Dalším krokem na naší cestě je tedy navázat spojení s purpurovou hvězdou duše, jejíž energie proniká do tyrkysové oblasti centra ananda-khanda, začíná toto centrum aktivovat a odsud pak směřuje do středu našeho těla. C.G. Jung nazval tento proces "individuací". Jedná se o tvůrčí proces vedoucí od podvědomého nevědomí směrem k vědomějšímu kolektivnímu vědomí. Výsledkem je pak synchronicita, plnost bytí v přítomnosti, přicházející jako důsledek našeho uzemnění, důsledek plného přijetí bytí na Zemi. […]

Na začátku jsme byli tři v jednom. Vědomí existovalo jako hvězda duše, inkarnační hvězda a hvězda země, obklopená zářivým barevným polem představující barvu naší duše (nebo také paprsek naší duše). Na začátku procesu inkarnace, v okamžiku, kdy se vědomí spojí s prvotní buňkou, se hvězda země oddělí. Není pevně spojená s naší inkarnační hvězdou, nebot‘ řada našich životů neprobíhá na planetě Zemi. Možná jsme měli inkarnace i na jiných planetách, v jiných solárních nebo hvězdných soustavách, z nichž každá má určitou specifickou energii, která se v okamžiku, kdy máme na dané planetě prožít svůj život, stane součástí našeho osudu. […]