Naučme se pravému vděku z pocitu vděčnosti

Uvědomíte si, že život je zázrak a že Bůh i Vesmír vám ještě umožňují si ho tvořit podle vlastních přání. Pak nelze nemít pokoru a úctu a tím pádem i upřímný pocit vděku.

Takže, když děkujete dopředu za to, co ještě nemáte (cíle), zvyšujete tak energii realizace. Je rozdíl někomu říct: „Udělej to a to!“ anebo: „Prosím, udělej to a to, děkuji.“ Cítíte ho? Pevný záměr a upřímný vděk je silná kombinace.

Děkováním dopředu se utvrzujete v tom, že stovky dějů pro vaše cíle probíhají výtečně a další stovky a tisíce probíhat budou. Vtahujete tak svůj záměr do přítomnosti a odstraňujete i pochybnosti.

Když vám někdo upřímně poděkuje, vyvolá to ve vás příjemné pocity a nemáte problém tomu člověku pomoc oplatit nebo něco dát. Vždy, když někomu něco věnujete, a je jedno jestli věc, peníze nebo službu, nevyžadujete, aby vám to okamžitě nějak vracel nebo jinak kompenzoval. Všimněte si, že jste naplněni už jen jeho úsměvem, radostí, poděkováním.

Člověk časem přišel na to, že příjemnější než něco dostat je dát něco druhému a udělat mu tak radost nebo mu pomoct. Pokud však váš dar nebo službu bere jako samozřejmost, můžete nabýt dojmu, že o to vlastně ani nestál nebo to pro něj nemělo žádnou hodnotu.

A to je princip, na kterém funguje vděčnost. Člověk bez pokory nikdy nemůže být šťastný a nemůže si ničeho vážit. Co byste chtěli dostat, když všechno považujete za samozřejmost, nevážíte si toho a podle toho s tím také zacházíte a stavíte se k tomu?

Přeneseně řečeno, si Bůh i Vesmír řeknou: „Aha, on to asi nechce, když se z toho neraduje a není za to vděčný. Co teda chce? Něco jiného? Anebo snad nic?“

Poděkování a vděk vás nic nestojí, ale musíte cítit opravdový pocit vděčnosti.

Vděk ze slušnosti a vděk z pocitu vděčnosti je neporovnatelný.

z knihy Indigový svět od Simona Loyda, vydané nakladatelstvím ANAG v roce 2011