Povahu času neustále zkoumají myslitelé na celém světe od nepaměti. Je skutečně konstantní? Anebo pro každého plyne jinak, a proto každý stárneme odlišným tempem?

Je naše historie, ať už kolektivní či osobní opravdu skutečná? Co když se nám to jenom zdálo? Že máme fyzické důkazy o dějích, které proběhly? A jste si tím jisti, že skutečně proběhly? Co když neustále žijeme v přítomnosti a vše je tedy iluzí, kterou nám Někdo překládá, abychom se nenudili? V tom případě je to velmi dokonalá iluze. Jak z ní ven? A chceme ji vůbec opustit?

1. stupeň vnímání času – klasický pohled

V této úrovni vědomí pro nás čas běží neustále konstantně z nekonečné minulosti přes přítomnost (červený bod) do nekonečné budoucnosti. Do dějů proběhlých či budoucích nemůžeme nijak zasahovat, stejně tak ani nezasahujeme do událostí přítomných a už vůbec ne do budoucích, které ani nejsme schopni převídat. Nejsme tvůrci své reality, jsme ve vleku vnějších okolností, které utvářejí naši skutečnost.

Cokoliv se stane ve vnějším světě a zahýbe našimi emocemi, které jsou prostředníkem mezi vnějšími ději a naší osobní realitou, má na nás fatální vliv. Ano, náš osud je dán, ale nikoliv námi.

Náš život se vyvíjí v cyklech, které si ale neuvědomujeme.

Rozhodujeme se nevědomě anebo se nerozhodujeme vůbec (1. úroveň rozhodování).

Jsme otroky času.

2. stupeň vnímání času – vyšší pohled

V druhé úrovni vědomí, co se týče vnímání času, můžeme zasahovat do minulosti, která tvoří naši přítomnost (červený bod) a skrze ní rovněž budoucnost. Jelikož stále stojíme na časové ose, i nadále vnímáme časovou posloupnost od nekonečné minulosti do nekonečné budoucnosti. Zároveň jsme ale schopni prostřednictvím změny přístupu k událostem minulým měnit naši přítomnost a tím i budoucnost.

Tato úroveň vědomí předpokládá silně vyvinutou emoční inteligenci, kdy emoce zcela kontrolujeme (nemají nad námi moc, ale my nad nimi). Tudíž jsme schopni jít mentální cestou do minulosti a postoj k událostem, během nichž jsme neměli emoce pod kontrolou, nově zvládnutým přístupem změnit.

Stejným způsobem můžeme jít do událostí budoucích, protože jsme již schopni je předvídat a tím i zaujímat k nim postoj s plnou kontrolou emocí. Velmi užitečným pomocným nástrojem pro plné ovládnutí 2. stupně vnímání času je tarot, protože nám předpovídá možný vývoj událostí a my se tak snáze můžeme na ně připravit, aby nás nepřekvapily a nevyvedly z rovnováhy.

Máme soucit s lidmi z první úrovně.

Uvědomili jsme si, že náš život se vyvíjí v cyklech, které svým uvědomělým přístupem rozvazujeme.

Rozhodujeme se podvědomě. (2. úroveň rozhodování)

Jsme partnery času.

3. stupeň vnímání času – nejvyšší pohled

Ve třetí, nejvyšší úrovni vnímání času, již vidíme minulost, přítomnost a budoucnost jen jako jednolitý celek, ničím ohraničený. Jako pozorovatel nestojíme v případě dvou předchozích úrovní na časové ose, nýbrž nad ní (červený bod).

Tato úroveň vnímání času předpokládá silně vyvinutou sociální inteligenci, ve spojitosti s vyspělým duchovním nadhledem a vhledem.

Všechny události pro nás nemají časový význam, probíhají současně, protože je tak vnímáme z hlediska své pozice nad časovou osou.

Plně chápeme, že naše tělo nestárne, ale jen se vlivem vnějších faktorů, na které nemůžeme v důsledku neměnných hmotných zákonů mít vliv, pouze opotřebovává. Jsme schopni míru tohoto opotřebení zpomalit natolik, že se vnějším pozorovatelům může zdát, že nestárneme.

Máme soucit s lidmi z první úrovně a zároveň pomáháme lidem z úrovně druhé.

Rozhodujeme se vědomě (3. úroveň rozhodování).

Jsme v Jednotě s časem, protože jsme jeho pánem.

Čas neexistuje.

Ztratil pro nás význam.

Parádní den plný bezčasové živé energie přeje Georg