A to elity nemohly připustit, jelikož výsadu zvýšeného vědomí si chtěly uchovat jen samy pro sebe. Cítily se nadřazené. Proč vůbec dospěly k tomu „pocitu výjimečnosti“?

Podstata jejich povýšenectví spočívá v systému vládnutí, který stvořily vyšší bytosti, aby mohly hrát svou Hru. Pro své pobavení. Podobně jako funguje simulátor pro posádku Enterprise v seriálu Star Trek. V simulaci rovněž figury nevěděly, že jsou počítačem vytvořenými herci.

Ony nevědí, že o sobě neví.

Pokud bychom se snažili jim to vysvětlit, přivedly bychom je akorát k zoufalství, protože by nebyly s to to pochopit.

To ostatně platí rovněž pro tento svět, který je stejně tak jednou velkou simulací s obrovskou masou figur, které o sobě neví, že jsou pouze figurami.

Pokud tomu nerozumíme, ještě jsme nedospěli. Ale všeho do času. Všichni jednou musíme vyrůst. To se týká rovněž elit, nebo chceme-li iluminátů, kteří se cítí být potomky výše oněch vyšších bytostí. Ve skutečnosti je pouze a jenom napodobují. Jen o tom neví, že tak činí.

Důležité je si uvědomit, že všechno, ale opravdu všechno je stále jenom Hra. Smyslem hry není ovšem odhalení její podstaty, ale pouze hledání její podstaty. Když skončíme jednu kapitolu, začne další. Začátek každé vnořené hry bývá hodně těžký. Není totiž jednoduché se zbavit starých zvyků, obzvláště když nás provázely celou předchozí kapitolu, ba co více, pomáhaly nám ji zvládat. Ovšem nyní nám mohou být již na obtíž. Nejlepší „herci“ mají své role zcela pod kontrolou a dokáží je rovněž stejně tak na povel opustit.

Tudíž pokud chceme růst, musíme si ve své mysli stanovovat stále vyšší a vyšší motivy. Rozumějme programy. To je skutečná tvorba reality – když víme, že ji tvoříme.

Když si uvědomíme, že jsme světlem, budeme světlem.

Bez ohledu na to, co si budou myslet ostatní.

Skutečně pravá tvorba reality spočívá v tom, že víme, proč ji vlastně tvoříme a když něco činíme, proč tak činíme. Tedy víme, jaký to bude mít vliv na náš duchovní vývoj. A pokud to nevíme, tak stále nevíme.

I tímto textem se boří určité staré zvyky. Konkrétně v pohledu na realitu, která se nyní může zdát krajně iluzorní. A to může být bolestné, protože pravdy nikdy nebývají příjemné. V tom je skutečný život – postavit se čelem k nepříjemným věcem a nikoliv před nimi utíkat.

Třeba k esoterice. To jsou jen pohádky pro malé děti. Už dávno jsme z nich vyrostli, akorát o tom nevíme. A jisté síly, které ovládají tento svět, toho jen využívají. Ať už to byla před tím náboženská víra pod církevním patronátem či dnes „magie“ duchovních vůdců, mezi nimiž přitom najdete spoustu do sebe zahleděných egoistů. Jmenovat raději nebudeme. Ale po ovoci je poznáte – čím větší obdiv, tím větší ego a stejně tak magor.

Paradoxně šlechtici byli původně skutečně ušlechtilí lidé – pokud to ovšem byli lidé. Dokud se k nim neinfiltrovali pobudové. Otázkou jen zůstává, zda-li mezi nimi nebyli takoví již od samotného počátku, aby nám tvořili naši Hru, která je od základu postavena na uplácení. Míra úplatku je oceněním našich schopností. Pokud to ovšem někdo neodhadne a nabídne mnohem víc, jedná se o úplatek „policejní“. Aby svou oběť držely v šachu a ta jim pak platila za ochranu. Ano, je to výpalné za takzvanou bezpečnost. Zločinecké gangy tak jen napodobují to, co se děje na vyšší úrovni. A taky to tak vypadá. Pokud policistům za „ochranu“ neplatíme, je otázkou času, kdy nás sejmou.

Pokud nám výše zmíněné skutečnosti připadají zcela nemožné, je zapotřebí si uvědomit, že cenzura na tomto světě musí stále existovat. Jinak by naše realita přestala existovat. Zhroutila by se sama do sebe. Je totiž postavena na dualitě. Stále bude „dobro“ a „zlo“. Pokud tomu stále nechceme uvěřit, musíme si uvědomit, že všechno kolem nás je výsledkem mnoha a mnoha dohod, o kterých jsme akorát nevěděli. Drželi je před námi v tajnosti. Což je paradoxně dobře, protože nás to přimělo hledat a nikoliv jen sedět na zadku.

A dále je nutné si uvědomit, že jedna věc je role, kterou v tomto světě hrajeme, a zcela jiná je ta, co skutečně cítíme uvnitř.

A toho se vládci tohoto světa nejvíce bojí – že lidé nebudou následovat vůdce, ale sami sebe. Volání své podstaty. A čím větší publikum chápe, že jsou vlastně jen herci, tím jsou elity nervóznější. Především když herec – inspirátor nepochází z jejich stáje. Potřebují mít své ovečky stále pod kontrolou, proto neustále najímají „herce“, aby přitáhly pozornost těch, kteří by mohli být ohrožením pro systém. Je jedno, zda-li se jedná o Teal Swan, Adolfa Hitlera či J. K. Rowling. Bez ohledu na poslání a polaritu, stále se jedná o manipulaci ze strany vládnoucích elit, kteří jen zneužívají touhy po vyšším poznání.

Ostatně na tomto světě se vše odehrává nepřímo. Pokud se něco stane přímo, třeba revoluce, tak i ta je pouze nastrčená, aby si lidé nevšimli, že jim změnili Matrix.

Ale i to je součástí vyšší Hry, jejíž podstatou je, abychom zapomněli, že jsme zapomněli a pomalu se tak máme probouzet. To je vývoj. Podobně jako ve filmu Počátek (Inception).

Všechno je zkrátka vnořené do sebe. A čím více se vnořujeme, tím více ztrácíme přehled, odkud jsme vlastně původně vzešli. Jediným pojítkem v této realitě s touto skutečností je energie, kterou přijímáme a vydáváme. Tudíž všechno v této realitě je postaveno, jak je zmíněno výše, na úplatcích. Záleží jen na nás, čí přízeň budeme chtít získat. Zda-li falešných autorit, kterým musíme platit penězi, anebo nekonečného stvořitele, kterému místo peněz dáváme svou lásku k němu.

A to se cení nejvíce. Milovat všechno a tedy i jeho.

g.i.