Přestože existují jiné dimenze někde mimo Zemi v našem nebo jiném vesmíru, i když bychom vycestovali na místo, kde by se měly nacházet, vědci nejsou přesvědčeni, že bychom mohli do nich proniknout našimi smysly, protože náš mozek toho není schopen. Fyzikové jsou přesvědčeni, že matematicky sice můžeme 4. dimenzi popsat, ale v naší fyzické realitě ji nemůžem nijak zakusit.

Přesto nám to nebrání důkazy o vyšších dimenzí hledat. Jeden model, který nám je pomáhá lépe pochopit, je hyperkostka, což je kostka uvnitř krychle. Ačkoliv se jedná o užitečnou metaforu, v reálném světě neexistuje. Takže jak vlastně mohou vědci ve skutečnosti detekovat 4. dimenzi? Dva samostatné výzkumné týmy, jeden v USA a jeden v Evropě, nyní dokončily dva různé experimenty na toto téma.

Oba dva byly 2D experimenty, naznačující důkaz existence 4D s využitím fenoménu známého jako kvantový Hallův efekt. Co to vlastně je? Zkuste si představit elektricky vodivý materiál, například kovový plech nebo drát, kterým prochází proud. Elektrony se pohybují jedním směrem. Pokud umístíte magnetické pole kolmo k danému materiálu a směr proudění elektronů odkloníte doleva nebo doprava, vznikne jev, kterému se říká Lorentzova síla.

Výsledkem Hallova efektu je pak skutečnost, že elektrony uvízly v 2D systému. Mohou se pak pohybovat pouze ve dvou směrech. Hallův efekt nastává na kvantové úrovni, a to v případě, když materiál vystavíme velmi nízkým teplotám nebo velmi silnému magnetickému poli. A zde dochází k zajímavému jevu. Napětí se nezvyšuje kontinuálně, ale skáče po jednotlivých krocích. Tím, že ovlivňujete elektrony s kvantovým Hallovým efektem, můžete je zároveň také měřit.

Pokud se budete řídit matematickými principy, zjistíte, že kvantový Hallův efekt je rovněž detekovatelný v systému 4D. „Ve fyzické realitě nemáme k dispozici 4D prostorový systém. Ale můžeme využívat 4D kvantovou fyziku v dimenzionálně nižších systémech, protože vyšší dimenzionální systém je zakódován do složitosti celé struktury,“ říká profesor Mikael Rechtsman z Penn State University, který byl součástí amerického týmu (jak nahoře, tak dole, poznámka georg).

My sami jsme 3D objekty, které vytvářejí 2D stín. Důsledkem objektu 4D by pak zákonitě měl být 3D stín. Můžeme se tak naučit něco o 3D objektu studiem jeho stínu. Takže je logické, že jsme získali znalosti o 4D objektu z jeho 3D stínu.

Oba týmy v těchto experimentech prováděly něco podobného. Používaly lasery, aby vědci zachytili záblesky 4. dimenze. Výsledky každého experimentu publikoval časopis Nature ve dvou samostatných zprávách (1,2).

V evropském experimentu vědci vzali prvek rubidium a ochladili jej na absolutní nulu (-273 °C). Poté zachytili jeho atomy uvnitř laserové mřížky, vytvářejíc něco, co vědci označili jako kartónový obal na vejce v podobě krystalů světla. Dále použili další lasery, které atomy excitovaly (přenesly je na vyšší energetickou hladinu), čímž došlo k vytvoření efektu, známého jako kvantové „nábojové čerpadlo“. Ačkoli atomy samy o sobě nemají náboj, zde simulovaly transport elektrických nábojů. Drobné odchylky v pohybech atomů se shodovaly s tím, jak by se v 4. dimenzi odehrával kvantový Hall efekt.

V americkém experimentu vědci použili sklo k řízení toku laserového světla do systému. Jednalo se v podstatě o obdélníkový skleněný hranol se sérií kanálů. Vypadaly jako řada optických kabelů, které se nacházejí uvnitř, linou se podél hranolu a končí na jeho protilehlých podstavách.

Vědci byli schopni manipulovat světlem za pomocí těchto kanálů jako vodítek vln, aby celý systém fungoval jako elektrické pole. Když světlo vyskočilo z protilehlých hran do rohů, vědci věděli, že zpozorovali kvantový Hallův efekt, jak by se dal předvídat i ve 4D.

Před těmito experimenty měli vědci ze švýcarské univerzity ETH v Zürichu dojem, že pozorování jevů, vyskytujících se ve 4. dimenzi, připomíná spíše sci-fi. „Tyto experimenty jsou stále daleko od jakékoliv smysluplného využití,“ prohlásil jeden z badatelů Oded Zilberberg.

Nicméně podle něj by fyzika ve 4. dimenzi by mohla ovlivňovat náš 3D svět.

Pokud jde o využití v praxi, Mikael Rechtsman z amerického týmu je mnohem větším optimistou. „Možná nyní budeme schopni přijít s novým pojetím vícedimenzionální fyziky a navrhnout zařízení, která budou schopna využít vyšší vícedimenzionální fyziky v nižších dimenzích,“ řekl doslova.

Nutno podotknout, že experimentů se neúčastnily fotony a elektrony. V dalším bádání proto bude velmi zajímavé sledovat, co se stane, když je vědci do svých pokusů zahrnou.

Rechtsman tvrdí, že bychom tak mohli lépe porozumět různým fázím hmoty zkoumáním 4. dimenze.

Dobrá, dejme tomu, že jsme to celé pochopili. Znamená to, že jsme u zdi, za kterou se již nic nenachází? Skepticismus prosím přenechme slaboduchým. Teoretičtí fyzici totiž věří, že realita může v našem mozku nabývat až 11 dimenzí.

PHILIP PERRY

REKLAMA

Monoatomické zlato rozšiřuje vědomí

MONOATOMICKÉ ZLATO AKTIVUJE DNA Již spící prorok Edgar Cayce hovořil o léčivém použití zlaté vibrační energie jako o léčbě koordinací impulzů v nervovém systému. Doktor Richard Gerber, autor knihy „Vibrační medicína“, říká, že monatomické zlato je produktem, vhodným pro jednotlivce, kteří se chtějí rozvíjet směrem k vyššímu vědomí, samoléčení a jsou na cestě duchovní transformace.  OBJEDNEJTE SI ORMUS  monoatomické zlato POŠTOVNÉ nad 1500 Kč ZDARMA, DÁRKY: nad 2000 korun MACA BIO 100 g, nad 2500 Kč Brahmi extrakt 20%, nad 3000 Kč Kotvičník extrakt 90% 20 g