Mystické uctívání kříže v moderní době

​Jedno z největších a i když nejvíce roztříštěných a přesto překvapivě efektivních hnutí je martinismus. Ten má původ u francouzského „neznámého filozofa“ Louise Claude de Saint-Martina a jeho učitele a mistra Martineze de Pasqually. K jeho plnému rozkvětu došlo v Evropě, Americe a jinde ve světě před 1. světovou válkou.

Pod pečlivým vedením doktora Gerarda „Papus“ Encausse se martinismus rychle rozrostl do jednoho z největších a nejrozšířenějších mystických hnutí na světě. Tento rychlý a náhlý růst však bohužel také způsobil roztříštění původního martinistického řádu do několika schizmatických organizací a nezávislých lóží. Navzdory politickým potyčkám a doktrinálním rozdílům však všechny zůstaly věrné svým rituálům, vyučovacím metodám a hlavním přesvědčením.

Martinismus se sám označuje a definuje jako "esoterické, křesťanské rytířství" založené na procesu zasvěcení a na kabale, a není tak žádným překvapením, že v některých rituálech se objevují různé variace kříže.

V knize Martinistická tradice (svazek 1) nabízí Rene Cossey kopii martinistického rituálu. V předmluvě je z části popsána dlouholetá historie kříže z dob křesťanství i před ním.

Cossey cituje z knihy Jeana Danieloua s názvem Primitivní křesťanské symboly (Paříž, 1961) a poukazuje na to, že kříž tau byl používán jako „znamení zvoleného“, který byl andělem Páně kreslen na hlavy zasvěcenců. Starověcí egypťané, gnostikové, eleusínská mystéria a dionýsovy obřady všechny kříž tau používali ještě před tím, než o něm byl zmínka v knize Zjevení Janova nebo než se z něj stalo znamení umučení Krista.

Nejvyšší kněží Izraele měl při svém vysvěcení kříž nakreslen na čele olejem pomazání. První křesťané v severní Africe ho měli nakreslený či vytetovaný na hlavách jako znamení víry. Středověcí rabíni si kříž představovali jako zkrácenou verzi tetragrammatonu, když byli házeni do plamenů během inkvizice.

Při rituálu však má „obsluhovač“ křiž kreslit na čelo palcem pravé ruky (a při tom si ho podle kabalistické tradice představovat) poté, co prosí o Boží přímluvu ve světském stavu věcí. Někdy se však rituál měnil a kříž byl kreslen nejen palcem, ale také ukazováčkem a prostředníčkem. To může symbolizovat spojování různých kosmických sil.

Alternativním způsobem je pohybování svíčky před tělem. Pokud byl kreslen v tomto tvaru , znamenal vzkříšení, pokud takto , symbolizoval božské vtělení nebo pomoc.

Zlatý úsvit

I když učení martinismu mělo široký vliv na řadu mystických organizací, zejména ty, které se hlásily pod společnou vlajku nebo byly rosekruciánského druhu, hermetický řád Zlatého úsvitu (Golden Dawn) měl zdaleka nejširší a veřejně nejznámější dopad na západní okultní myšlení za posledních 100 let.

Zlatý úsvit byl založen v poslední čtvrtině 19. století a jednalo se o přímou odnož kvazi-zednářské organizace s názvem Rosekruciánská společnost v Anglii (Societas Rosicruciana in Anglia neboli S.R.I.A.). Ta byla založena skupinou zednářských učenců, kteří hledali rosekruciánské kořeny zednářského řádu, a později se stala základem Zlatého úsvitu. Pomocí něj se S.R.I.A. snažila ustanovit vnější organizaci, ve které by mohli být členové školeni v duchovních obřadech, aby byli připraveni pro pozdější přijetí do Řádu rubínové růže a zlatého kříže, čili jejich verze rosekruciánského řádu. Stejně jako pozdější martinismus se i Zlatý úsvit snažil o znovu založení ztraceného vstupu do tajného a vysoce žádaného rosekruciánského řádu.

Jeho nejvyšším přínosem k porozumění znamení kříže byla vysoce ceněná rituální meditace známá jako „kabalistický kříž“. V tomto rituálu, podobně jako v tom popisovaném biskupem Theodotem, si zasvěcenec uvnitř sebe sama představuje zářící světelné koule a vznik kříže z bílého a zlatého světla a přitom odříkává: „Neboť tvé (hlava) jest království (srdce), i moc (pravé rameno) i sláva (levé rameno), na věky, amen (ruce spjaté v modlitbě).“ Tento prostý ale silný akt, pokud je proveden soustředěně a upřímně, nás může přivést do kontaktu s kosmickou moudrostí, láskou a tvůrčí sílou, stejně jako jeho křesťanská verze.

Závěr

Ačkoli se jedná pouze o stručný a doufejme praktický úvod do významu a použití kříže v dějinách, je důležité mít na paměti, stejně jako uváděl i Eckharthausen, že na své duchovní cestě nejsme sami. Podporuje nás řada "neznámých nadřízených" či neviditelných spojenců, kteří se nás stále snaží udržovat na postupu naší poutí. Snažit se hlouběji porozumět našim duchovním symbolům a jejich používáním při každodenní meditaci a modlitbě nás může vnitřně posílit a přivést nás o krok blíže k slibovanému království Boží – „Via Crucis!“

originální text: hermetic.com

překlad: Lukáš Kucharczyk