Co bychom měli chtít?

Na nevědomé úrovni vždy chceme to, po čem na vědomé úrovni rozhodně netoužíme. Tento příkrý rozpor je však účelem vývoje.

Proto nás všechny čeká cesta vnitřní domluvy. S davem se ale nikdy domluvit nejde, tím spíše s naším vnitřním, tedy celou plejádou osobností, které v sobě ukrýváme.

To je nejtěžší zkouškou pro každého z nás. Zatímco s bloky se pracovat dá, s osobnostmi v nás nikoliv. Proto demokracie nemůže nikdy fungovat, protože vždy se bude vládnout na úkor někoho jiného. Je to skrytá diktatura nejsilnějšího, nikoliv vzájemná soudržnost.

Skutečná vláda proto není venku, ale uvnitř.

Současní vládci – v každém v nás i mimo nás – si tak jen pletou cestu. A pokud ne, tak o tom stejně neví. A nezáleží, na jaké úrovni. V každé se dá spát i nikoliv. Proto si vzájemně pomáháme napříč úrovněmi.

Musíme ale počítat s tím, že s probouzením si zároveň vzpomínáme na všechna svá zranění, která mohou bolet. Někdy se můžeme probudit dokonce až v nemocnici.

Je to sice extrémní způsob, ale účel světí prostředky, pokud se můžeme konečně naučit dívat na svou pouť jako na kino. Teprve pak nás vlastní život začne konečně bavit. Uvnitř i navenek.

GCAT