Je to výrazem vzpoury, jelikož se osobnost cítí být podřízená, což se jí nelíbí, protože chce být svobodná. Jenže jak by mohla být svobodná, když její existence závisí na přítomnosti duše v těle, které tak oživuje?
Proto jediná cesta k růstu/rozvoji lidské bytosti jako celku, tedy těla, duše a ducha, vede skrze vnitřní třístrannou dohodu či spíše smíření všech těchto tří nedělitelných částí člověka mezi sebou navzájem. Vzájemná podobnost s křesťanským dogmatem v podobě nejsvětější trojice či trojjediného Boha není náhodná. Jenže zatímco církev káže dívat se ven, my říkáme přesný opak. Dívejme se svým vnitřním zřením dovnitř, protože jedině tam najdeme podstatu a tím se přiblížíme k možnosti smíření.
Pokud totiž k němu nedojde, celý náš život vyjde naprázdno. Bez ohledu na skutečnost, zda věříme v Boha či nikoliv, ať už samostatně či v rámci církevních společenství. Ta naopak této dohodě brání, ba dokonce před ní skrytě varuje, abychom si nezahrávali se silami, kterým nerozumíme.
Přeloženo do češtiny – ani to nezkoušejme, jinak se dostaneme do pekla.
Zkrátka chtějí, abychom se stále ztotožňovali se svým tělem, po jehož smrti teprve pak naše duše údajně nalezne život věčný. Cítíte v tom skrytou manipulaci? Jak je možné nalézt život věčný teprve od určitého okamžiku, když se věčnost rozprostírá odnikud nikam, jinak by nebyla věčností? Když přestaneme prázdně žonglovat s tímto pojmem jako to dělají faráři dokonce na pohřbech, jen aby dostáli svému církevnímu marketingu, pochopíme, že věčnost je. Nebyla a nebude, ona je.
Na rozdíl od našeho těla, které má jasně daný moment narození a stejně tak i smrti. Jenže my nejsme tělo. Sice nám to tak může připadat, když se díváme na svět svým fyzickým zrakem, to znamená, když otočíme hlavou, tak se otočí rovněž naše vědomí, ale to je pouze iluze. Naše oči jsou jen oknem ven vědomí, které se nemusí vůbec nacházet v hlavě, dokonce ani v těle. Vědomí nelze lokalizovat. Vědomí je. Stejně jako věčnost.
Ve skutečnosti vidíme jen to, co nám překládá mozek, že jsme schopni přijmout na základě naší vnitřní vyspělosti, která se může člověk od člověka značně lišit. Paradoxně výše IQ v tom hraje podružnou roli. Zkrátka každý můžeme vidět různě širokou část reality.
A pojem vidět můžeme chápat nejen smyslově, ale také abstraktně. V podobě míry pochopení. Třeba diktátor. Většina lidí je schopna rozpoznat, že takový politik je ohrožením demokracie. Jenže jistá část společnosti tento holý fakt nejenže není schopna vnímat, naopak je dokonce schopna jej oslavovat, protože podle nich demokracii podporuje.
Jak je zmíněno výše, každý máme jinak široké/hluboké vědomí v závislosti na naší snaze si jeho hranice rozšiřovat. Paradoxně mnozí lidé, kteří své vědomí neprohlubují směrem k vyšší moudrosti a třeba jen vědomosti sbírají, mohou tvrdit o těch, kteří tak činí, že tak nečiní. Jak je to možné? Lidské ego, závislé na přijetí společností, je schopno si odůvodnit neuvěřitelné věci, jen aby si ospravedlnilo svůj pohled na realitu, omezený v důsledku neschopnosti připustit pro něj nevysvětlitelné.
Proto je tak důležité ono smíření tří složek lidské bytosti. Pokud v nás bude v nitru hořet konflikt, nikdy se nesmíříme sami se sebou.
Jak dospět k tomu, aby všichni tři v nás žili v míru? Za prvé skrze uvědomění, že jsme nejdříve dva, posléze tři. Za druhé prostřednictvím posouvání limitů v naší mysli za hranice nemožného.
Všechno je možné.
Závisí to na jen na nás, na ničem jiném mimo nás. Za třetí je nutné navždy nechat rozpustit svého vnitřního skeptika, který se pasoval do role nejvyššího boha, nad kterým už nic není. Omyl – je. Něco, co nás zcela přesahuje. Záměrně uvádím přítomný čas, protože minulý ani budoucí čas pro slovo „přesahovat“ vlastně neexistuje. Jakmile si to uvědomíme, pocítíme skutečnou pokoru.
Nikoliv tu, kterou nám mnohdy vnucují jiní. Z jejich strany je to opět a jen manipulativní snaha jejich vnitřního „boha-skeptika“, abychom jej přijali za sobě vlastního. Proč by to jinak dělali, než abychom uctívali je a nikoliv sami sebe? Tedy nekonečného stvořitele v každém z nás?
Proto pamatujme, že jakékoliv výčitky vždy vycházejí z ega.
Tak pravilo mé ego:-)
Monoatomické zlato rozšiřuje vědomí
MONOATOMICKÉ ZLATO AKTIVUJE DNA Již spící prorok Edgar Cayce hovořil o léčivém použití zlaté vibrační energie jako o léčbě koordinací impulzů v nervovém systému. Doktor Richard Gerber, autor knihy „Vibrační medicína“, říká, že monatomické zlato je produktem, vhodným pro jednotlivce, kteří se chtějí rozvíjet směrem k vyššímu vědomí, samoléčení a jsou na cestě duchovní transformace. OBJEDNEJTE SI ORMUS monoatomické zlato POŠTOVNÉ nad 1500 Kč ZDARMA, DÁRKY: nad 2000 korun MACA BIO 100 g, nad 2500 Kč Brahmi extrakt 20%, nad 3000 Kč Kotvičník extrakt 90% 20 g |
Zdravím.a souhlasím.od dětství,kdy mi zemřel o 15 let starší bráška,kterého (a to se týká i dalších 2)jsem miloval a miluju.a stávaly se mi „divné“ cosi.a hledal jsem odpovědi na to,co se děje mezi kosmem a Zemí.vžádném zmanipulovaném náboženství jsem odpovědi nenašel.až v 70.letech jsem dospěl k buddhismu.ne ve smyslu“ náboženství“, ale ve smyslu odkazů Buddhy.a to mělo a má neústálý vliv na můj život.pozitivní.a pak jsem si přidali Shaolin.a ve spojení s tím,jaký jsem Samorost (i 1 z přezdívek),chápu svět i život hodně jinak,než drtivá většina lidí, které znám.s otevřeným srdcem a duší.jsem přírodní člověk.kde bydlím,mě dost lidí říká Lesní muž.a činím jen 1 vyjímku- na hřbitově,kde leží mnoho mých příbuzných,odříkáme otčenáš i zdrávas.z úcty k mamince,která tak činila vždy.