V každé hře je jasně rozpoznatelný myslopis jejích tvůrců. Čím více jich je, tím méně je to zřejmé. Myslopis každého z nich se roztříští do mozaiky. Čím větší mozaika je, tím klesá uvědomění, že se jedná o hru. Až na jeden podstatný detail, kterým je zřejmý jen hráčům, uvědomujícím se, že hrají hru. Jsou to ti, kteří ovládají své avatary a nikoliv oni je. […]