Původ rasy pánů, tajný příběh otroctví lidstva (2)

To všechno našlo své různorodé pokračování v historii současné globální civilizaci a mnohé skutečnosti to v ní také vysvětluje, hlavně – v historii regionálních civilizací nyní nazývaných Západem (ale nejen tam), v raných etapách jeho rozvoje.

Kastovní rozdělení v dávných dobách v některých regionech vyjadřovalo snahu potomků "pánů", uskutečňujících civilizační misi, zachránit v následnosti generací geneticky čisté linie a vyloučit svou "degeneraci" při křížení s potomky bývalých "mluvících nástrojů".

Manželství mezi bratry a sestrami, rodiči a dětmi v kněžských a královských rodinách v jiných regionech měly tentýž cíl – uchránit geneticky čistou linii "pánů" v posloupnosti generací před přimísením genetického materiálu "mluvících nástrojů".
Na druhé straně právo první noci a mužská promiskuita "pánů" ve vztahu k samicím "mluvících nástrojů" měly rozšířit možnosti civilizátorů díky určitému "vylepšení plemene" civilizovaných. To se mělo projevit při spolupůsobení přírodního i umělého výběru v následujících pokoleních.

S těmito tajemstvími "krve" byl například spojen i zákaz výzkumu v oblasti genetiky zavedený v SSSR v době J. V. Stalina. Čistě sionistický internacistický rozvoj revoluce podle Marxe a Trockého se v Rusku nepodařil, a tak když se v zemi protivníka objevily velmi specifické informace o genetice obyvatelstva, páni-strůjci marxismu-trockismu (potomci staroatlantských civilizátorů) uznali za vhodné je zastavit. Tím spíš, že už v roce 1925 se v sovětském tisku mihly publikace o možnosti s 90% přesností z analýzy krve určit, zda je osoba žid nebo ne (proč byl zájem identifikovat právě toto, nebylo vysvětleno, přestože právě tento druh selekce nutně leží v základu biblické rasové "elitárně"-nevolnické doktríny. Zákaz výzkumu genetiky je svým způsobem analogie anekdoty:

"Stirlitz věděl, že dvě a dvě jsou čtyři, ale nevěděl, jestli to ví Muller."

Jinými slovy: Globálně vládnoucí Nikdo věděl, že genetika má své "dvě a dvě", ale nechtěl, aby to věděli v regionu, který se snaží dostat zpod jeho bezvýhradné kontroly.
Je možné, že tyto genetické vlastnosti zděděné z předchozí nespravedlivé civilizace se projevují v tom, čeho si již mnohokrát povšimli mnozí organizátoři kolektivních činností ve společnosti: například Henry Ford o tom napsal:

"Drtivá většina si přeje zůstat tam, kde je. Přejí si být vedeni, přejí si, aby ve všech případech za ně rozhodovali druzí a sňali z nich zodpovědnost. Proto hlavní obtíž nespočívá v nalezení těch, kdo jsou hodni povýšení, ale těch, kdo si ho přejí.…pro většinu lidí se nutnost přemýšlet jeví jako trest. Jako ideální jim připadá práce, která od nich nepředpokládá žádné nároky na tvůrčí instinkty." 

I když vzdělávacím systémem procházejí – pokud ne všichni bez výjimky – pak většina, ne všechny to otupuje. Skutečnost, že ne všichni vycházejí ze škol a vysokých škol jako vydresírovaní idioti pro práce jen v určité oblasti, může mít odůvodnění v genetickém naprogramování zděděném ještě od předchozí globální civilizace.

Když před 5 – 7 tisíci lety vznikla centra regionálních civilizací – sice velmi vzdálených od sebe, ale majících mnoho společného, což bylo zřejmé z mýtů o jejich vzniku, a které se dochovaly až do naší současnosti – začala jejich expanze do sousedních regionů.
Bez ohledu na to, jak cíle těchto válek chápali a vysvětlovali vládcové každého z regionů, byly to války mající tentýž, v dlouhodobé historické perspektivě objektivní cíl, a to vytvoření jedné globální civilizace, která ve finále zvítězí nad ostatními uchazeči o tutéž věc.

Egypt v průběhu této éry válek přešel dříve než ostatní jeho konkurenti od "horkých" válek ke "studené" – informační válce, spočívající v kulturní spolupráci s poraženými sousedy, jejichž historicky zakořeněná kultura byla při uskutečňování kulturní spolupráce agresorem postupně překroucena do cílevědomě zkonstruované podoby – biblické kultury naší historické reality.

Jako vyjádření tohoto způsobu vedení světové války trvající už několik tisíc let díky úsilí tamějších znacharů (žreců, veduňů, léčitelů) – následovníků pyramid a poznání minulé globální civilizace – vznikla biblická doktrína skupování veškerého ostatního světa od globálně bezstarostných a nepřemýšlejících, a to na základě lichvy. Sám Egypt jako regionální civilizace při porodu této doktríny téměř zahynul a od té doby zůstává v kómatu až do současné doby.

"Děti" Egypta

Pokud se má uskutečnit agrese metodou kulturní spolupráce, je nezbytný nějaký samoreprodukující se nástroj nesoucí uměle a záměrně vytvořenou kulturu. Zdá se, že hierarchové znacharů Egypta svá vlastní pozorování a úsilí  podpořili také následováním vzoru Atlantidy v oblasti genetických experimentů, selekcí a genovým inženýrstvím. Příhodným "etnografickým materiálem" vybraným pro tento účel byly kočovné kmeny, nyní nazývané starohebrejské, žijící tehdy v době kamenné, které padly do egyptského zajetí. Vybraní příslušníci těchto kmenů se stali chrámovými sluhy – nikoli státními otroky nebo otroky jednotlivců: to znamená, že se stali majetkem hierarchie strážců znalostí a návyků, dříve nazývaných "žreci".
Pak v průběhu sinajského "pochodu" byla na základě tohoto "etnografického materiálu" vyšlechtěna zvláštní rasa lidí – nositelů biblické doktríny. Ta se historicky vyvinula v dnes nám známé židovství, které v průběhu věků do sebe pojalo množství prozelytů (příslušníků jiných ras, jež přijali judaismus – někdy i celé kmeny, jak tomu bylo třeba v případě Chazarů).

A pokud starozákonno-talmudský judaismus opakovaně tvrdí, že "národy Země" jsou v podstatě zvířata v lidské podobě, je možné to chápat jako důkaz toho, že majitelům judaismu byly od starověku známy informace o úpadku blízkém zvířecímu stavu většiny obyvatelstva Země v důsledku poslední globální katastrofy. 

Ale ani rasa "pánů", Biblí do této funkce naznačená, se nemá čím chlubit: hierarchie znacharů starověkého Egypta odchovala historicky skutečné židovstvo přesně tak, jak se dnes šlechtí plemena dobytka, kdy jsou předem zadané požadavky. Pro pochopení zamýšleného světového projektu mělo židovstvo jako celek splňovat dva základní takticko-technické požadavky:

– aby v něm kvantitativně převládala struktura psychiky biorobota řízeného jak autonomně, tak i distančně, a to prostředky extrasenzoriky (mimosmyslově), v němž jsou kulturně podmíněné způsoby chování potlačeny instinkty. V masové statistice se měla zabezpečit převaha jednotlivců-biorobotů nad jednotlivci-nositeli zvířecí struktury psychiky. V procesech konfliktů dostatečně dlouhého trvání totiž instinktivní krátkodobé programy chování, které převládají ve zvířecí struktuře psychiky, ztrácejí efektivitu. Následně dosažený úspěch v této oblasti vytvořil představu o zvláštní intelektuální a kulturní – nadlidské – nadřazenosti Židů nad ostatními

– aby se majitelé globálního projektu a jejich potomci mohli skrýt v sociálním prostředí této rasy "pánů" poté, co projekt bude rozšířen v mezinárodním rozsahu a národy pozvedající se z divokosti, ocitnou se administrativně závislými na "pánech" díky jimi zavedené biblické kultuře. Je možné, že nějakým způsobem byla zabezpečena i genetická nesmísitelnost majitelů projektu s jejich židovským kokonem-biorobotem. V každém případě noviny "Nový Petrohrad" 6. 2. 1997 v článku "Všichni rabíni pocházejí od jednoho předka" píší následující:

"Skupina výzkumníků z Izraele, Kanady, Anglie a USA poté, co odvedla obrovskou množství práce, publikovala její výsledky v časopise "Nature". Po prostudování zděděného materiálu rabínů v komunitách Židů Aškenázů (střední a východní Evropa) a Sefardů (jižní Evropa) zjistili, že všichni kněží, dokonce i z dlouho rozdělených komunit, prokazatelně pocházejí od jediného předka po mužské linii. Genetický rozdíl mezi kněžími a jejich farníky v místní komunitě byl mnohem větší, než rozdíl mezi jednotlivými rabíny z od sebe vzdálených diaspor."
 
V průběhu následující historie byli skuteční páni Židů nejednou nuceni "vybrakovat" množství jedinců, genealogických linií a téměř celých stád biorobotů, aby židovstvo jako nástroj agrese trvale vykazovalo jen uvedené dva důležité takticko-technologické požadavky.

Poslední takové "vybrakování" Židů, kteří z hlediska jejich pánů "zdivočeli", byl takzvaný holokaust; jeho příčinou byla touha mnoha Židů v Evropě emancipovat se v těch národech, uprostřed nichž žili, asimilovat s nimi; to znamená, že jejich vědomou nebo nevědomou touhou bylo stát se takovými, jako všichni ostatní lidé kolem.

Bude pokračováno.

původní zdroj: http://inance.ru/2015/08/atlantida/

český zdroj: http://myslenkyocemkoli.blogspot.cz/2015/09/atlantska-historie-otroctvi-soucasne_24.html

překlad: Vlabi