Inteligence prodlužuje život, ale může také vést k autismu

První studie identifikuje specifické typy buněk a genetických drah, které jsou podstatou inteligence a duševního zdraví. Potenciálně tak dláždí cestu novým způsobům terapie léčby neurotického chování či zlepšování vzdělávání.

„Studie přináší jedny z prvních „silných důkazů o genech a jejich drahách“, které složitým způsobem spolupracují na výstavbě chytrých mozků a udržují je v rovnováze,“ říká genetik Peter Visscher z Queenslandského mozkového institutu na Queenslandské univerzitě v Brisbane v Austrálii, který se však práce na studii neúčastnil.

Inteligence a geny

Výzkumníci již dlouho vědí, že lidé po svých rodičích často dědí inteligenci a některé osobnostní poruchy.

Podstatným způsobem formují inteligenci a duševní zdraví také vzdělání a stres.

Genetikům se však nedařilo identifikovat více než hrstku genů spojených s inteligencí. V roce 2017 výzkumníci využili k analýze zdraví a genetických záznamů v objemných souborech dat novou statistickou metodu, s jejíž pomocí lze vystopovat silné vztahy mezi geny a specifickými lidskými vlastnostmi. Vedlo to k objevu 52 genů spojených s inteligencí ve vzorku 80 000 lidí.

Stejný tým vědců nyní k tomuto seznamu připojil více než 1000 genů. Výzkumníci vedení genetičkou Denielle Posthuma z Vrijeské univerzity v Amsterodamu důkladně prošli 14 databází zdravotních a genetických záznamů a identifikovali 939 nových genů spojených s rysy inteligence u 250 000 jednotlivců.

Soubory dat poměřovaly inteligenci hodnocením testů zahrnujících například hledání synonym nebo úlohy z matematiky a logiky.

Mnoho variant genů spojených s vyšší inteligencí se objevilo u lidí, kteří zároveň žili déle a netrpěli Alzheimerovou chorobou, ADHD ani schizofrenií, vysvětluje vědecký tým v časopise Nature Genetics. Mohlo by to svědčit o tom, že inteligence chrání před těmito poruchami. Má to však háček, neboť geny spojené s inteligencí současně korelují s vyšším rizikem autismu.

Inteligence a neurotismus

V oddělené studii rovněž publikované v časopise Nature Genetics identifikovali Posthuma a její kolegové 500 genů spojených s neurotickými vlastnostmi. Prošli kvůli tomu zdravotní a genetické záznamy 449 400 jednotlivců v rozsáhlých databázích:

• v Biobance UK – archiv informací o genetice a zdravotním a duševním stavu 500 000 britských dobrovolníku
• v databázi 23andME – osobní genomové společnosti z Mountain View v Californii, shromažďující genetické a zdravotní záznamy 5 milionů zákazníků

Přišli zároveň na to, že lidé, kteří mívají mnoho obav, dědili jiné geny, než ti, kteří byli spíše depresivní. Nespíš to svědčí o tom, že za tyto podmínky mohou rozdílné skryté genetické dráhy.

V obou studiích využili vědci k rychlému prohledání genetických dat novou statistickou metodu s názvem MAGMA, která jim umožnila rozpoznat specifické typy buněk a tkání, v nichž došlo k expresi genů.

K expresi mnoha genů inteligence došlo ve „středních ostnitých neuronech“, které jsou součástí bazálního ganglia, oblasti neuronů hluboko v mozku, která se účastní učení, poznávání a emocí. Výzkumníci také identifikovali mnoho možných cílů při vývoji nových farmaceutických léčiv.

„Pokud porozumíme mechanismům na buněčné úrovni, můžeme zároveň hledat možnosti léčby,“ říká Posthuma. Totéž platí pro geny inteligence, říká. Mohlo by nám to poskytnout vodítka k novým způsobům ochrany před Alzheimerovou chorobou a dalšími nemocemi. (zdroj: sciencemag.org)