V Beranovi spočívá schopnost k iniciativě, k rozhodování (pojem „rozhodnutí" nese v sobě obraz odhodlanosti vytáhnout meč z pochvy) a úloze vytváření počátku. Tak tomu také rozuměl Herakleitos: „Válka je otec všech věcí". Rozhodností se odděluje mírná, nepohyblivá situace jednoty na ženskou pochvu a mužský meč, vzniká plodný napěťový potenciál polarity.

Energie uložená v Beranovi je neuvěřitelná. Jeho těžkým, ale ušlechtilým úkolem je tuto energii spoutat, aby nepůsobila destruktivně. Přesto existují situace adresované Beranovi jako učební lekce, v nichž musí bojovat jako válečník a možná musí dokonce umřít.

Jaké etické a morální vůdčí linie mají být přitom rozhodující, je nedostižitelně zobrazeno ve védském eposu „Bhagavadgíta", povinné četbě pro Berana usilujícího o osvobození. Beranova cesta sebeurčení vede drsným nasazením sil od zlostného používání válečné sekyry až k osvobozenému bezděčnému konání. Na konci stojí vítězství nad sebou samým.

Vznětlivý, doběla rozpálený vztek se přibližuje dlouhou vývojovou cestou k centrickému pojmu duševní rovnováhy. Literární příklad specificky beraního vývoje je Parcifalova cesta. Jeho individuační cesta vede různými vývojovými stádii, v nichž konfrontuje vnější svět s odrazem své právě platné vývojové úrovně.

Na začátku stojí odraz jeho vznětlivého mládí v boji s červeným Itherem, neosvobozeným archetypem Berana. Cesta vede dále k Parcifalovu stádiu osvobození, v němž odložil zbraně a jeho jedinou zbraní se stává přirozená přímost.

Amfortase může vyléčit prostou přímou otázkou: „Co ti chybí?" Otázkou, v níž se ukazuje náhle celá Parcifalova láska jako naivní. Z hloupé naivity na začátku cesty se stala na konci božská naivita milujícího. Beran je svou přirozeností naivní archetyp. Je příliš nediferencovaný, než aby mohl rozvíjet ve své charakterové struktuře vypočitatelné úskoky.

Jeho cesta je vždy přímá. To mu dává takovou možnost růstu jeho potenciálu poctivosti jako žádnému jinému znamení. Poctivosti, jíž může být na nejvyšším vývojovém stupni odzbrojen. Jeho osvobozující cesta se stává obzvlášť zřetelnou v této jazykové analýze: Od výzbroje na počátku k odzbrojující přímosti v cíli individualizace.

Představa připomíná i uznávanou filozofii umění boje. Tam se také začíná s technickou výzbrojí, ale ta se v posledních vývojových krocích všech učebních technik transcenduje, zabývá se meditativním stavem „Wu-wei" hlubokého vnitřního míru i nutností boje vně. Tak působí – zdánlivě nečinný – vyzbrojen jako potenciální agresor. Cesta od ukvapené akčnosti až k jednání z hlubší vnitřnější harmonie a míru vede ovšem mnoha mezistupni.

Beran 1

Po startu začíná cesta v agresívní atmosféře egoistického sebeprosazování bez ohledu na druhé. Zde ještě platí zákon pěstního práva, při němž zůstává slabší na trati. Může zde sice už být dán kodex pseudocti, v němž se dá vytušit později rozvinutá rytířskost. V první linii jde ještě o slepé měřítko vlastní síly vůči ostatním, stavění se jim na odpor. Životní filozofie tohoto Berana na prvním vývojovém stupni zní: „muž/žena vidí rudě." Poháněn nijak nezvládnutelnou praenergií si tento typ razí cestu při prosekávání životem se zuřivou chutí ničit. Tento neosvobozený přístup s neuspokojující energií je nebezpečný, protože ze zuřivosti se může stát bezmocná zuřivost, jež graduje neustále marným hledáním uspokojení až k vyčerpání.

Nesvobodné vlastnosti znamení nenacházejí žádné nebo jen nepatrné uspokojení. To platí pro všechna znamení a faktory horoskopu. Štěstí slibuje teprve vyšší vývoj. Když se podaří něco, co nebylo dosud s redukovanými schopnostmi možné.

Beran 2

Přestože Berana 2 může řídit chuť ničit a slepé instinkty do trochu pozitivních kanálů, enormní nárazy energie, jeho základní problém, ho vedou hektické uštvané akčnosti, nebo přinejmenším k netrpělivému přístupu k pomaleji chápajícím současníkům. Na tomto vývojovém stupni ještě pozoruje druhé především z úhlu pohledu rivality. Má potřebu je přemáhat, aby posílil vlastní ego. Berana 2 lze posuzovat jako enfant terrible, který svou tučnou mísu nepustí. Ještě není jeho svěží bezstarostnost nic příjemného, uráží — nevědomky — každého něžného citlivého současníka.

Beran 3

Beran 3 začíná pomalu vyvíjet svoje síly trochu ušlechtileji. Zaměřuje se příkladně na sport, kde může i nadále uspokojovat svou potřebu vyhrávat a být první, aniž by se přitom dostával do konfliktu se svým okolím. Nyní už přijímá při sportovních aktivitách potěšující, potvrzující zpětnou vazbu („feedback"), možná dokonce pár malých zážitků „flow". Zde smí prožít svůj sklon k rivalitě se společenským souhlasem. Necítí se zde jako osoba tak odmítán, jako byl v případě svého chování na 1. a 2. stupni. Je znamením s úžasným pocitem sebehodnocení. Pokud byl po dlouhou dobu ve své schopnosti výkonu omezován, jedná zkratově. V tomto třetím vývojovém stupni se může projevovat v pozitivním smyslu jako schopný prosazení a plný elánu. Dosahuje nyní cíle s — ještě nekompromisní — přímostí a zkouší ji realizovat nejpřímější cestou.

Beran 4

Beran 4 už víc ovládá pudovou činnost směřováním k respektování sociálních vrstevníků. Může se pro ostatní zasadit s občanskou kuráží, jakou žádné jiné znamení zvěrokruhu v takovém měřítku nezná, protože Beranovi je odvaha vrozena. Někdy může být ještě trochu zabarvena zpupností dřívějších vývojových stupňů. Svým jarním, probouzejícím se vzletem aktivuje své okolí. Stará se o to, aby se věci dostaly do pohybu, ale nepovažuje za svůj úkol dovést je do konce. Této stále ještě chybějící pečlivosti dosáhne teprve v pozdějších vývojových stupních. Tělesná aktivita zůstává pro něho i nadále důležitá. Nechce riskovat, že potlačený tok energie způsobí sklouznutí do agresívní atmosféry spodních vývojových stupňů.

Beran 5

Beran 5 se už projevuje enormní výkonnou silou věnovanou službě rytířského chování. Jeho síly už nejsou primárními jen pro něho samotného, v témže měřítku je také nasazuje k ochraně slabšího. Má schopnost motivovat okolní svět.

Také lze u něj vždy předvídat, na čem člověk je, protože je vzorem poctivosti a toto zvláštní nadání stále rozvíjí. Příčiny rozjitřených a nevyslovených problémů a nálad vynáší na povrch a řeší je přímým zpracováním. Nedává zde žádnou možnost mnohoznačným výkladům, veřejným vystupováním urychluje rozhodnutí.

Beran 6

Beran 6 se učí — na rozdíl od předchozích vývojových stupňů — kam velmi úspěšně orientovat své chování: odvracet svoji vůli od vnějšího světa a koncentrovat ji na činnost v sobě. Zde začíná to, co Csikszentmihalyi označuje jako „autotelické jednání".

Beran se zde začíná těšit z aktivity jako takové, nezávisle na tom, zda něco získá nebo ne. Stává se nyní válečníkem obšťastněným ovládnutím vlastního těla. Bojuje bez boje, stále méně mu jde o vítězství nebo porážku. Spíše o to, udělat věc dobře.

Tak vzniká z bojového sportu pomalu bojové umění. V této souvislosti se zdá obzvlášť důležité poukázat na to, že autotelické chování, tj. dělat věc kvůli ní samé, nevede k odcizení nebo úplnému vyloučení z okolního světa, spíše nastupuje opačný efekt.

Čím víc člověk směřuje své vědomí dovnitř sebe, tím bděleji — a nic nezní tak paradoxně — přijímá skutečný okolní svět. Toto je starý známý fenomén meditace. Neboť vědomé vnímání sebe sama vede ve všech směrech ke zvýšení senzibility, a tedy registrace okolního pole takřka jakoby s vysunutou anténou.

V tom spočívá esence vyššího stupně bojového umění ve stále hlubším meditativním stavu, který soupeře — na tomto vývojovém stupni bude lepší hovořit o partnerech, protože ten druhý to chápe jako šanci něco se naučit — vnímá, jako by se vůbec nenacházel v jeho zorném poli.

Na pozorovatele působí takový boj mezi skutečnými mistry bojového umění zvnějška velmi nevzrušeně. Vidí totiž dva soupeře stát proti sobě, zdánlivě se jeden o druhého vůbec nezajímají a jen zcela vzácně, nebo také vůbec nejednají.

A přece je zde prostor nabit nejvyšší energií: extrémní bdělost, koncentrace a napětí charakterizují meditační stav bojovníků. Čím je meditace hlubší, tím více splývají subjekt a objekt mezi sebou (toto je znamení pro „prak experience" Maslowa, pro „flow" Csikszentmihalyiho a popis satori od zenových mistrů, zkrátka pro štěstí), stávají se v našem případě bojového umění jediným bojovníkem a soupeřem. Pokud toto skutečně nastane, lze reagovat spontánně v tomtéž okamžiku, v němž ten druhý — nyní žádný druhý, ale takřka část celku já/druhý — jedná.

Beran 7

Beran 7 tento stav umění boje upevňuje. Neměl by ho úzce chápat jako pojem, ale spíše rozšiřovat jako umění správného jednání. Pravé bojové umění není zaměřeno na speciální bojové disciplíny, vyučuje životu. Cesta všech znamení zvěrokruhu vede osvobozujícím přáním, k pochopení generální použitelnosti úplně speciálních esenciálních zákonů života.

Cesta je pro každé znamení různá a speciální. Danost objevu esence je ale táž. A tak se může Beran během bojového umění naučit všeobecnému umění jednání ze středu, naučit se životu ve vyrovnané aktivitě. Protože je založením bojovník, vnímá život především očima válečníka, a jde mu především o to stát se perfektním válečníkem.

Po upevnění schopností válečného umění naučeného v předchozích vývojových stupních, tedy autotelické akci a meditativnímu vnímání sebe sama, splynutím s druhým v jedno, cvičí na 7. stupni duševní rovnováhu.

Ještě stále v něm klíčí vůlí určovaná potřeba pohybovat se neustále od jedné akce k druhé. I zde ještě převládá forma — i když velmi zušlechtěného — boje. Z tělesného ringu se nyní stal duchovní, s možností ještě další transcendence.

Nejvyšší bojové umění vzniká teprve tam, kde je dosaženo hlubší meditace. V jednotě já a ty se už žádný boj nekoná. Ta nastává ale teprve poté, co já a ty spolu splynuly, už nestojí proti sobě, staly se jedním. Všechny vnější síly —které už nejsou vnějšími — a vlastní vnitřní — které už nejsou vlastními — působí synergeticky a jednání se zdá potom zcela jednoduché.

Beran 8

Tehdy vzniká nejvyšší a poslední vývojový stupeň Berana (tehdy už není Beranem, ale rozšiřuje svůj repertoár na celý zvěrokruh, protože v bílém světle středu zvěrokruhu se sjednocují všechny symboly zvířetníku), bezděčné konání.

Zde jednoduše končí akce. Bez osobní ambice nebo motivace, bez rozbíjení hlavy a přece stále adekvátně situaci. Protože je zde dosaženo středu zvěrokruhu, vzniká vyrovnaný kontakt s kvalitami všech ostatních znamení zvěrokruhu a realizace v celé své celistvosti. Nic není opominuto, nic není zdůrazňováno.

Všeho se dostává po právu stejným dílem. Osvobozený Beran nosí i nadále znak svého znamení, tedy jednání. Projevuje se zodpovědnou činností ve světě. Spočívá v uvádění věcí do chodu, vytváření nových impulzů, ale nyní je vykonává v souladu s nejvyššími zákony.

Jeho vyléčené a posvátné jednání se stalo „službou bohu". A v této formě pociťuje Beran nejvyšší štěstí. Uskutečnil svůj pro něj typický vývoj.

z knihy Štěstí a seberealizace v horoskopu od Nicolause Kleina, vydané v roce 2000 nakladatelstvím Volvox globator