Norbert Lichý ostravské kořeny pálit nebude

Padesátiletý herec Norbert Lichý nedá na Ostravu dopustit. I když se v Praze objevuje často, natrvalo by se do ní nepřestěhoval. „Jsem bytostně spjat s Ostravou, považuji se za patriota. Ostrava, dávající i beroucí, je moje celoživotní láska,“ říká Lichý, který v roce 2009 prestižní divadelní cenu Thálie v oboru činohra. S Ostravou je symbolicky spojen i přes zdejší smogové ovzduší. Přispívá k němu třiceti vykouřeným cigaretám denně. „Zkoušel jsem přestat snad stokrát. No ale má to cenu v Ostravě? Hamletovská otázka, “ podotýká herec. Rozhovor s Norbertem Lichým vznikl již v roce 2011.

eshop energie života nabízí


MERUŇKOVÁ JÁDRA 50 g

dodají vitamin B17

49 Kč

ŠKORNICE FORTE

přírodní viagra

799 Kč

SAMOLEPKA 1 ks

posílení duše

89 Kč

PARA ořechy 250 g

doplní důležitý selen

239 Kč


Líbí se Vám téma článku? Podělte se o něj s přáteli nebo jim ho pošlete e-mailem

Jak se žije herci v Ostravě?

Je tady málo příležitostí na vedlejší výdělek, platy nejsou valné. Myslím si, že takhle si bude stěžovat většina pracujících v tomhle regionu. My herci nejsme výjimka. A ti dobří, nedivím se, že odcházejí.

Uvažoval jste i vy, že se přemístíte do Prahy?

Ale uvažoval a neuvažoval. Já tohle město mám rád a jsem tady doma. Spíš mezi Ostravou a Prahou pendluju, ale je to únavné.

Nelákalo vás, zkusit se v Praze uchytit v nějakém divadle?

Přesně tak, napadlo mě to. Ono, když jsem v tom kolotoči, tak si říkám, jestli není blbost jezdit pořád tam a zpátky tím vlakem. Ale jednak bych musel opustit město, které mám rád, domov, který mám rád, a taky přátele a divadlo, které mám rád. Ale kdyby těch nabídek bylo hodně, tak bych tam tak na dva roky odskočil a vrátil bych se zpátky. Ale asi ne, nešel bych.

Comeback a sláva

Pro mnohé diváky v České republice jste vešel ve známost sice epizodní, ale významnou rolí v seriálu Comeback.

To je pravda, to vidělo strašně moc lidí, to mě překvapilo.

Jaké byly ohlasy?

No, možná že to nejvíc pobavilo pracovníky finančního úřadu a u některých asi nejsem úplně oblíben (smích). To se tak sešlo, bylo to strašně příjemné. Bylo to vtipně napsaný a tak nějak to sedlo. Co je na tom natáčení fajn, že člověk pozná strašně moc osobností a setkání s takovýma lidma je vždycky zážitek. Potkat pana Polívku, Rodena, Kňažka, Postráneckého nebo pana Menzla. Těch velkých lidí bylo hodně a jsem za to osudu vděčný. Nebo potkat pana Sobotu, idol mých dětských let. Krása.

Který film s Luďkem Sobotou máte nejraději?

Žádný film nemám nějak obzvlášť oblíbený, spíš mě bavilo divadlo Semafor. Hlavně, Sobota vymyslel typ. Když se řekne Sobota, tak každý ví, o koho jde. Obdivuhodný. V dnešní době je vtip takový agresivnější. Pokud se v něm neřekne ani jedno sprostý slovo, tak se tomu nikdo nesměje.

Dokázal byste si sám sebe představit jako baviče v televizi?

Já nevím, co to slovo má znamenat. Je to takový slovo o ničem. Vždyť umění je postavené na tom, aby lidi bavilo, ale to ještě neznamená, že je člověk bavič. Bavič je člověk, který k vám přijde domů na svatbu, hraje na harmoniku a vypráví vtipy. To je bavič. A dneska se bavičem označují lidé, kteří s bavením mají pramálo společného, až mi z toho naskakuje husí kůže.

Jak vnímáte hranici mezi uměním a zábavou?

Umění je buď zábavné a nebo není zábavné. Jsou jasně dané obory. V divadle máte komedii, veselohru a tragédii. Potom je kabaret. Estráda. Cirkus. Jsou to prostě úplně odlišné žánry. No a v nich buď máte špičky nebo nemáte špičky. Takový pan Holzman je třeba špičkou ve svém oboru. Někdy jsou v televizi talk show, kterou vede člověk, který je slavný, ale není ani vtipný a ani chytrý. Někdy jeho hosté jsou chytřejší, než sám moderátor.

Která talk show vás baví?

Pustím si Všechnopárty a když chci něco hodně vkusnýho tak si dám Na plovárně. To si myslím, že jsou strašně prima pořady. Jsou takové decentnější. Všechnopárty je milý pořad, bezprostřední a nikdo si v něm na nic nehraje, na plovárně zase výjimečné osobnosti, od kterých se něco opravdu dozvíte.

A co třeba Kraus?

Jo, proč ne. Ale mě to stačí vidět jen několikrát. Zdá se mi totiž, že jde pořád o nějaké napadání a provokaci. Jo, podívám se, pětkrát nebo šestkrát mě to pobaví, ale pak si říkám, já vím, co přijde.

Herecké sny

Myslíte si, že prostor, ve kterém hrajete má velký vliv na kvalitu hereckého výkonu?

Když je hercům dobře a když si řeknou, ježíš my máme pěkný divadlo, tak to si myslím, že dělá padesát procent.

Když se chystáte na novou roli, jak se s ní sžíváte po stránce charakterové?

To je takové teoretizování….

Mě osobně to velmi zajímá. A čtenáře možná taky.

Je to práce jako každá jiná. Někdy, když si tu roli přečtete, tak máte pocit, že si dovede představit, jak budete jednat, že jste tu postavu opravdu potkal a poznal. Dokážete si představit, jak by asi ten charakter jednal a pak to dostanete do sebe. Někdy ne. Vždycky se snažím, aby to bylo pravděpodobný, aby to byl trochu Norbert Lichý a zároveň Norbert Lichý, který je úplně jiný. Ten ksicht, co mám já, nevyměníte. Vyměníte jen jednání a způsob myšlení, chování, případně pohyb. No a buďto to dostanete do krve nebo ne. V tom to je. A taky je to možná úplně jinak, protože kolik herců, tolik názorů, to je fajn.

Splnily se vaše veškeré herecké sny nebo máte ještě nějaké, které byste si splnit chtěl?

Já se snažím spíš je nemít. V poslední době se začíná hrát takové divadlo, na které jsem buďto starý nebo mu prostě nerozumím. Některé texty, které se tak kolem hrajou jsou povrchní. Hrajou se, aby se za každou cenu lidi bavili a nic to v nikom nic nezanechá. Nevím, mám rád klasické divadlo. Já mám rád dobré hry s dobrými příběhy a dobrými dialogy. Prostě chytrý hry, který něco řeknou a něco dají.

Povrchnost asi není problém jen divadla, ale i některých filmů a hudby v současnosti..

Je to problém doby. Je taková doba, kdy se chtějí lidé spíš bavit, než se dívat na "trágo", ve kterým jsou sami. Ale to ještě neznamená, že by to nemuselo být kvalitní. Proč vyhrávají seriály nebo telenovely? No protože tam jsou pěkní lidé, pěkné interiéry, je to barevné. Ale co to komu dá? To, že nemusím přemýšlet je nanic.

Dokázal byste si sám sebe představit v telenovele?

Ne. Ale třeba bych byl překvapený, jako mně hodně překvapilo, že jsem dostal nabídku hrát vodníka Čochtana v operetě. Je to hra, kterou upravoval Werich s Voskovcem. Překvapilo mě, jaký je o tuto hru stále zájem. V té operetě jsou strašně pěkný melodie, ale tím neříkám, že to je divadlo, které chci dělat. Znovu jsem se ale ujistil, že je to divadelní žánr, který má své místo, možná ještě víc v tomhle smogové díře, a že to kolegové nemají vůbec lehké, Zpívat, hrát, tančit… Fandím tomu. Ale činohře malilinko víc.

Když jste tedy fanda klasického divadla, tak je nějaká klasická role, kterou byste si chtěl opravdu zahrát?

Když se objeví na fermanu Shakespeare. Je mi jedno, co tam hrajou, hraju to rád. Když jsem si přečetl na obsazení, že budu hrát chůvu v Romeovi a Julii, připadalo mi to zajímavý. Teď, po několika reprízách, jsem z toho trochu rozpačitý. Nevím, jestli v tom diváci nevidí schválnost. Tedy "jenom" schválnost. A že z toho nakonec nevyleze to, co jsme se slečnou režisérkou chtěli, a co jsme si od toho slibovali. Třeba je to ve mně…

Jde pro Vás důležité, aby hra měl silný příběh?

Ano, jsem fanda divadla s příběhem. Divadlo je vyprávění příběhu, ne? Mělo by být. Divadlo by mělo být zážitek. Když tam člověk jde, oblíkne se, tak by měl něco vidět. Mělo by to v něm něco zanechat a že by to prostě mělo být něco jinýho, než kino nebo televize. Protože jestli se divadlo stane v tomto smyslu zbytečným, tak si zato budeme moct sami. A byla by to obrovská škoda.

Otázky pokládal amber.


JESENEC - CELASTRUS 50 g

zrychlí vaši mysl

149 Kč

MACA prášek 500 g BIO

vyladí hormony

549 Kč

SCHIZANDRA 100 g

silná imunita

249 Kč

KURKUMIN forte

zdravé srdce

799 Kč


Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*