Zákon nevědění: Proč se nám dějí schválnosti

Měli bychom se vážně zamyslet nad tím, jestliže se realita chová takto neadekvátně, zřejmě je třeba zvolit jiný přístup. Třeba podléhá nějakým docela jiným zákonům.

Ovšem člověk se nechce zastavovat a rozhlížet se, a tak i nadále umíněně kráčí po své dráze. Výsledkem takové tvůrčí činnosti je vrstva světa, kde nic není tak, jak to dotyčný chtěl. Naopak spousta věcí se děje přesně tak, jak si to nepřeje.

Ta realita je nějaká podivná, vrtošivá a nepřístupná. Nezřídka pak lidé získávají pocit, že svět se tak chová schválně. Jako by nějaká nevysvětlitelná síla nepříjemnosti přitahovala. Nebezpečí se naplňují, nejhorší očekávání se uskutečňují. Záležitosti, k nimž právě nechováme náklonnost a jichž se chceme vyvarovat, nás neodbytně pronásledují. Proč?

V úvodním kurzu transurfmgu jsme již hovořili o tom, proč dostáváte to, co nechcete, a navíc nespoutanou měrou v případě, že k inkriminované záležitosti pociťujete nechuť. Pokud něco z celého srdce nenávidíte nebo se něčeho bojíte, buďte si jisti, že vám to vnější záměr vše v nadbytku zařídí. Energie myšlenek, které zplodila jednota duše a rozumu, potenciální možnosti ztělesňuje ve skutečnosti. Jinými slovy, sektor prostoru variant odpovídající parametrům myšlenkového vyzařování se materializuje, pokud se pocity duše shodují s myšlenkami rozumu.

To však není jediná příčina realizace negativních očekávání. Normu obecně představuje život bez problémů. Vše plyne dobře a snadno, pokud se člověk pohybuje podle proudění variant a nenarušuje rovnováhu. Příroda nerada plýtvá energií nadarmo a nemá zapotřebí strojit úklady.

Nežádoucí podmínky a události nastávají jako důsledek toho, že nadbytečné potenciály vnášejí zkreslení do energetického obrazu okolí, a vztahy závislosti situaci ještě prohlubují. Nadbytečné potenciály vznikají, jestliže nějakým vlastnostem přisuzujeme příliš velký význam. Vztahy závislosti se mezi lidmi formují, jakmile se dotyční navzájem začínají srovnávat, staví se do opozice a kladou podmínky typu, pokud ty takhle, tak já tak.

Nadbytečný potenciál sám o sobě ještě není tak hrozný, pokud zkreslené hodnocení existuje také samo o sobě a nenabízí se mu možnost přirovnání. Jakmile se však uměle navýšené hodnocení jednoho objektu dostane ke srovnání s jiným objektem, dochází k polarizaci, a ta vytváří rovnovážné síly, jež usilují o odstranění vzniklé polarizace a jejich působení bývá většinou namířeno proti jejímu původci.

Pro příklad uvedu několik neškodných potenciálů: miluji tě, mám se rád, nenávidím tě, nesnáším sám sebe, jsem dobrý, ty jsi špatný. Vzhledem k tomu, že uvedená hodnocení se nezakládají na srovnání ani na opačném tvrzení, musí si vystačit sama.

A nyní vyjmenuji příklady potenciálů, které jsou vystavěny na vztazích závislosti: mám tě rád za podmínky, že ty mě máš ráda; mám se ráda, protože jsem z vás nejvyšší; jsi špatný, poněvadž já jsem lepší; jsem dobrý, protože ty jsi špatný; připadáš mi odporný, jelikož nejsi jako já.

Rozdíl mezi první a druhou skupinou je propastný. Hodnocení založená na srovnání produkují polarizaci, načež rovnovážné síly tuto nestejnorodost odstraňují cestou střetu protikladů. Přesně tak se navzájem přitahují opačné magnetické póly.

Právě proto vstupují nepříjemnosti do života tak neodbytně a jakoby úmyslně: nezřídka se například stává, že v manželství se sejdou osobnosti naprosto neslučitelné, jakoby za trest, a v každém kolektivu se najde někdo, kdo vás bude něčím dopalovat. Murphyho zákony či naschvály jsou téže povahy, a tak se sousedé záškodníci stali běžnou neoddělitelnou součástí všech soužití.

Účinek polarizace zvláště výstižně ilustruje uvedený příklad sousedů, kteří ostatní štvou. Bez ohledu na to, jak běžně se s tímto jevem setkáváme, se daná otázka bezprostředně váže k oblasti metafyziky. Problém představují někteří lidé, již ostatním brání v poklidném žití. Ale proč?!

Proč se vždy a všude najdou nějací zlí strýčkové a tety, kteří nedopřejí klid těm dobrým? Co to vlastně znamená? Že jsou lidé rozděleni do dvou táborů? Jenže pokud uspořádáte anketu – „Do jakého tábora patříte?" – jen málo odvážných přizná, že k těm špatným. Vaši sousedé jsou většinou normální lidé jako vy.

Onen dojem vzniká kvůli existenci rovnovážných sil, jež jsou nasměrovány k nepříjemnostem, přičemž jejich směr se řídí celkem darebáckým heslem: vše, co se vám nelíbí, bude s vámi.

Mohli byste namítnout: „O jakých rovnovážných silách tu, prosím Vás, mluvíte? To lidé ztratili svědomí a o ničem jiném tu dále nemusíme filozofovat." Nyní vám však dokážu, že se nejedná o žádné plytké filozofování.

Řekněme, že vám sousedé pijí krev. A vy je neštvete? Nejspíše ne. Proč? „Protože oni jsou takoví a makoví prostě špatní, zato my takoví nejsme," odpovíte. Jenže na světě zkrátka neexistují lidé, kteří by byli pouze dobří, nebo špatní. Každičké hodnocení se k něčemu vztahuje vzniká totiž na základě nějakého srovnání nebo porovnávání s něčím.

Proč si myslíte, že sousedy neobtěžujete? Moji odpověď byste zřejmě nečekali: neštvete je, protože se na vás mohou vykašlat. „To a ono," odpovíte, „proto jsou špatní, protože vůbec nemají svědomí."

Jestliže jste si k sousedům vytvořili tento vztah, spustili jste polarizaci jako elektromagnet, jenž k vám bude přitahovat všechny nové úklady z jejich strany. Zato oni zůstávají v pohodě, protože je nezajímáte. Ani je nenapadne, aby se s vámi srovnávali, tedy aby se mezi nimi a vámi zformoval nějaký vztah závislosti. V tomto smyslu jim můžete být ukradení – nepřisuzují vám větší význam ani vás nezačleňují do vrstvy svého světa, a proto ani netrpí.

Dokud se starají o sebe a vlastní záležitosti a nevěnují vám zvláštní pozornost, polarizace ve vztahu k vám nevzniká. Jenže postačí, aby vašemu sousedskému soužití přisoudili jistý význam a začali se s vámi srovnávat, a v tu ránu se ukáže, že nejste stejní jako oni. Jestliže je to popudí, vznikne mezi vámi vztah, kdy jeden bude obtěžovat druhého.

Z dobrých sousedů se změníte v ty špatné. Situace se pak bude neuvěřitelně vyvíjet dále. Začnete sousedům působit nepříjemnosti, a přitom by vás ani nenapadlo, že to, co děláte, by mohlo někomu vadit. Budete sousedy dopalovat, aniž byste si toho byli vědomi. Stejně jako by v tuto chvíli ani je nenapadlo, že zlobí oni vás.

Na první místo mezi aspekty ovlivňující soužití bych zařadil například zvukové efekty. Čím více se vám nelíbí, tím urputněji vás pronásledují. Přitom optimální pro vás, ale i pro vaše sousedy je ticho a klid, neboť tak se energie rozcházejí nejméně. Narušení klidu vždy představuje anomálii, která nikdy nevzniká ve vzduchoprázdnu. Kde se tato energie bere?

Zvuky linoucí se od sousedů vás vyvádějí z rovnováhy, takže je začínáte potichu (nebo nahlas) nenávidět. Vaše rozčilení funguje jako zdroj energie a formují se vztahy závislosti, jež vyvolávají polarizaci. Divoké pocity typu: „Nesnáším ty hlučné sousedy!" vytvářejí silný magnet, který k várn bude přitahovat veškeré nové dráždící podněty.

Zároveň začnete zjišťovat, že i další nájemníci tíhnou k hlučnému způsobu života a další sousedé si pořídí pořádnou aparaturu, jako by speciálně zrovna vás mínili naštvat. Dále je nutno vzít v potaz, že sousedé vašich sousedů také vnášejí do situace jistý příspěvek, a pokud se všeobecně pocity vůči narušitelům klidu shodují, jejich efekt se násobí.

Přátelské sousedské vztahy se přirozeně nerozházejí kvůli nějakému rámusu. Potom záleží na tom, k čemu všemu pociťujete odpor. Můžete být zavaleni jejich smetím, dusit se nepříjemnými pachy od nich nebo mohou sousedé pomalovat stěny v průjezdu a tak dále. Ještě citelnější následky v podobě vytopení či požáru pak přináší hluboké nepřátelství k sousedům jakožto k lidskému pokolení obecně.

Analogicky funguje ve všech ostatních případech jistý zákon nevědění. Předmět či vlastnost, kterým se přisuzuje zvláštní význam, k sobě přitahují objekty s protikladnými kvalitami. Jak dobře víte, jestliže srovnáváme či věci stavíme do protikladu, zesilujeme jejich význam. Pokud tímto způsobem vytvoříme jeden pól, musí se k němu najít i druhý.

Vzápětí polarizace vytváří magnet pro nepříjemnosti, a tak přitahuje vše, co je vzbuzuje. Z toho důvodu nás pronásleduje vše, co nás rozčiluje, a děje se to, co je pro nás krajně nežádoucí. Ani v tom nemá prsty žádná mystika – vše je zákonité.

Polarizace zkresluje energetický obraz a vyvolává na pomoc rovnovážné síly, takže realita se odráží nesprávně, jakoby v pokřiveném zrcadle. Člověk nechápe, že tento patologický jev představuje následek narušení rovnováhy, a tak se snaží s okolním světem bojovat namísto toho, aby odstranil polarizaci.

Přitom pouze stačí splnit základní pravidlo transurfingu: dopřejte si být sami sebou a totéž umožněte i ostatním. Je nutné, abyste svět ve všech ohledech uvolnili. Povolte stisk. Čím tvrdohlavěji budete trvat na svých přáních a požadavcích, tím silněji bude magnet přitahovat jejich pravý opak. Doslova dochází k tomu, že držíte svět pod krkem a on odporuje, protože se snaží osvobodit.

Utlačovat svět nebo na něj naléhat je zhola marné – situace se pak ještě umocňuje. Naopak je naprosto žádoucí, abyste v souladu s pravidlem transurfingu vědomě změnili svůj vztah k aktuální situaci. Například se byť jen na chvíli pokuste vyhnat sousedy z hlavy, přestaňte je soudit a tvařte se, jako by zkrátka neexistovali. Řekněte si: „Do háje s nimi!" Jednoduše je vyhoďte z vrstvy svého světa.

Jakmile se vám podaří vypudit je z myšlení, polarizace zmizí a oni vám postupně přestanou vadit. Jestliže uspějete na celé čáře a vztahy závislosti zpřetrháte, může navíc dojít k totálně nepochopitelnému: oni mizerové se mohou stát vašimi nejlepšími přáteli.

z knihy Ovlivňování reality IV: Úprava skutečnosti od Vadima Zelanda, vydané nakladatelstvím Eugenika v roce 2006