Lev začíná jako líný, samolibý zaslepenec, který vyžaduje, aby byl obdivován pro své charisma. Končí jako hluboce do svého středu zaměřený, klid a vřelost vyzařující umělec života. Jeho cesta vede přes stanice fádního šoumena, který — žádostivý obdivu — se bije hlasitě v hruď s nesmírným přesvědčením „samce", „lva společnosti" a „dona Juana", přes úspěšného hospodářského bosse, profisportovce nebo profesionálního hráče, k režisérovi a významnému umělci až k suverénnímu „herci na jevišti života".

Jeho poslední krok vede k poznání a vyzkoušení věty: „Jsem, jaký jsem". Zásadní talenty a dispozice tohoto znamení jsou znatelné v jeho kreativitě a produktivitě, ve schopnosti být ideálem vitality a síly, vyslancem živoucího a v poskytnutí své účasti, své přítomnosti a svého srdce druhým.

Lev 1

Na prvním vývojovém stupni se vyjadřuje ještě neosvobozený lví potenciál jako nenaplněný hlad po moci, jako hledání, jak se stát obdivovaným. Příliš líný, aby si vypracoval příslušné pozice, se zde projevuje jako miláček, jemuž pomáhají mocní mecenáši a mecenášky, pohlížející na něj růžovými brýlemi a poskytující mu hotovost.

Zhýčkaná děvčata, nebo milí, zlatí chlapci se chovají jako pašové. Pokud ještě zde partner nepoznal, že za „velkou hřívou" se nachází „malý, roztřepený ocásek", využívá toho lev 1 náležitě a utiskuje přátele i jiné svou předstíranou suverenitou.

Lev 2

Také lev 2 vytlouká drze kapitál ze sebejistoty tomuto znamení od počátku dané — nezávisle na výkonu, a proto vyhledávají jiná znamení zvěrokruhu jeho blízkost, aby se od něj učila. Na neosvobozené úrovni zaslepence existuje ještě ona hloupá pýcha, ono zdání, že je něco lepšího.

Jeho okolí — pokud ještě neodhalilo za povýšenou dominancí už známou velkou drzost, samolibost, a chvástavost — předpokládá, že by měl vládnout ještě víc. Neboť ne vždy se dá úplně dospělé chování neosvobozeného lva zařadit psychologicky jako kompenzace za méněcennost. Protože je cítit — sice ještě neosvobozené, ale už s předzvěstí pozdější pravé suverenity — jeho zcela hluboké přitakání k tvoření a k sobě samému, které přitahuje druhé vřelostí slunečního paprsku.

Lev 3

Vývojový stupeň 3 dává Lvovi možnost postupu od zhýčkaného lenocha k objevení vlastního kreativního potenciálu. Tak může rozvíjet vrozenou organizační schopnost, silou jakoby „zvláštní kočičí chůze" je pro ostatní hnací silou a objevovanou sebedůvěrou dává prostor radosti z rizika. Lvovi je vážnost Kozoroha v přístupu k životu nepochopitelná, teprve na tomto stupni se začíná více projevovat schopnost hravého přístupu k životu, obsaženého v celé ose Lev/Vodnář.

Vodnář pohlíží na život svým typickým abstrahujícím odstupem jako na jeden velký cirkus, naproti tornu Lev — stojící v centru života — jako na divadelní jeviště se sebou samým v hlavní roli.

Lev 4

Na 4. stupni se začíná energie vymaňovat ze „zatvrzelosti" předchozích stupňů a víc plynout, takže radost z vlastní energie vnímá Lev silněji a chtěl by ji také využít. Moment setrvačnosti, který je v počátečních stupních příčinou lenosti, zde ustupuje tvořivému konání. Stále silněji se vylupuje vedoucí kvalita tohoto znamení; na tomto vývojovém stupni už nežije na úkor ostatních, ale na své náklady.

Lev v sobě nachází schopnosti jak na sebe směrovat fascinující pohledy jako na sluneční světlo nebo žár krbu. Může se tak stát současně ohniskem a soustředit energii mnoha lidí na určitý cíl.

Lev prožívá zajisté i na tomto stupni pocit, že je středem, přesto si už zde víc uvědomuje významnou poskytování přínosu společnosti, nejde mu jen o potvrzení vlastního ega.

Lev 5

Lev 5 se cvičí v uměleckém sebevyjádření, v radosti z hry barev v obrazové kompozici a ukazuje světu své pocity jako král emocí. Aspekty moci a dominance z předchozích stupňů prožívá i nadále osvobozeně, ještě má ale potřebu potvrzení a očekává od okolního světa pochvalu. Je sice — vlastně už od začátku — přesvědčen sám o sobě a svém díle, ale vidí rád, když mu druzí jeho odhad potvrzují.

Lev 6

Na šestém vývojovém stupni se tato potřeba potvrzení stále více ztrácí a vzniká tak schopnost bezděčnosti a tvůrčího konání.

Dominuje hravá a dětská radost z utváření sebe sama. Úspěšná nezávislost v autotelickém konání a téměř nepatrný zájem ovlivňovat druhé.

Propůjčuje svým akcím stále větší charisma a vliv.

Zde dochází k vyjádření všeobecně platného životního zákona: čím více člověku v životě o něco jde, čím zarputileji hledá dosažení cíle, tím víc odmítá v životě dosažené výsledky. Čím lhostejněji vydává člověk svoji energii, tím pravděpodobnějším se stává úspěch.

Začíná se zde stávat autoritou, které nejde o to být jedničkou. Pouze se učí poskytovat a vyzařovat tak vřelost přitahující druhé.

Lev 7

Lev 7 prohlubuje bezděčnost svého konání — nebo ještě lépe řečeno své existence, protože lví princip je více nasměrován na hravé bytí než na hybnou činnost jako např. u Berana. Svou osobou ztělesňuje stále více to, s čím se ztotožňují mýty a náboženství slunečního božstva, rozdělujícího svou sílu stejným dílem všem bytostem.

Apollón i sluneční bůh Hellios, jezdící se svým slunečním vozem oblohou, jsou ztělesněním solárního principu; oba se projevují tím, že nekorigují a nevměšují se do života lidí a bytostí, ale poskytují svoji sluneční sílu všem tvorům stejnou měrou.

Výrazy jako trest nebo odměna jsou jim cizí. Vyzařují život poskytující a život podporující světlo bezděčně a rovnoprávně všem bez rozdílu. Ztělesňují vlastně princip volnosti a rovnoprávnosti všech v integraci opačných znamení zastoupených ve zvěrokruhu, Lva a Vodnáře.

Lev 8

V posledním vývojovém kroku Lva tato dualita mezi obdarovávaným a obdarovaným splývá. Zde existuje pouze vnímání čistého bytí, božského prožitku „jsem, jaký jsem". Tvůrce a výtvor jsou zde totéž.

Z malého, slávu hledajícího já Lva na začátku se stalo velké Já jednoty se stvořením, stav vědomí, který říká: „Já a otec jsme jedno". Ono já, které se už nemusí bát, se neztrácí tvořením, ani ho dostatečně nepozoruje, protože je samo tvořením.

z knihy Štěstí a seberealizace v horoskopu od Nicolause Kleina, vydané v roce 2000 nakladatelstvím Volvox globator