Co je nic? Nic než nic? Anebo vůbec nic?

Prozkoumejme tento pojem sám jako takový. Nic - je to jen slovo - bez obsahu, beze smyslu, neexistující? Je-li tomu tak, proč potom onen pojem existuje? Odkud to slovo pochází? Nemůže snad sám pojem existovat, aby vymezil, nazval něco (přijmeme-li, že nazývá něco, co nevidíme, nechápeme, nebo nepociťujeme, tedy něco, co pro nás neexistuje)? Jak naši předci přišli na to pojmenovat něco, co neexistuje, co nevidí?

KOTVIČNÍK FORTE 100 tob. extrakt 90% saponinů
Líbí se Vám téma článku? Podělte se o něj s přáteli nebo jim ho pošlete e-mailem

A odtud pochází i paradox smyslu podobné sentence: Nic – kategorie, která vznikla, aby nazvala ono něco – beze smyslu, obsahu a charakteristik, neexistující, chybějící. Tudíž nazýváme něco beze smyslu a obsahu. Ale stále něco. Připustíme-li, že jde prostě o popření (rozumějte se záporným znaménkem) něčeho, musí pak jít o něco. Jen popření, jen myšlenková operace, jen ano nebo ne, je něco, které není? Připustíme-li, že je druhem energie, přičemž energie se nikdy neztrácí, pouze se proměňuje, přechází z jedné formy ve druhou. Můžeme říci, že nic je prostě něco, které se proměnilo, ale jelikož se nemůže ztratit (zmizet) – je něčím. Popřemýšlejme o tom.

Ono "nic" by bylo potřeba pojmout ne jednoduše jako nepřítomnost, jako prázdno, ale jako nepřítomnost skutečnosti. Tvoření (něco, bytí – pozn.autora) je zase, ze své strany pojímáno jako dodávání formy, seřazování a strukturování hmoty. Tyto úvahy jsou v souladu s řadou interpretací moderní fyziky, podle níž mají elementární částice jak energetickou, tj. informační, tak i hmotnou povahu. Mikrosvět se nepoddává obyčejným příčinně-následkovým objasněním, která známe z klasické fyziky.

Kvantová mechanika popisuje vlastnosti hmoty na mikroskopické úrovni jako diskretizované  a oddělené částice, které mají také vlastnosti vln. Popisuje rovněž pravděpodosbnost přítomnosti dané částice v daném bodě.

Ale jedním z ohromujících objevů kvantové fyziky je, že pokud rozbíjíme hmotu na stále menší a menší kousíčky, nakonec dosáhneme stavu, v němž ty poslední – nejmenší částečky – elektrony, protony a ostatní elementární částice – již neobsahují odlišující rysy hmotného objektu. Jak si představujete elementární částice – jako koule pohybující se v kruhu? Jste daleko od pravdy. Elementární částice ve skutečnosti vůbec nejsou natolik elementární. Občas se mohou chovat i jako hmotné částice, i jako vlny pohybující se prostorem. Vystřelíte-li jednu elementární částici na obrazovku vypnutého televizoru, jakmile udeří na její povrch, za přítomnosti interakce s fosforeskujícími chemickými látkami, které sklo televize pokrývají, se objeví svítící tečka.

Tento děj ji objasňuje jako částici. (Jako když hodíme kámen proti hladkému plechu, zůstane v plechu stopa po úderu.) Toto však není její jediný stav. Existuje a chová se též jako vlna šířící se prostorem. Viděli jsme důkaz, že bude-li vystřelena proti překážce se dvěma otvory, může proletět zároveň oběma. Dvě částice mohou vytvořit také interferenční obraz. (Interference se popisuje jako jev, při němž v důsledku sloučení dvou či více vln dojde ke zvýšení amplitudy výsledné vlny v jedněch bodech a ke snížení v druhých.

Při interferenci dochází k vytvoření takzvaného interferenčního obrazu. Je stabilní v čase a představuje řazení interferenčních maxim a minim. Je to charakteristické pro všechny elementární částice – chovat se jako vlna i jako částice. 

Tato schopnost je však příslušná všemu, o čem se kdy myslelo, že se projevuje výlučně jako vlna. Světlo, gama paprsky, rádiové paprsky, rentgenové vlny – to vše se může proměňovat z vln v částice a obráceně. Není vhodné, aby byly klasifikovány jen jako vlny, nebo jen jako částice, ale jako něco, co je vždy obojím. Tomu něčemu se říká kvanta (quantum – označuje část, díl, ale taktéž množství, sumu). 


BERAN – Brahmi • BÝK – Cordyceps • BLÍŽENCI – Cordyceps • RAK – ACAI BERRY • LEV – Caigua • PANNA – Ašvaganda • VÁHY – Cordyceps • ŠTÍR – Kotvičník • STŘELEC – Reishi • KOZOROH – Křemelina • VODNÁŘ – Brahmi • RYBY – Ašvaganda


Nejunikátnější je, že jediným časem, po který se projevují ona kvanta jako částice, je okamžik, kdy je pozorujeme. Experimentální objevy ukazují, že když elementární částice  pozorována není, je vždy vlnou. Sama teorie stanoví, že všechny částice jsou na počátku nehmotné. Hmota se objevuje skrze specifickou variantu spontanního narušení symetrie, nazvanou Higgsův mechanismus. Vypadá to spíše jako iluze než jako chování objektu materiálního světa. Vzpomeňte si na příklad bowlingové koule. Jak se cítíte, když se všechno okolo vás "vlní", pohlednéte-li však na to, vše se proměňuje ve hmotu, ale když to přestanete pozorovat, znovu to získává vlnové vlastnosti?

Filozofické hledisko

Vědomí je odrazem hmotného světa. Ve většině případů je náš světonázor vybudován na základě teorie o hmotě coby prvopříčině všeho existujícího. Jak se však ukazuje, hmota nejenže není prvopříčinou, ale dokonce není ani příčinou. Je následkem vlnového charakteru částic a našeho pozorování, tj. našeho pohledu. Hmotný svět je světem následků. Svět příčin se nalézá v systému energetických vln ve vesmíru.

z knihy Black book od Ivomira

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*