Tajemství kosmu: Co je prvopočátek

"Na počátku bylo Slovo, a to Slovo bylo u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něj nepovstalo nic, co jest." To zvěstuje evangelium podle Jana. "Na počátku byl Bůh", "Bůh byl počátek", učí Starý zákon. Jak úžasně znějí tato slova: "Bůh byl počátek, byl vše." Na počátku bylo slovo, tedy něco jako pojem, myšlenka, představa a zároveň oživující princip. Kdo byl tímto Slovem? Kristus, prvorozený syn, byl vysloveným Božím Slovem. Bůh a Slovo byli jedno. Vše bylo tvořeno stejným Slovem. Osvícený apoštol říká, že Bůh je a od počátku tvořil, ale co je Bůh, co je Jeho podstatou, jakým způsobem a jakými silami tvoří, to neříká.

Monoatomické prvky.
Líbí se Vám téma článku? Podělte se o něj s přáteli nebo jim ho pošlete e-mailem

Kristus nazývá Boha Duchem: "Bůh je Duch." Bůh je tedy počátek a činný, tvůrčí Duch. Jestliže je tvůrcem všeho, co vidíme, musí být nejvyšší inteligencí, láskou, nejsilnější vůlí, nejznamenitějším, co existuje, neboť jen tyto vlastnosti jsou schopny nejvyšší kreativity spojující vše v jeden celek. Bůh musí být absolutní a neproměnný v sobě samém, protože jenom tak může být středem a hnací silou Universa i stvořitelem neměnných zákonů. Vše, co existuje, musí být obsaženo v Něm. Bůh existuje – žije, tvoří a udržuje na základě věčného řádu celý vesmír. Vše je řízeno Jeho zákony – lidé, rostliny, zvířata i písek na mořském břehu. Uprostřed všeho se nachází nezměnitelný, absolutní Bůh, Tvůrce vyzařující světlo, život a pohyb. Jeho velikost je tak úžasná a nepochopitelná, že samy nejčistší a nejvyšší duchovní bytosti mají potíže při snaze Jej pochopit. Bůh v sobě sjednocuje vše v koncentrované duchovní podobě, je tedy duchem, silou a světlem. Lze také říci, že Bůh je duch, síla a hmota, protože prasvětlo je první jiskrou a zárodkem hmoty. Pojem hmota však nesmíme chápat pouze jako pozemskou látku, známou na základě smyslové zkušenosti. Ta představuje jen konečnou fázi zhušt'ování prasvětla, jehož projevy přesahují pozemský výraz hmota. Prasvětlo je hmotným projevem Boha. Každá inteligence se snaží projevit určitým způsobem. Bůh se jako síla projevuje vibracemi a jako podstata hmoty prasvětlem. Tyto jeho projevy jsou právě tak věčné jako jeho duch. Tvoří s ním neporušitelnou jednotu. Duch je něco jako orgán bez vnějších projevů (ačkoliv orgán je výraz příliš lidský) a nemá, stejně jako síla bez hmoty, možnost působení. Duchovní princip, Bůh, je souhrnem nejvyšší moudrosti, inteligence a síly obsažené v jeho neomezené vůli a vibracích prasvětla. Z těchto tří základních aspektů (duch, síla, prasvětlo) vychází vše cestou zhuštění a proměn, jež jsou nazývány tvořením. Z této trojjedinosti vychází vše, od nejmenšího zrníčka prachu až k nejvyšší duchovní bytosti.

Síla a hmota bez spolupůsobení ducha by zůstaly mrtvé. Duch je používá v procesu svého působení a tvoření. Duch bez síly a hmoty by byl nečinný a ztrácel by své kreativní schopnosti. Spojení všech tří principů představuje život a tvůrčí aktivitu. Vytvářejí nedělitelný celek nejen u Boha, ale všude a ve všem. V červu tak jako v člověku, v neviditelné molekule tak jako v nejkrásnějším díle. Duch, síla a hmota tvoří absolutní trojici, z níž plyne veškerý život na základě Božích zákonů.

Duchovní zákony jsou neměnitelné, protože jejich tvůrce – Bůh – je sám neměnitelný. Není zde tedy místo pro zázraky, neboť nejsou třeba. Jen krátkozrakému člověku se jeví to, co si nedovede vysvětlit, zázrakem, jelikož nedokáže vnímat příčinu. I přírodní zákony jsou dodnes pro vědu nekonečným neprobádaným polem, což někteří výzkumníci sami přiznávají. Působení zákonů však není omezeno pouze na sílu a hmotu, jak chtějí někteří vědci ve své bezradnosti dokázat. Věda by se měla vyhýbat stanovení hranic, zvláště ve vztahu k Bohu a duchovnímu principu. Učení nemá konce. Je nelogické popírat Boží existenci vědou, která denně poznává, že podstatu života není schopna vysvětlit. Že se čas a vědecké hypotézy mění a že to, co se dnes jeví jako zázrak, bude zítra vysvětleno nově poznanými zákony. Vše, co v současnosti nazýváme náhodou, jsou následky působení neznámých zákonitostí. Člověk se nechává ovládat hmotou, místo aby hledal doposud nepoznané duchovní pravdy.

Obrátíme-li pozornost k principu prasvětla, lze říci, že je centrem existence celého vesmíru. Prasvětlo nepodléhá rotaci, nýbrž působí vibračně. Je všudypřítomné jako Bůh. On je však přítomný ve všem ve své duchovně neměnné formě. Prasvětlo podléhá proměnám. Bůh je bez konce a prasvětlo se také nekonečně rozpíná. To znamená, že Bůh je nejenom duchovně (svojí vůlí a láskou) ve všem přítomný, ale i materiálně, prostřednictvím prasvětla, jeho zhuštění a proměn.

Bůh je věčnost sama. Je mimo čas a jeho zákony řídí Universum. Boží tvoření je věčné jako On sám. Přesto působením nedochází k přeplnění Universa. Lidstvo není schopno spojit představu neustálého tvoření a zrodů s věčnou existencí. Proto se často snaží věčný život popírat, na základě čehož vzniká mnoho nesprávných teorií a filosofií.

Stručně lze tedy říci: Na počátku byl Bůh, jeho síla a jeho prasvětlo. Prapočátek Universa vychází z činnosti vysoké inteligence, dokonalého pravzoru ducha, síly a hmoty. Bez této prainteligence není myslitelná existence žádných zákonů ani existence Universa samotného. Duch, síla a hmota jsou tvůrci vesmíru. Vše proudí z Boha a vše se k Němu opět vrací.

z knihy Tajemství kosmu od Adelmy Vay

 

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*