Země je malým atomem velkého celku. Ztělesnění duchovního principu na Zemi započalo zrozením zvířecího člověka a představuje jednu z nejnižších vývojových fází Universa.

Lidské ztělesnění dosahuje v takzvaných civilizovaných zemích svého kulminačního bodu v organické dokonalosti a vzdělávání, i když i zde je možno pozorovat projevy surovosti, smyslnosti neboli pocity, jež lze označit jako zvířecí.

Výraz zvířecí je více méně nesprávný pojem vycházející z lidské nevědomosti a hmotného otupění duchovních schopností. Zvířata představující původně čistý životní princip získala svoji smyslnost na základě pádu duchovních bytostí.

Tyto bytosti, dnešní lidé, však nazývají své největší chyby chybami zvířecími. Ve skutečnosti je tomu právě naopak. Porovnání člověka se zvířetem nelze provádět z povrchního hlediska. Jedná se především o vnitřní podobnost, podobnost vlastností a sklonů.

Zvíře miluje člověka více než člověk, který ho chce jen sežrat

Zvíře vyšších ras nabízí často více lásky, disciplíny a pozitivních pocitů směrem k člověku než zdivočelý člověk, který se k ostatním chová jistě hůř než toto zvíře.

Je také třeba připomenout, že člověk není vzdělanou opici. Opice představuje zvíře oživené zcela jiným principem, než oživuje člověka. Zvíře, zrozené jako smyslný hmotný živočich následkem pádu duchovních bytostí, prezentuje čistý zvířecí princip.

Zvířecí člověk je svým původem bytost duchovní. Po svém pádu pak oživená bytost smyslná, která si však i nadále zachovává svoji duchovní podstatu. Vlastnosti zvířat jsou projevem degenerace provinilých duchovních bytostí a jejich aktivity, z níž vycházely organické formy oživované životním principem.

Velké množství různorodých vlastností se projevuje v různosti druhů a ras. To je opět potvrzením, že všechno zvířecí a hmotné vzniklo následkem duchovní degenerace, pádu a zhmotnění provinilých duchovních bytostí.

Babylonské zmatení jazyků na Zemi má duchovní význam

Pozorujeme-li nejkulturnější a nejdivočejší národy na Zemí a různé etnické skupiny se všemi projevy jejich individuality, například stagnující Číňany, staré Řeky, Egypťany, zjistíme nevelké odlišnosti.

Počátek odlišnosti lze odvodit od roztříštěnosti a rozvětvenosti duchovního pádu provinilých bytostí. Bez znalosti duchovního původu národů si nelze jejich rozdílnost vysvětlit. Nejmocnějším evolučním elementem je správně pochopený pojem Boha a vědomí nutnosti osobního duchovního růstu, zároveň s vědomím nesmrtelnosti.

Jak to vypadá s plněním tohoto odkazu na Zemi? V uplynulých staletích vycházel jeden lidský kmen ve svém duchovním vývoji ze správného pojmu Boha – kmen Izraelitů, z něhož vyšel na Zemi pronásledovaný syn Boží.

Ve staletích uplynulých od příchodu tohoto velkého mesiáše našlo velmi málo pozemšťanů cestu k Božským myšlenkám a víru v nesmrtelnost ducha. Důvodem k tomu však není nedostatek inteligence. Právě vysoce vzdělaní jedinci popírají existenci ducha a tvůrčího Božství, neboť neznají pravěký zákon věčné trojice.

Duchovní princip na Zemi je potlačen na základě duchovního pádu jejích obyvatel a následného zhmotnění.

Oběť či pokání vyšších duchovní bytostí na Zemi

Vyšší duchovní bytosti, inkarnující se na Zemi v menších misionářských skupinách, buď jako projev vlastního pokání nebo snahy pomoci pozemským sourozencům, pociťují tíhu hmotného těla a jeho tlak na lidského ducha.

Ten se stává otrokem tělesných orgánů a vnějších životních podmínek. Jeho svobodná vůle je z velké míry potlačována. Jestliže se inkarnuje vysoká duchovní bytost v lidském těle, musí se přizpůsobit aktivitě jeho orgánů, lidskému způsobu myšlení a vnímání.

K tomu je nutný ještě další, třetí činitel – vnější vzdělání umožňující inkarnované bytosti duchovní schopnosti a poznatky vyjádřit.

Styk s vyššími duchovními bytostmi je na Zemi velmi obtížný.

Všichni jsme si rovni, ale všichni nejsme na stejné úrovni,

a proto každému, co jemu jest, jeho úrovni odpovídající test

Duchovní úroveň národů je velmi rozdílná a celkově svědčí o nízkém duchovním stupni obyvatelstva planety Země.

Jak již bylo uvedeno, Izraelité si zachovali správný pojem Boha i víru v nesmrtelnost ducha. Od pravěku až do dnešní doby poskytují stejný vývojový obrazec. Jsou jednou z duchovních skupin, jejíž příslušníci v důsledku stejného duchovního pádu procházejí stejným pokáním. Podobnou skupinu tvořili staří Řekové, kteří, i když obývali vyšší světy, museli projít pozemským inkarnačním cyklem.

Pod vlivem vzpomínek na krásu opuštěných životních prostor zanechali na Zemi důkazy své vysoké kultury a významné příklady uměleckých schopností. Vzpomínky starých Řeků na dřívější světy se odrážejí v jejich mytologii charakterizované existencí bohů a polobohů. Vzpomínky na spojení s vyššími duchovními bytostmi je vedly ke zbožňování lidských a zlidšťování zvířecích forem.

S dokončením vývojového cyklu na Zemi byly ukončeny i další pozemské inkarnace Helénů.

Přešli do vyššího vývojového cyklu. Nové vývojové epochy na Zemi tvořili Římané a první křesťané.

Číňané na Zemi stagnují

Číňané představují skupinu stagnujících jedinců, kteří se nezúčastní daného vývojového postupu a nejeví ochotu rozhodnout se k přechodu do další fáze.

Celkem lze říci, že na Zemi žijí národy, jejichž duchovní vědomí se pohybuje od nejnižšího až k velmi vysokému stupni. Tvoří etnické skupiny přechodného až stagnujícího charakteru. Člověk by se měl učit poznávat svoji planetu, na níž žije, jako místo pokání, které si sám porušením Božských zákonitostí neboli svým pádem vyvolil.

Jeho pozemský život je bojem proti životnímu strádání i proti sobě samému. Je oddělen od své duální bytosti, s níž bude opět spojen až po zdolání dlouhé lopotné cesty naplněné strádáním a obětí.

Zatížen duchovním prohřeškem přichází na Zem bolestnou cestou zrození a opouští ji ve smrtelné agonii. Přesto by měl získat jistotu, že Země je místem jeho duchovního růstu. (z knihy Tajemství kosmu od Adelmy Way)