Neosvobozené Rybě vznikají potíže při získávání obživy. Zkouší je kompenzovat klamnými manévry a podvody. Na své vývojové cestě se musí typ Ryby učit opustit hledání zázraků ve své vysněné fantastické zemi a nacházet zázračnost ve všedním dni. Bude se učit přejít z dimenze soucitného mlčení do světa diferencovaného výrazu a dosavadní nepochopitelný strach z něj překonat exaktním popisem svého duševního stavu.

Zjišťuje, že mnohá strastiplná nedorozumění mají příčinu v jeho chybějící schopnosti vyjadřování, v jeho idealistických nadějích na senzibilní antény u ostatních, na což často marně čeká, protože partnerovi neposkytl pozičními světly žádnou žádost o pomoc.

Jeho problémy vyplývají ze základní myšlenky: „Bohužel v tomto světě, ale bohudík ne z tohoto světa.“ Ryba se tomuto konkrétnímu a reálnému světu vzpěčuje, cítí příslušnost k jinému — nepochopitelnému — domovu a neumí zacházet se zákony tohoto světa, jež jsou jí tak cizí — obzvlášť na začátku vývoje. Ve své touze po onom světě trpí inkarnační slabostí. Její hluboké přání je vyjádřeno tématem „Jsem ve všem, a všechno je ve mně“ — klíčení v univerzalitě tvoření.

Akt konkretizace tvoření cítí naopak jako ztrátu celosti, jako rozptýlení se, podle formulace Číňanů ve světě „tisíce věcí“. Proto se raději pohybuje v zemi neohraničených, ještě nerealizovaných potencí. Myslí a cítí raději v možnostech než realizovaných výsledcích. Neboť získáním výsledku se z chaotické celosti nerealistického nic odebral do vyhnanství tohoto světa a v osamělosti se v něm ztratil jako kojenec odloučený od své matky.

Tím zobrazuje protipól znamení Panny, jemuž jde primárně o účelný výsledek. Panna směřuje pozornost na detail, na jednotlivé komponenty a ptá se po jejich využití a funkčních možnostech používání. Ryba pozoruje celost, prožívá a cítí ji jako něco nedělitelného a souvisejícího a prožívá osamělost jako cizí tělo ve vztahu k celosti věcí.

Sama se musí ve své individualitě vnímat jako cizí tělo a při pokusu z toho uniknout, vlastní individualitu potlačuje. Jako výsledek tohoto popírání následuje neschopnost definovat své cítění a myšlení. Z toho vychází výraz chameleonského zabarvení, přebírá vkus okolního světa a považuje ho za vlastní.

Cesta Ryby vede z popření sebe k nezištnosti, od chaosu k plynutí božského pořádku, od iluzí k pravdě, od být sám k ,být — se vším — zajedno‘.

Ryba 1

Na 1. vývojovém stupni žije Ryba ještě úplně v závoji svého světa iluzí a protože neumí náležitě zacházet s požadavky tohoto světa, pokouší se jich zbavit klamy. To se projevuje v poblouzněných omylech, nebo v pocitu ohromení. Zde Rybě ještě úplně chybí zakotvení v pochopení reality. Je jakoby bezmocně ztracená v prostoru a okolní situace a fakta jsou jakoby stanoveny bez jejího souhlasu.

Zmítá se jako ořechová skořápka na vlnách oceánu, je hracím míčem svých okolností. Spíše žitím proplouvá, než aby sama ovlivňovala svůj osud. Svou jedinou šanci zakládá na balamucení sebe nebo ostatních či v útěku do světa snů. Její inkarnační váhání přijmout svět takový jaký je, ne jako vytoužený sen, jí přináší pocit vyloučení. Tehdy se zbavuje světa drogami a je jím odsuzována. Touha ji vede ke hledání, které se jí na neosvobozeném stupni jeví jako jediná možnost prožít život snesitelným způsobem.

Ryba 2

Také na 2. stupni má potřebu narkotizace podporovanou silnou tendencí k sebelítosti. Nádherný dar soucitu s každou bytostí, který v sobě většinou typ Ryby nese, se zde ještě vyskytuje v pokřivené formě sebelítosti, protože na tomto stupni se všechno primárně točí kolem malého já. Svou averzi k střízlivým všedním požadavkům skrývá v neprůhlednosti a tajnůstkářství. Mrská sebou jako ryba na suchu a zbavuje se zodpovědnosti.

Ryba 3

3. vývojový stupeň se stále vyznačuje pocitem ztracenosti, dezorientovanosti a bezmoci, ačkoliv už zde Ryba vynakládá větší úsilí spojovat se se skutečnostmi života a přinejmenším je vedle tak ceněných iluzorních světů snů uznávat.

Také nyní je — analogicky s kvalitou 3. čakry — jistá vůle k poznávání sebepotvrzení. Extatické ohromení prvních dvou stupňů začíná být překonáváno. Ryba už k sobě nepřistupuje se sebelítostí jako amorfní masa, začíná definovat sebe i své požadavky světu. I když je to z pohledu ostatních znamení ještě sotva patrné, začíná, byť i jen trochu, přijímat boj se životem a vyprošťovat se z krytu, kterým se stále ještě obklopuje.

Ryba 4

Navzdory těmto sklonům doprovází ještě 4. vývojový stupeň často pocit vynechání a osamělosti. Přesto působí silnější vstřícnost k druhým, před níž se doposud stahovala do snového ochranného prostoru, trochu jako opora.

I když se — právě v konkrétních vztazích — cítí bližními zpravidla nepochopena, dostává od nich signály, neboť druzí zjevně pociťují, že oddanost Ryb obsahuje velký potenciál. A tak může Ryba, právě díky hubujícím znamením zvěrokruhu, vzít svůj život do svých vlastních rukou a určovat jej silou vlastní vůle.

Mnozí z těch se schopnostmi sebeprosazování jí budou sice pohrdat, mnozí ale obdivně nebo s trochou závisti vezmou na vědomí její toleranci a schopnost dát všem věcem volný průběh. Ryba není znamením, které v životě vyniká pozitivním konáním, naopak se vyznačuje právě pomíjením. Její podstata spočívá spíše v dlouhém pohlížení bez vměšování se do vývoje věcí než v aktivním vytváření chybného jednání. Přesto už na tomto stupni si je Ryba vědoma, že v životě s většinou věcí nehýbají lidské ruce; a nechápe proto malou snahu o uplatnění jako osobní manko.

Ryba 5

Na 5. vývojovém stupni může začínat růst schopnost důvěry v běh tvoření. Doposud Ryba stavěla malé já stále proti proudu tvoření a prožívala ho jako nepříznivé a cizí. Nyní se ale začíná Ryba upomínat na své nadání nechat se nést proudem. Přitom jí pomáhá rostoucí důvěra ve vlastní intuici, jíž předstihuje všechna ostatní znamení zvěrokruhu. Její dosud samotářské snění se mění v dar fantazie a vize ve službě okolí a společnosti.

Kdo by uměl lépe vstupovat do vize zázraků, romantiky a lyriky a ukazovat svým bližním, že existuje něco víc než věcnost tvrdého všedního dne. Prožívá zde svůj soucit ve službě samaritána trpících lidí. Je vždy tam, kde je třeba její ochrany druhých soucitnou účastí, jejího nevyslovitelného porozumění nebo výmluvného mlčení často víc než dotěrných akcí.

Ryba 6

6. vývojový stupeň svým mutačním skokem k bezděčnému autotelickému konání přivádí Rybu k pociťování lásky k bližnímu jakožto něčeho krásného. Být s trpícími bytostmi – lhostejno, zda je to člověk, zvíře, nebo rostlina, dává jejímu životu smysl a radost. Osobní přání se rozpouští stále víc do nenáročnosti. Rybí znamení je jako stvořené pro bezděčné konání. Dosud si potrpěla více na dezorientaci než na bezděčnost v tom, co má být vykonáno.

Jakmile odhalí své poslání v pomoci, vyřeší se i její vlastní problémy. K tomu znenáhla přichází vývoj nadání k medialitě. V předchozích vývojových stupních se jí věnovala kýčovitou sentimentalitou nebo nečestným okultizmem, nyní se pomalu osvobozuje k pravé mystice. Co se zpočátku projevovalo vulgárním vykládáním karet nebo třpytivé jarmareční prognostiky, se nyní mění k vědomí pomíjivosti vší individuality v pozadí prosvítajícího pravého já: nezničitelné božské přírody ve všem tvoření.

Ryba 7

Na 7. vývojovém stupni může zhuštění tohoto vědomí vykrystalizovat v nezištnost a všeobjímající lásku. Stále více se přesvědčuje o významu hinduistického výroku: že celý tento svět je jen iluze – „mája“. Ne proto, ne že by nebyl chápaný svět nepochopitelný, ale že nezná žádný stav a že člověku napomáhá k permanentní iluzi.

Počínaje iluzí, že vnější bohatství vytváří štěstí, přes mnohotvárné iluze, mylně prezentované jako láska, které nejsou nic víc než zamilovanost – nejkrásnější neuróza světa – až k iluzi kýčovitého božího obrazu, jímž lze od sebe odsunovat zodpovědnost za vlastní život.

Všechny tyto iluze vedou bolestivou, životní cestou zkušeností člověka k prozření, jež už nedovolí žádné nové klamání. Paradoxně nesou Ryby od začátku své cesty v sobě už obojí: Připravenost k iluzím právě tak jako schopnost k deziluzím, ke zklamání.

Připravenost k iluzi charakterizují typicky rybí nerealistické tužby a cíle, nad nimiž se pragmaticky založená znamení jen usmívají. Naproti tomu cítí Ryba jako žádné jiné znamení iluzorní charakter pozemských cílů, na něž jsou jejich konkrétní současníci tak fixováni: bohatství, povolání a společenský úspěch, hmotné statky atd. Může být, že na začátku své cesty utíkají ve své nepraktické iluzornosti před touto vytušenou rychlou pomíjivostí každého světského štěstí.

Na 7. vývojovém stupni už ale není pro klam žádné místo. Zklamání pokročilo tak daleko, že žádné svody už nedostanou Rybu do pastí tohoto světa. Od tohoto stupně může s úsměvným odstupem vnímat dychtivé ambice lidí pachtících se a ženoucích za svými sny a mámeními, po jejichž dosažení cítí stejně velikou prázdnotu jako předtím. Vidí, jak si staví nové iluze zakrývající ty staré a začínají se štvát neklidně za novými: od jednoho klamu a zklamání k dalším. Ryba 7 ale z tohoto koloběhu iluzí vystupuje. Začíná objevovat pravdu ve formě bezprostřední zkušenosti bytí. Je to totéž, co našel Buddha Shakjamuni pod stromem bodhi, když předtím marně hledal u všech mistrů osvobození z utrpení.

Zklamán a vyčerpán všemi učiteli a praktiky klesl k zemi pod stromem osvícení. Vše, co se mu do té doby mohlo zdát jako svůdné — povrchnost života v bohatství — přineslo zámožnému mladému princi pouhou deziluzi. I když chodil‘ od mistra k mistru, nemohl nalézt řešení. Ale jak spočinul pod stromem, záhadu tohoto světa vyřešil.

Nyní ale, zcela zklamaný, zbaviv se všech myšlenek, proseděl sedm dní a nocí pod stromem, pak se mu zjevil s vycházející Jitřenkou zázrak života. Pravda, která tu stále byla, nic nového. Přesto oči vnímaly zcela nově. Nenaplněné ambicemi a přáními, nezkalené očekáváním a záměry. Nyní, když byla beznaděj největší, mohl dosáhnout nejhlubšího pochopení. Pravda zde vystupovala přesně jako ta, kterou popisuje zenová anekdota: zenového mistra se ptal žák: „Mistře, tolik toužím po pravdě, jak ji mohu najít?“ Mistr odpověděl: „Nehledej pravdu, nemám žádný názor, a ty jsi pravda!“

Tím není míněno, že nemá žádný názor, ale že názor představuje vždy ,moje“ osobní stanovisko, a to zobrazuje pouze nepatrný výsek z celé pravdy. ,Nemám žádný názor“ je tedy výzva k odložení malého, vnímavého, odhadujícího já, popřením já být zajedno s tím co je a stát se jednotou obsaženou v pravdě.

Ryba 8

A tak dosahuje Ryba nakonec posledního 8. stupně své vývojové cesty. Je to rozplynutí v kosmu, jednotné bytí, být — se vším — zajedno. Žádné znamení se neumí tolik rozevřít tvoření, vpuštění se. Žádný se neumí tak hluboce vcítit jako Ryba, což znamená: „Jsem ve všem, všechno je ve mně.“ Neodolnost vůči tvoření spočívá v každém momentu jejich existence ve věčnosti. Zde může Ryba na své cestě získat hlubokou moudrostí a dosáhnout ryzího bytí jako Bóddhisatva Hotei, jenž s rozjasněným úsměvem — svůj uzel na zádech — vytváří svět.

Pokud potká zedníka, sdílí radost zedníka nad umělecky nahazovanou maltou na zeď, pokud potká doktora a psychologa, bude se s nimi rád bavit o nejnovějších teoriích, pokud potká umělce, bude s nimi vděčně malovat a hrát a pokud potká nemocné a trpící, bude je obdarovávat svým soucitem, svým moudrým mlčením o pomíjivosti vší strastiplnosti na tomto světě i útěchou a úlevou.

Je všude doma, aniž by měl svůj domov. Přichází a odchází jako na světě všechno přichází a odchází. Stal se jedním se vším, co je. Je v toku — ve „flow“.

z knihy Štěstí a seberealizace v horoskopu od Nicolause Kleina, vydané v roce 2000 nakladatelstvím Volvox globator