Návod na dlouhověkost nelineárním myšlením

Všechny církve byly původně také sektami, než vyrostla jejich popularita. Velké církve si toho jsou dobře vědomy stejně jako velké firmy. Proto mají tendenci malé ničit, protože jsou logicky jejich potenciálním nebezpečím, ovládané zákonem mamonu, který neprosně říká: Rakovinotvornost současné ekonomiky spočívá ve falešném principu, že za vyšší odběry získáme vyšší provizi. Jelikož je ale objem SKUTEČNÝCH peněz, tedy energie v systému, jasně daný, zákonitě to nejde do nekonečna, dokud nepřijde krach. Kapitáni velkých firem si to velmi dobře uvědomují, a proto tento black out oddalují zvyšováním svého podílu na trhu na úkor malých.

Vůdci velkých církví (firem) jsou ve skutečnosti úspěšnými marketingovými manažery, kteří používají re-klamu, tedy opakovaný klam, k získávání svých živitelů. Každá boží muka jsou ve skutečnosti energetickým bilboardem. Všichni první představení dnešních ÚSPĚŠNÝCH církví byli původně průkopníky marketingu, jejichž výkon se poměřoval podílem získaných oveček vůči co nejnižším nákladům.

V dnešní informační společnosti se ovšem tyto praktiky natolik rozšířily, že je používá příliš mnoho subjektů, aby i nadále fungovaly v globálním měřítku. Lidé jsou již vůči reklamě více či méně imunní.

REKLAMA

Proto se velcí uchýlili k novému způsobu, jak i nadále zvyšovat své podíly na trhu. Rozhodli se, že budou omezovat malé skrze zákony, které jim schválí jimi najatí herci-loutky, tedy politici.

Pokud někdo tvrdí, že je to tak v pořádku, protože nepotřebujeme tolik subjektů v náboženském či ekonomickém ranku, a proto je třeba trh regulovat, vůbec netuší, jak tato realita vůbec funguje.

Malí musí neustále vznikat pro další vývoj, který je nutností, aby náš svět nezanikl. Sekty pro duchovní vývoj, firmy pro ekonomický vývoj. Je to principem neustálého pročišťování starého ve prospěch nového, čemuž se ovšem to staré pochopitelně brání, protože nechce odejít. Pokud tomu tak je, musí se to nové uchylovat k mnohem důmyslnějším metodám, jak splnit své poslání, aby staré, tedy velké, mohlo odejít, protože mu nakonec nic jiného ani nezbude.

Ještě předtím ale učiní všechny možné myslitelné kroky, aby nové obhájilo své poslání. Pokud se tedy vymykáme ze systému, ten na nás začne nejdříve útočit z dálky. Pokud to nezabere, dojde k napadení zblízka. Pokud přežijeme, rosteme. Pokud ne, umíráme předčasně, protože svět, ve kterém žijeme, se nám přestal líbit.

Přestali jsme si hrát. Jenže tato virtuální Hra má úrovní do nekonečna. Po Game over přijde nabídka na další život. Nedá se odmítnout. Znovu rychle projdeme všechny úrovně, které jsme už zvládli a opět budeme zápasit v té nejvyšší, kterou jsme v předchozím životě dosáhli.

Recept na dlohověkost paradoxně zní: Nezáleží na tom, jakou úroveň hrajeme, ale zda se nám i nadále tato Hra líbí.

Esotericky řečeno – zda-li život přijímáme s Láskou.

Moudrostně řečeno – zda-li si uvědomujeme, že všichni jsme Jedno.

Protože Láska je spojení.

S kým?

S nikým a se všemi. Nedá se slovy definovat. Musíme to cítit uvnitř. Láska je zdroj nekonečného bytí. I když se nám někdy může zdát, že někdo není láskyplný, to může být jen iluzí. Všechno zlé je k něčemu dobré a stejně tak všechno dobré je k něčemu zlé. Pravidla Hry se proto mohou měnit v závislosti na tom, jak se vyvíjíme, abychom hráli dál. Někteří mohou tak páchat dobro, jiní zase činit zlo.

Jaký je v tom rozdíl? Žádný. My si jen tak hrajeme.

Aktuální změna pravidel tedy zní: Můžeme všem ostatním říkat, že je to všechno jen Hra, úroveň číslo jedna se bude zavírat, Země je živá, roste stejně jako my. Kdo by chtěl věčně zůstat dítětem? To bude ale pěkná Hra, že?

Hra = Sen

gcat