátkém průběhu připojuje žlučníkový vývod (ductus cysticus). Spojením žlučníkového a jaterního společného vývodu vzniká žlučovod (ductus choledochus), kterým ústí žlučové cesty do duodena. Celková délka mimojaterních žlučových cest je 5-8 cm a jejich šíře kolísá mezi 4-8 mm.

Žlučovod je nejdelším úsekem žlučových cest. Leží v pravém okraji malé předstěry, podbíhá duodenum a ústí do něho zezadu společně s vývodem pankreatu na dvanáctníkové papile. Ústí žlučového a pankreatického vývodu je ovládáno svalovým svěračovým aparátem, tzv. Oddiho svěračem.

Žlučník (vesica fellea) je váček hruškovitého tvaru s kapacitou asi 60 ml žluči. Leží na spodní ploše jater. Sliznice žlučníku je složena v četné řasy, které jsou schopné vstřebat velké množství vody. Žluč, jež je tvořena jaterními buňkami, trvale plynule odtéká do žlučových cest, které jsou před vyústěním do dvanáctníku uzavřeny svěračem. Žluč postupně naplňuje žlučové cesty a přetéká do žlučníku, zde se vstřebává voda a žluč se postupně koncentruje.

Přijde-li potrava (zvláště tuky) do dvanáctníku, uvolní se svěrač a dojde ke stahu žlučníku. Koncentrovaná žluč tak odtéká ze žlučníku do duodena. Po úplném vyprázdnění žlučníku odtéká do dvanáctníku pouze nekoncentrovaná jaterní žluč, jejíž emulgační schopnost je malá.

z knihy Základy funkční anatomie od Ivana Dylevského

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*