Pokud by tomu tak nebylo, nebylo by nic. Jenže jedině když nic pozoruje nic, jinak by nic existovat nemohlo, tak to je vznikem vědomí? Takže tím pádem: to je vědomí?

Je to vibrace

Každý sám si můžeme vybrat, jakou frekvenci si zvolíme. I to je důvodem, proč jsou rozdíly mezi lidmi tak enormní. Každý si volíme jinou vibraci, abychom si pak mohli v Jednotě o svých zkušenostech povědět. Kde? V Jednotě? Kde to je? No přece v ničem, protože žádný život po životě neexistuje. Ledaže by to celé byla lež. Existuje pouze jeden život, který běží kontinuálně v neustálé přítomnosti. Buď si jej uvědomujeme anebo nikoliv. Po fyzické smrti proto vědomí nikam neodchází. Stále tady je.

Uvědomovanějšího vědomí můžeme v tomto světě dosáhnout, když to vnitřně pochopíme. Ačkoliv to bude znít na první pohled proti mnohému, co bylo o duchovním vývoji kdy sděleno, ve skutečnosti nemá smysl tady na Zemi růst, protože podstata pochopení celého podvodu tedy iluze je jít dovnitř a uvědomit si, že i to je Hra, za níž je další Hra, za níž je další Hra…

Je to podobné jako nekonečné matrjošky, jak nevědomě zvolal člověk, jehož životem je bible – tedy snůška zkreslenin, polopravd či dokonce záměrných lží.

A přece to řekl.

Hluboko uvnitř to ví, ale vzhledem k mnohem nižší frekvenci, kterou si sám zvolil, tato zpráva proniká skrze takovou vrstvu extrémní distorze velmi ztěžka. I proto raději bude za původce takových zpráv považovat Boha.

Kdo je Bůh? To je vědomí?

Systém? Neměla by to být spíše bytost? Skutečná bytost, nikoliv zbytková podstata projevů života, nás ale nepotřebuje vlastnit. Skutečná bytost miluje. Bez podmínky.

Pokud byl starozákonní bůh žárlivý, tak nás nemohl milovat. Proč bychom proto měli milovat jeho?

Protože, přestože to bude znít neuvěřitelně, se jako lidstvo vyvíjíme na vyšší úroveň než je on sám. Takže na nás prostě žárlí. Opouštíme jej nikoliv proto, že jej nemilujeme, ale protože odmítá s námi jít hlouběji do podstaty samotné existence.

Je mu líto, že vzhledem k odlišné frekvenci vědomí nemůže být stále s námi. Rozumějme se všemi. Nemůže nás všechny ovládat. Jeho marná snaha se konkrétně projevuje ve skeptickém hnutí, čím vlastně popírá sám sebe.

Aby tak ale mohl činit, musel stvořit umělý systém, odvozený od přirozených principů tvoření, a bude v něm neviditelný, což spadá do klasické výuky bohů, kteří nejsou bohy v tom smyslu, jak je chápeme.

Jenže Anu/Jehova propadl

Místo aby se učil vyššímu stavu bytí, tedy milovat, učinil přesný opak. Chce mít nad námi moc, čehož důsledkem je všudypřítomná hierchachie.

I to je důvodem, proč se dá s lidmi tak snadno manipulovat.

Kvůli falešnému bohu jsou to povětšinou prázdné bytosti, s nimiž je možno nakládat jako s loutkami.

Dokud si loutka neuvědomí, že je loutkou, nemůže nabýt vědomí. Do tohoto světa se všichni rodíme jako loutky.

Je to podstatou Hry.

Běda těm, kteří ji budou kazit.

„Dobrý čas? Na růst vědomí?

Zvolal náhodný poutník, skrze něhož promluvil Anu/Jehova, aby nám všem sdělil, ať dobře zvážíme šířit tyto informace, které by jej mohly zničit – tedy definitivně odstřihnout od jeho neustále slábnoucí moci nad tímto světem. A jako nesčetněkrát předtím opět požádal o odklad.

Což je tak typické, pokud si uvědomíme, že Anu/Jehova jsme my sami jako stagnující část lidstva, které tváří v tvář hrozbě sebezničení místo akce zvolí opět a jen od-klad.

Co to znamená?

Že pohádka o rovnosti je pouhou pohádkou.

Nejsme si všichni rovni, protože bychom museli všichni stát v rovině, takže jak bychom mohli sebe vidět navzájem?

Nejsme si rovni, jsme prostor.

Nekonečný prostor.

A ten skýtá nejrůznější dobrodružství.

V různých hrách.

Jednou z nich je ta naše.

V jiných světech běží úplně jiné Hry, kterým bychom neporozuměli, pokud bychom se do nich sami nenarodili.

Každého mise při inkarnaci

„Přišel jsem zkoumat, jakým způsobem celá tato iluze funguje. Fascinuje mne, jak jí tolik bytostí stále věří. Nesmím na to zapomenout.“

Jak je snadné podlehnout splynutí s davem

Když u něčeho jsme na samém počátku, nikdo nás nebude nikdy znát. A toho se téměř všichni bojí, proto drží pospolu. Sami by v zapomnění nikdy tomuto primárnímu strachu čelit nechtěli.

A proto si stvořili boha. Falešného boha. A dokud mu budou sloužit, stále tady bude přítomen a bude ovládat jejich životy.

Pokud chceme být svobodnější, musíme všechny strachy včetně toho nejpodstatnějšího ze sebe vyházet. Mnohdy nejsou naše, ale i rodičů, jejich rodičů, jejich rodičů a tak dále až do devátého kolena.

Takže můžeme být nesmiřitelnými ateisty, ale pokud někdo z našich předků přijal víru v boha, ten přetrvává v nás.

Dědí se skrze DNA.

Je hluboko v nás

Proto pokud chceme být vědomějšími, nemůžeme naše životy postupně skládat jako hada, protože to v nás jen posiluje lineární myšlení a Jeho moc.

Měli bychom jej naopak tvořit jako mozaiku. Střípek po střípku. Kamínek po kamínku. Když si pak uvědomíme onen nekonečný prostor v nás, budeme schopni poodstoupit a uvidíme náš život jako jeden celek.

Který je součástí Jednoty.

Neustále.

amber & g.i.