Na druhou stranu by rasa Eva nemohla nikdy existovat bez rasy Adam. A stejně tak si obecně typičtí zástupci obou ras nemohou rozumět, protože zatímco Adam přemýšlí, Eva cítí. Jsou jako obě naše rozdělené mozkové hemisféry.

Mnohé duše původních příslušníků obou ras se střídavě inkarnují do té druhé rasy, aby tak zažívaly opačnou zkušenost. Tyto duše tak činí proto, aby rostly směrem k bezpohlavnosti, v pozitivním slova smyslu. Aby se staly symbolem spojením obou ras, tedy projevem dalšího stadia lidské evoluce. Směr má rys v podobě skutečnosti, že člověk nebude TEN ani TA, ale TO. K tomu směřujeme. K naprostému splynutí obou hemisfér v jeden celek. K rozpuštění duality v jednotu. K integraci obou polarit.

Smyslem života je tedy vývoj, i když paradoxně svým způsobem je předem daný. Je jako film s dopředu napsaným scénářem. Pokud jsme ale dobří herci, můžeme svou roli ztvárnit podle sebe.

Když si budeme naprosto vědomí své role, pochopíme, že se v životě nenarodíme pouze jednou, tedy na začátku, ale pokračujeme v tom i nadále. Rodíme se každým okamžikem a stejně tak každým okamžikem v nás něco umírá. To je podstatou života v přítomnosti. Být si vědom života a smrti v každém momentu svého života.

Jen tak můžeme být trvale šťastní.

Proto je nutno zapomenout na oslavy svých narozenin. Myšleno jednou ročně.

A začít je slavit právě oním každým okamžikem, jelikož se jím neustále rodíme.

g.i.

P.S. Rasu Adam a rasu Eva skutečně stvořil Bůh. Nezáleží vůbec přitom na tom, zda-li to byla/je/bude bytost hmotná či nehmotná. V každém okamžiku stál evolučně nad námi. A proto je Bůh, a nikoliv naším rodičem.