Učitel Kevin McCarthy poukázal na to, že malé děti téměř vždy kreslí slunce s obličejem a úsměvem. Jeho vědomí není diskutováno ale jednoduše přijímáno. A ta tvář má oči: slunce nejenže vyzařuje světlo, ale i vidí. Podobné zobrazení slunce lze nalézt ve všech civilizacích, včetně Egypta, Babylónie, Řecka, Říma, Indie a celého křesťanského světa.

Na druhou stranu ale věda od sedmnáctého století líčí vesmír jako něco neživého. Slunce je jednoduše hvězda, jako všechny ostatní hvězdy, která spaluje palivo. Nebeská tělesa, stejně jako všechna ostatní tělesa, jsou v podstatě mechanická. Podle moderní vědy slunce nemůže být vědomé. Taková otázka je zcela bezpředmětná.

Pro materialisty není naše vědomí nic jiného než mozková aktivita. Protože je vědomí omezeno na mozek lidí (a je možná také přítomno v menší míře i u vyšších živočichů), nemůže z tohoto pohledu být vědomé slunce, ani hvězdy, ani země, nic kromě člověka a možná některých zvířat. Slunce, Gaia a vlastně i celý vesmír nemohou být vědomi, protože nemají mozek.

Většina materialistů předpokládá, že složité elektromagnetické rytmy v našich mozcích poskytují rozhraní mezi mozkovou aktivitou a vědomím. Mohly by být rytmické vzory elektromagnetické aktivity pravděpodobně spojeny s vědomím slunce? Jedním z východisek našich diskuzí byl nedávný objev mimořádné dynamiky slunce. Jedenáctileté cykly slunečních skvrn spojené s obratem magnetické polarity slunce jsou dobře známy. Nedávno však bylo zjištěno, že slunce zní ozvěnou jako gong – miliónem tónů, kdy každý se odráží tam a zpátky mezi různými vrstvami vnitřku slunce, jejichž ozvěny jsou určeny právě těmito tóny. Kromě tohoto mimořádně složitého prostorově-časového průběhu vibrací jsou s jevy na povrchu slunce, jako jsou právě sluneční skvrny, spojeny i oscilace, perturbace a harmonické kmity elektromagnetického pole. Magnetické bouře na Slunci jsou tak intenzivní, že mohou narušit rádiovou komunikaci, způsobit, že se poštovní holubi ztratí a jinak ovlivnit to co se děje na zemi.

Kosmolog z Queen Mary University v Londýně (který chce zůstat v anonymitě) popsal některé způsoby, jak jsou tyto výzkumy prováděny prostřednictvím mezinárodního programu s názvem SOHO (the Solar and Heliospheric Observatory) za použití speciálního satelitu umístěného v bodě stejné gravitace mezi zemí a sluncem, který obíhá kolem slunce zároveň se zemí, čímž umožňuje nepřetržité zkoumání a sledování sluneční aktivity. Současně na zemi sleduje síť observatoří GONG (Global Oscillation Network Group) vibrační aktivity slunce 24 hodin denně. Díky tomu, že se nachází v různých zeměpisných délkách, je odstraněn problém se sledováním slunce po setmění.

Možná že slunce dokáže přemýšlet takovým způsobem, který si my při své omezené schopnosti myšlení můžeme jen stěží představit. Jeho myšlenky jsou spojeny s jeho neustále se měnícími vzorci vibrační aktivity. Tímto způsobem si lze vědecky představit, že by slunce mohlo být vědomé.

Vědci mezi námi se o tyto argumenty zajímali více než jiní účastníci. Někteří, jako esoterička a pedagožka Ida Urso, tvrdili, že nikdy nepochybovali o tom, že má slunce vědomí. Celý vesmír považují za vědomý, a pokud je vědomé vše, proč ne slunce?

Nevyhnutelně jsme se zakrátko dostali do diskuze o tom, co rozumíme pod pojmem vědomí. Fyzik Christopher Clarke byl proti tomu, aby bylo vědomí považováno jako něco „navíc“ přidaného nějakým způsobem do světa autonomních fyzikálních procesů v autonomním časoprostoru. Podle něj je vědomí zásadní či vrozená fyzikálním procesům a tyto procesy nejsou od samotného časoprostoru oddělitelné. Prostor a čas nejsou absolutní, jako byly pro Newtona, ale spojeny se vším ostatním, včetně vědomí.

Ráno o letním slunovratu většina z nás vyrazila ve čtyři hodiny ráno v matném šedém světle a za vytrvalého deště. Naše naděje vidět východ slunce nám připadala vzdálená. Vylezli jsme přes pole na blízký kopec, místo starodávné pevnosti z doby železné – Blackdown Rings. Zde jsme prošli jednoduchým obřadem zahrnujícím prvky země, vzduchu, ohně a vody a přeskočili přes oheň zapálený na oslavu letního slunovratu. Pak jsme vylezli na nejvyšší bod a tam, jako zázrakem, se na severovýchodě objevilo okno mezi oblaky nad Dartmoorem. Tam jsme viděli východ slunce. Úplněk svítil mezi dešťovými mraky na západě. A když vycházelo slunce, objevila se za námi duha. Po tomto mimořádném výjevu nás Jill Purce přiměla ke zpěvu.

Když jsme později ten den opět začali diskutovat, napadaly nás další otázky. Přemýšleli jsme o vztahu slunce s dalšími hvězdami. Mohou spolu hvězdy komunikovat? Mohou tak činit prostřednictvím gravitačních účinků a elektromagnetického záření, nejen ve viditelné části spektra ale i pomocí rentgenového záření, rádiových vln a vyzařovaných částic? Nebo mohou komunikovat „telepaticky“? Má samotná galaxie ještě vyšší úroveň myšlení, nebo jde jednoduše o kolektivní vědomí jednotlivých hvězdných myslí v ní? Pokud má slunce zvyky, stejně jako všechny ostatní živé organismy, pak budou pravděpodobně nevědomé, jako zvyky obvykle bývají. Slunce tedy může mít podvědomí; možná že hvězdy mají kolektivní podvědomí. V této chvíli se již všichni náramně bavili a byli jsme tak daleko za jakýmikoliv známými hranicemi akademické serióznosti, že jsme se všichni cítili zcela svobodní.

V poslední den našeho setkání jsme dospěli k otázce mezigalaktické telepatie. Vědeckým východiskem pro tuto konkrétní diskuzi bylo tvrzení, že jakákoliv zpráva vyslaná rychlostí světla by musela cestovat miliardy světelných let, aby se dostala do vzdálených galaxií a stejně tak daleko by musela cestovat i odpověď zpátky do naší galaxie. I v rámci naší galaxie by komunikace na světelné nebo rádiové bázi byla velmi pomalá. Průměr naší galaxie, Mléčné dráhy, je více než 100 000 světelných let. Rádiový signál z jedné sluneční soustavy ke druhé na opačné straně a následná odpověď by trvaly celkem 200 000 let. Je nepravděpodobné, že za takovou dobu zde ještě nějaká lidská civilizace bude. A pokud by tomu tak bylo, musely by být záznamy historie bezvadné proto, aby se na původně vyslanou zprávu nezapomnělo. Vědomá komunikace uvnitř a mezi galaxiemi by mohla existovat pouze prostřednictvím komunikace mnohem rychlejší než světlo nebo skrz jiné nelokální vazby.

Pro mě jedna z nejúžasnějších myšlenek byla poněkud ledabyle přednesena Davidem Lorimerem, ředitelem organizace Scientific and Medical Network. Prozradil nám, že v srpnu 1997 se stoupenci bulharského učitele Petera Dhunova shromáždí v Bulharsku, kde budou rozmlouvat s duchem svého zemřelého mistra a dalšími světelnými bytostmi, které se na Slunci ve stejnou dobu setkají!

Satish Kumar nám řekl o tradiční indické víře v to, že duchové osvícených lidských bytostí nejprve odchází do světla slunce a poté do dalších dimenzí či sfér; slunce tak bylo jakousi bránou, skrz kterou se lidské vědomí přesunulo po tělesné smrti.

Jak se náš společný čas chýlil ke konci, byli jsme všichni ohromeni. Bylo to těch nejvíce stimulujících a příjemných pár dní diskutování, kterých jsem se za mnoho let zúčastnil. Netřeba však říkat, že jsme se žádného jednoznačného závěru o vědomí slunce nedopátrali.

Za sebe jsem velmi vděčný za tento požehnaný čas, který jsme spolu strávili a děkuji nadaci Lifebridge Foundation, že nám to umožnila.

Rupert Sheldrake, 30. červenec, 1997, The Bridging Tree, svazek 1., č. 1 – zima, 1997–1998 (zdroj: lifebridge.org)

REKLAMA

Monoatomické zlato rozšiřuje vědomí

MONOATOMICKÉ ZLATO AKTIVUJE DNA Již spící prorok Edgar Cayce hovořil o léčivém použití zlaté vibrační energie jako o léčbě koordinací impulzů v nervovém systému. Doktor Richard Gerber, autor knihy „Vibrační medicína“, říká, že monatomické zlato je produktem, vhodným pro jednotlivce, kteří se chtějí rozvíjet směrem k vyššímu vědomí, samoléčení a jsou na cestě duchovní transformace.  OBJEDNEJTE SI ORMUS   monoatomické zlato POŠTOVNÉ nad 1500 Kč ZDARMA, DÁRKY: nad 2000 korun MACA BIO 100 g, nad 2500 Kč Kotvičník extrakt 50% 20 g, nad 2500 Kč Camu Camu BIO 100 g v hodnotě 349 Kč.