Vůbec nejtěžší je pro ego pocit vlastní nedůležitosti. Že mu okolí nedává patřičný respekt a úctu. Ke všemu, co ego ztělesňuje. Tedy nejen vědomosti, ale i jeho názory.
A proto ostatními musí instinktivně pohrdat. Ego je schopno se urazit už jen proto, že někdo jiný může zastávat odlišný názor, aniž by je samotnému egu vůbec kdy sdělil.
Proč se tak ego vlastně chová? Protože nejdříve musí, aby později chtělo, protože pak může a nakonec smí.
Od nejhrubšího až k nejjemnějšímu.
Je zkrátka nedokonalé a jako takové i jedná. Je to uvězněná duše, která buší na stěny svého vězení. Vězení těla.
Původní čistější vibrace duše uvnitř se tak navenek stávají hrubšími.
Platí, že čím čistější duše uvnitř, tím jemnější ego navenek.
A když je duše zcela čistá, ego zmizí, protože nebude mít důvod existovat.
Čistá duše se cítí naprosto svobodná.
Příběh duše
Pracovníci světla: Kdo vlastně jsou?
Když duše volá celý život o pomoc
Jak vůbec poznáme, že je naše duše zralá?
Gurdžijev: Kdo je a kdo není křesťanem
Pán a pes jako analogie ke vztahu Duše a Ego
Kdo jsou ve skutečnosti Andělé? Vyspělejší duše
Kdo může za mou nemoc? My sami
Buďte první kdo přidá komentář