
Není ani nutné znát člověka jménem Hermes Trismegistos, ať už jako starověkého boha – Herma, Thotha, Enocha, či kdovíhoho – nebo jako jakéhosi středověkého supermana okultismu, který byl oživen viktoriánskou fascinací pompézními mýty. Naopak je vždy lepší mít po ruce trochu zdravého úsudku, když začnou být „zasvěcení“ autoři poněkud melodramatičtí.
Nicméně sedm hermetických zásad vystihuje vhled do myšlenek starověké filozofie. Ztělesňují tak univerzální pravdy, které jsou nezávislé na jakékoliv víře, založené pouze na podstatě „věcí“ – například světě, životě, bytí, prostě na VŠEM. Nejsou v rozporu s filozofií ani fyzikou. A když se nad tím člověk zamyslí, tak ani se zdravým rozumem.
Sedm hermetických principů, jakkoliv jednoduché a nepočetné se mohou zdát, jsou sadou pravidel, jejichž pochopení nakonec vytříbí váš pohled na život a bytí, což je nepochybně základ k tomu, aby člověk porozuměl tarotu.
Níže naleznete krátký seznam sedmi hermetických principů a kliknutím na ně si můžete o jednotlivých principech přečíst něco více.
1. Princip mentalismu
Vše je mysl. Vesmír je mentální.
2. Princip souladu
Jak nahoře, tak dole. Jak dole, tak nahoře.
3. Princip vibrace
Nic neodpočívá. Vše je v pohybu, vše vibruje.
4. Princip polarity
Vše je podvojné, vše má póly, vše má svůj pár protikladů. Podobné i nepodobné je totéž. Opaky jsou identické povahou, ale odlišné mírou. Extrémy se potkávají s extrémy. Všechny pravdy jsou jen polopravdy. Všechny paradoxy je možné uvést do souladu
5. Princip rytmu
Všechno proudí, vně i dovnitř. Vše má odliv i příliv. Všechny věci stoupají i padají. Pohyb kyvadla je zřejmý ve všem. Výkyv vpravo je měřítkem výkyvu vlevo. Rytmus vyrovnává.
6. Princip příčiny a následku
Každá příčina má svůj následek. Každý následek má svou příčinu. Všechno se děje podle zákona. Šance je jen název pro zákon, který nebyl rozpoznán. Existuje mnoho rovin příčinné souvislosti, ale nic neunikne zákonu.
7. Princip pohlaví
Pohlaví je všude. Všechno má svůj mužský a ženský princip. Pohlaví se provuje ve všech rovinách.
Kybalion skrz prsty
Termín „Sedm hermetických principů“ byl poprvé použit v roce 1908 v malé knize s názvem „Kybalion“ a v ní také byly všechny poprvé (a zatím se zdá, že i naposledy) sepsány a podrobně vysvětleny.
Autoři knihy, kteří si honosně říkali „Tři zasvěcení“, byl nejspíše muž jménem William Walker Atkinson a pravděpodobně dva další pochopové, kteří se tehdy vezli na okultní vlně popularity. Je třeba poznamenat, že onen „zednářský chrám“, který je uveden jako místo vydání, byl ve skutečnosti pouze velkým skladem v Chicagu, který neměl pranic společného s nějakým Svobodným zednářstvím, ale aspoň to dobře znělo.
Kniha dává čtenáři pocit, že je vševědoucí, hovoří dlouze o mistrech a studentech a takřka na každém řádku vychvaluje božského Herma Trismegista, který nejspíše rukopis ukryl pod Velkou pyramidou, odkud ji vlastníma rukama William Walker At–, chci říct Tři zasvěcení, vykopali. Nebo tak nějak nebo podobně. Hádám, že ve stejné jeskyni našli i „Sedm zákonů arkany“ těch neznámých Rosekruciánů.
Tím nechci Kybalion nějak shazovat – právě naopak – knihu stojí za to si přečíst a velmi ji doporučuji. Jen bych rád, aby všechna ta melodramatická okázalost, kterou si jednotliví autoři přidávají na důležitosti a často si tím také brání v tvorbě jakýchkoliv smysluplných závěrů, byla brána s nadhledem.
Hermetická filozofie přeci jen vznikla tak, aby se nacházela mezi příliš chladnou řeckou racionalitou – po jejím „vylepšení“ křesťanskými překladateli – a hloupými dogmaty biblické víry. Byla filozofií volnomyšlenkářů, odvozena z arabských, afrických a blízkovýchodních kořenů, a změnila se v okultní jen proto, že svobodné myšlení bylo zatlačeno do kouta tíživou vládou křesťanské hlouposti.
Když pak renesance okultismu v pozdním 19. století tyto starobylé moudrosti znovu objevila, vše bylo obaleno do spousty bombastična, aby to vypadalo co nejzáhadněji a nejtajněji – což se zdá pokračuje až dodnes. (zdroj: corax.com)
Buďte první kdo přidá komentář