O původním růstu IQ vypovídal takzvaný Flynnův efekt, pojmenovaný podle práce výzkumníka inteligence ptáků kiwi Jamese Flynna. Popisuje rychlý nárůst inteligenčního kvocientu ve 20. století o zhruba 3 IQ body za dekádu.

Nová analýza 730 tisíc IQ testů, kterou vypracovali výzkumníci z Ragnar Frisch Centre for Economic Research v Norsku dokazuje, že Flynnův efekt dosáhl svého vrcholu u lidí narozených během poloviny sedmdesátých let 20. století. Od té doby významně poklesl.

„Jedná se o dosud nejpřesvědčivější důkaz o obratu ve Flynnově efektu,“ řekl novinám Times psycholog Stuart Ritchie z Edinburghské university, který byl do studie zapojen. „Pokud je ten model správný, výsledky jsou působivé a poměrně znepokojivé,“ dodal Ritchie.

Zdrojem údajů pro výzkum byly výsledky IQ testů 18-19 letých norských mužů, kteří je podstoupili v rámci povinné vojenské služby.

Mezi lety 1970 a 2009 armáda odvedla přes 730 tisíc mužů (narozených v letech 1962 až 1991), jejichž IQ testy posloužily jako zdrojové údaje pro tento výzkum.

IQ začalo klesat u lidí, narozených po roce 1975

Výsledky ukazují, že obrat Flynnova efektu nastává u skupiny branců narozených po roce 1975 a odpovídá ekvivalentu úbytku 7 IQ bodů za generaci.

Není to poprvé, co vidíme takový výsledek. Výzkum, který se zaměřil na IQ britských náctiletých před téměř desetiletím a prováděl jej samotný Flynn, zaznamenal podobný propad ve výsledcích testů.

„Vypadá to, že s britskými teenagery je něco v nepořádku,“ řekl tehdy Flynn novinám The Telegraph.

Podle vědců by za tímto negativním obratem mohl stát vliv prostředí, přestože je stále jen hypotéza.

V norské studii vědci zaznamenali pokles IQ, ke kterému docházelo v rámci současných rodin, mezi bratry a syny. Pravděpodobně to však není důsledkem dědičnosti špatných genů, jak by někteří mohli namítat.

Spíše by za poklesem IQ mohly stát změny životního stylu. Možná v důsledku způsobu vzdělávání, výchovy a množství času, který děti věnují těm či oněm aktivitám. Například druh her, do nichž se zapojují, zda čtou knihy a podobně. To může mít zároveň vliv na schopnost pružně používat paměť.

Další možností je, že IQ testy nejsou dostatečně adaptované tak, aby odpovídajícím způsobem vyčíslily a odhadly inteligenci moderních lidí. Možná upřednostňují výuku formálního uvažování, na něž se v současném vzdělávání a životním stylu mladých lidí klade menší důraz.

„Vědci zkoumající inteligenci rozlišují mezi fluidní a krystalizovanou inteligencí,“ vysvětlil Timesům jeden z autorů studie, ekonom výzkumu Ole Rogeberg.

„Krystalizovaná inteligence odráží to, co jsme se učili a co máme natrénováno. Fluidní inteligence vyjadřuje naši schopnost vidět nové vzorce a používat logiku při řešení neobvyklých problémů.“

To by mohlo znamenat, že na vině nejsme my, ale IQ testy.

Dokud však vědci nevyužijí vlastní fluidní inteligenci k tomu, aby uskutečnili zásadní průlom a zjistili, jak se věci mají, nemůžeme si být s naším nižším IQ nikdy jistí. (zdroj: sciencealert.com)