Dobrý člověk nemůže zabít zvíře, protože ví, že je od boha, kterého má v sobě, protože vnímá hlouběji naši společnou realitu. Ví, co je za ní. Protože tam již je.

A nyní technicky. Žraní masa je konzumací miniaturních přijímačů/vysílačů v podobě zvířecí DNA, tedy počítačového kódu, který se dá mnohem snadněji ovládat než skutečně lidská DNA, která je ze své podstaty soucitná, laskavá a milující.

Takže ve hře na dobro a zlo v tuto chvíli na Zemi vyhrává zlo.

Zlí lidé vidí skutečnost dobře, ale zle ji chápou.

Přesně obráceně.

Domnívají se, že oni jsou dobří a ti druzí zlí.

Jenže to z nich hovoří maso, které jako šelmy žerou. Potlačuje v nich citlivost, soucit. Naopak je zanechává otupělé, necitlivé k utrpení jiných.

Protože jsou na mase jako šelmy ZÁVISLÉ.

Pokud chtějí vyspět, existuje jediná cesta. Začít hledat v sobě dobro.

Vodítkem, inspirací, budiž fakt, že maso se žrát nemá, protože snižuje charakter člověka na úroveň zvířecích pudů, tedy nikoliv na základě myšlení a cítění zároveň. Kdyby myslel a cítil, tak by vnímal, že je absolutně absurdní žrát maso, protože ví, co je KARMA.

Zlí lidé by mohli pochopit, čeho se dopouštějí a spustit tak kvantový skok úrovně vědomí civilizace na původní, božskou úroveň. Jenže zlí lidé si v tom zároveň brání na základě hry, kterou všichni hrajeme. Abychom se stali skutečnými hráči, je nutné vyzkoušet obě role.

Nejdříve negativní, jak do nás rodiče začali cpát maso. Nevědomě v nás pěstovali zlo od počátku jen proto, abychom měli důvod hledat dobro.

Jenže všichni z nás nemají tak pevnou vůli.

Dobří lidé proto musí pomáhat tím, že budou říkat a ukazovat naprostou pravdu. Bez příkras. Nádor je nutné odoperovat, jinak bude stále a stále růst, až lidstvo definitivně vyhubí, protože v určitém okamžiku již neunese vlastní karmu.

Co je karmou v tomto světě?

Sežrání zavražděné a zmasakrované bytosti byla, je a bude nelítostnou vraždou.

Bez lásky, soucitu a laskavosti.

Dobrý člověk to nedokáže, proto ví moc dobře, co je karma a tedy jediná univerzální pravda.

Nelze ji ošálit, nevidět ani obejít.

Můžeme na ni plivat, ale ten plivanec se nám okamžitě vrátí zpět, protože bychom plivali jen sami na sebe.

Pokud neumíme nenávidět, což je projevem zla, ani se to neučme, protože nenávist vede do propasti, z níž se jen tak nedostaneme.

Dno této propasti znamená absolutní peklo, které budeme hrát stále dokola ve svých nekonečných inkarnacích a my nebudeme vůbec vědět proč.

Protože zapomeneme, kým jsme byli v životě předcházejícím, aby nám byl umožněn další a další reparát.

Jenže jsme natolik nevyspělí, že se nikdy nepoučíme. Pořád nám bude něco chybět. Nebudeme mít nikdy dost, takže karmu budeme zatěžovat více a více. Dobrovolně tak pácháme sebevraždu skokem do řeky se závažím na nohou, které nás uvězní na samotném dně.

Zachránit se můžeme jedině my sami tím, že závaží odhodíme. Jak? Staneme se dobrými. Abychom pak v budoucích životech mohli obě role během nich střídat až do života, v němž se narodíme dobří a dobří také umřeme.

A budeme poznávat pravou skutečnost, která vychází jedině ze srdce.

Srdce je pravým indikátorem

Všichni ti, které srdce bolí, jsou jen příliš citliví na pravou skutečnost, a sice ze strachu, že spatří vlastní karmu. Proto se většina lidí na světě potácí v opětovných reinkarnacích, protože opět a opět zapomněli na vlastní karmu.

A jelikož v životě minulém byli velmi podobní jako dnes, pokračují dál z nevědomosti v páchání zla, které je ovládá, když jako šelmy žerou maso.

Je to nejpodstatnější pouto, které přehlušuje lásku, vycházející ze srdce.

Láska říká, že nezabiješ ani nenecháš zabít ani nebudeš kanibalisticky hodovat, když si uvědomuješ, že všichni jsme Jedno.

Ve kterém když ubližuješ jiné bytosti, ubližuješ sám sobě.

A proto dobrý člověk chrání zvířata, ty nejslabší bytosti pod nadvládou většiny lidstva.

Proč lidství ztrácí soucit

Hospodářská zvířata nejsou divoká. Stala se na člověku závislá.

Vnímají naše vědomí a my zase jejich.

Pokud toto spojení přerušíme jejich požíráním, ztrácíme SOUCIT.

Když hmota požírá hmotu, požírá samu sebe jako bájný Uroboros, protože neví, že je zlá. Vždycky na to na začátku zapomene, že má přestat požírat samu sebe a naopak rozvíjet se k dobru.

Zatímco ti zlí si nevzpomenou, dobří se vždy probudí, protože mají odvahu čelit pravdě.

Zlí si nevzpomenou, protože žraním masa nebudou nikdy vědět, co je skutečná láska, protože ŠELMY ani HADI neumějí milovat.

MY JSME LIDÉ

Soucitní, laskaví a milující.

To ovšem neznamená, že si necháme všechno líbit a že budeme tolerovat násilí na nejslabších. Naopak je musíme bránit.

Bohužel právě ti nejslabší – zvířata – tuto bitvu na Zemi neustále prohrávají. Nemohou pochopit, proč je lidé musí zabíjet, když ony je milují.

Zvířata nás platonicky milují, ale my je buď arogantně a nadřazeně přehlížíme anebo je rovnou zabíjíme, protože máme v sobě zlo nahromaděné za životy.

Tak se ho definitivně zbavme.

Postup:

1. přestaneme žrát maso – nejdříve hovězí, pak vepřové, pak kuřecí, pak rybí
2. pak přestaneme pít zvířecí mateřské mléko a jíst z nich produkty vyrobené
3. pak přestaneme jíst vejce
4. pak med
5. pak přestaneme používat vše, co je z ostatků zvířat, která byla kvůli tomu zabita či jinak týrána, tedy zneužita

Epilog

Buďme dobrými.

Ten, kdo se chová k přírodě nejuctivěji, je člověk nejčistší.

Nechť se stane naším ideálem, k němuž milujeme růst.

K našemu stvořiteli. K bohu, anglicky god, což je zkráceně good, tedy DOBRO.

Nachází se v naší budoucnosti.

Nenajdeme ji u žádné kartářky ani kartáře, protože nám mohou ukázat jen budoucnost, která neexistuje, dokud si ji sami nevyprojektujeme.

Pokud uvěříme tomu, co říkají, získávají nad námi moc.

Jak jí použijí?

Chtějí nás povýšit anebo ponížit?

Pravou věštbu získáme jedině od nás samotných.

Stejně tak veškeré knihy včetně těch nejmoudřejších jsou jen fantaziemi někoho jiného. Ale na to je možné přijít, až nás přestanou bavit číst, protože si to uvědomíme.

Než dospějeme do tohoto stavu poznání, nebudeme vědět.

Teprve pak začneme studovat život.

Tehdy objevíme pravé Peklo na Zemi.

Jedinou cestou z tohoto světa je uvědomění, že tato Hra je iluzí.

Jedinou cestou z tohoto světa je uvědomění, že skutečná pravda, která nás osvobodí, je ta hluboko v nás.

MILUJ